Nejenže nevelká zahrada nebyla v době koupě chalupy ani oplocená, navíc ji okupovaly příliš vzrostlé jehličnany. Ty časem přenechaly místo drobnější zeleni, která k domu i na zahradu propouští více slunečních paprsků.
Zahrada na chalupě |
Paní Zuzana přiznává, že zahradnické začátky probíhaly formou pokus – omyl. Až čas jim ukázal, že nemohou na zahradu vysadit vše, co se jim líbí.
Navíc je zahrada po většinu roku opečovávaná jen o víkendech, kdy majitelé na chalupu jezdí. Nejen danému podhorskému prostředí, ale i tomu se musel během let přizpůsobit výběr rostlin, jak okrasných, tak užitkových.
„Vysázení hrnkových květin do samozavlažovacích truhlíků, umístění některých druhů do polostínu a naopak teplomilných na jihozápadní zápraží, kde se slunce opírá od brzkého dopoledne až do západu, v tom už máme za roky zkušeností jasno. Jinak to tu nejde,“ popisuje paní Zuzana.
Je ráda, že se na jejich chalupářské zahradě daří jahodám, ostružinám, malinám i libečku, a dokonce na ní v posledních letech dozrává i hroznové víno. Přestože zahrada leží v nadmořské výšce 530 metrů nad mořem.
„Některý rok nám téměř vše zničili slimáci, jindy vosí invaze zlikvidovala úrodu ostružin, ptáci za nás sklidili hroznové víno či lískové oříšky. Zahrada prostě nepatří jenom nám, a tak necháváme na přírodě, ať si sama poradí a nasytí živočichy. Nic nehubíme, nepoužíváme postřiky,“ prozrazuje paní Zuzana.
Pro celou rodinu je totiž důležité, že mohou třeba po dešti sedět na terase a sledovat havěť od žab po ptactvo, jež se přiletělo svlažit do pítka. Většina ptáčků se na jejich zahradě i vylíhla, hnízda mají po všech koutech zahrady.
Momentálně by prý na zahradě asi už nic neměnili. „Stačí ji občas posekat, sem tam zastřihnout živý plot, aby neobtěžoval sousedy, nebo si posbírat pár jahod jen tak do pusy,“ konstatuje spokojeně majitelka, pro jejíž rodinu je tato zahrada velmi důležitým a příjemným místem pro dny odpočinku.
