Kdo se chce stát rybářem, musí splňovat přísná pravidla stanovená zákonem a Českým nebo Moravským rybářským svazem. Některá platí lokálně a je nutné je průběžně sledovat. Bez rybářského lístku je možné chytat v komerčních rybnících, tam se ovšem platí jednorázové a většinou poměrně vysoké vstupné.
| foto: Ota Bartovský,
MAFRA
Kupuju si i vánočního kapra, říká rybář, který loví pro radost
Vstávat ještě za tmy, mrznout u rybníka a někdy se i pořádně zmáčet, to vše je součástí běžného dne na rybách. „Při lovení ani rybu nevytahuju z vody. Pustím ji rovnou. Zranění po háčku se jí zhojí rychle,“ vysvětluje rybář, který si rybí úlovky bere domů jen zřídka.
Na břeh jablonecké přehrady přicházím brzy ráno. „No brzy... já už jsem tu hodinu a půl!“ haleká na mě Honza Skrbek, můj soused a dnešní průvodce světem rybaření. No dobrá, upřesníme si velitelský čas. Já přišla brzy ráno, on přišel pozdě v noci.
Básník by mi možná den předem napsal: „Podzim se líně protahuje a začíná přemýšlet, kam si zastrčil teplejší čepici. Po ránu ovívá kotníky studeným dechem a zlomyslně zpomaluje krevní oběh v konečcích prstů.“ Honza ovšem není básník, ale rybář, tak jenom den předem lakonicky napsal: „Vezmi si trenýrky s dlouhým rukávem, po ránu je kosa jak sviňa.“
Ve vodách přehrady je celkem živo. Plavou si tady okouni, candáti, štiky, líni, úhoři, amuři, samozřejmě kapři, sumci a kdo ví kdo ještě.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
