Zahrada budovaná s přesvědčením, že květů není nikdy dost
Příběh této zahrady se začal odvíjet v roce 2000, kdy se manželé Kaslovi přestěhovali do rodinného domu v Plzni. Brzy zjistili, že chtějí na zahradě kombinovat vše, co kvete, jak to obdivovali při svých cestách po Evropě.
„Líbilo se nám, jak lze kombinovat kvetoucí stromy, keře a záhony v zahradě i s keři a květinami v nádobách. Sice to obnáší spoustu práce se zazimováním, ale námaha za to stojí,“ vysvětlují s tím, že občas si přivezou sazenice cizokrajných rostlin i z cest a zkouší, zda se adaptují na naše podmínky.
Zahradu formovali tak, aby během celého vegetačního období postupně kvetly stromy a keře v různých částech pozemku a bylo stále na co koukat.
Zahrada manželů Kaslových |
Už v lednu tu tedy rozkvétá vilín, postupně pak mj. tamaryšek, magnolie, rododendrony, kdoulovec, sakura, mandloň i čilimníky. V létě přebírají štafetu trojpuk, kalina, komule Davidova, syrské ibišky, hortenzie, růže a řada dalších. Stejné pravidlo paní domu vnesla i do květinových záhonů, kde postupně rozkvétají různé druhy cibulovin a spoustu trvalek a letniček.
Aby na zahradě mohli trávit co nejvíce času, pergolu zakryli průhlednou střechou a pod ní zavěsili výhony vistárií. Na jaře jim tak přinášejí radost girlandy modrých a růžových voňavých květů. Jako ideální místo pro relaxaci přidali i bazén, odkud se také kochají pohledem do zeleně. Další místo k odpočinku je pod vzrostlými barevnými javory.
Nezasvěcené je na místě upozornit, že zahrada takto nenaroste „sama“, pro oba partnery to obnáší nepřetržitou celoroční práci. „Na začátku roku je třeba většinu stromů a keřů ořezat a ostříhat, upravit po zimě záhony. Úpravy tvarů keřů se provádějí průběžně celý rok. Nesmí se zapomenout ani na postupné hnojení a hlídat, aby se někde neusídlily nějaké brebery. A neustále zalévat, i když jsme si na zahradě vybudovali zavlažování. A shánějte někoho na zalévání o dovolené, když se na všechny truhlíky i květináče spotřebuje v horkých dnech i několik set litrů vody a takové durmany je třeba zalévat ráno i večer,“ popisuje Roman Kasl. Prostě nekonečný příběh.
