Vypadá, jako by utekla z nějaké dětské omalovánky. Její šat hraje téměř všemi myslitelnými barvami a právem se řadí k nejkrásnějším opeřencům na světě.
Jak napovídá její jméno, původním domovem kachničky mandarínské je oblast východní Číny, Japonska a Ruska. V 18. století se stala vítanou okrasou evropských zámeckých zahrad a rybníků a dodnes je k vidění v řadě zoologických zahrad. Mnohé exempláře utekly do volné přírody, kde dodnes budí zaslouženou pozornost.
Na území Česka byla kachnička mandarínská ve volné přírodě poprvé zaznamenána ve druhé polovině 19. století. První zdokumentované hnízdění ale proběhlo až v roce 1980 u jihomoravské Lednice a v posledních dvou dekádách u nás vyvádějí mladé desítky párů.
Sliční samci a obyčejné samičky
Jak už to v přírodě chodí, samičky jsou celkem nevýrazné a musí jim stačit šedohnědé peří s bílými tečkami na bocích a decentní světlý pásek kolem očí. Naopak samci se v době námluv vymódí, až oči přecházejí.
Fakta a zajímavosti
|
A když začnou kolem své vyvolené provozovat složité rituální tance plné potřásání křídly, málokterá samička odolá.
Jenže okouzlení záhy vyprchá a pak už vládnou ženy. Tedy kachny. Vybírají místo pro hnízdo, což bývá nejčastěji dutina ve stromě nedaleko vody, samy rovněž sedí na vejcích, kterých bývá 9 až 12.
A když po měsíci vykouknou ze skořápek malé pípající chomáčky, nosí jim potravu. Jenže po několika dnech honbu za titulem „matka roku“ vzdá a zvláštním voláním začne lákat potomky ke zdánlivě sebevražednému skoku.
Ač mláďata ještě neumějí létat, vyskočí jedno po druhém z hnízda na zem. Kupodivu většina volný pád přežije, načež je matka odvede k vodě, kde si sama začnou shánět potravu.
Nejčastěji se živí semeny, zelenými částmi rostlin, ale také hmyzem, červy a malými rybkami.
Složité vztahy
Vědci dlouho předpokládali, že kachnička mandarínská vytváří každý rok nový pár, proto kroutili hlavou nad starou asijskou tradicí, podle níž jsou tito vrubozobí ptáci symbolem věrnosti a dříve patřili k oblíbeným svatebním darům. Podrobnější výzkumy však ukazují, že sociální život těchto opeřenců je přece jen složitější.
Zatímco část kačerů opustí partnerku hned po kopulaci a připojí se k některému „pánskému klubu“, jiní zůstávají se svou sezonní láskou po celou dobu péče o mláďata. A některé dvojice spolu dokonce zůstávají několik let.
To nejzajímavější ovšem teprve přijde. Samice mají pouze jeden funkční vaječník. Druhý je nedostatečně vyvinutý, což má dobrý důvod.
Jak samice stárne a ztrácí schopnost reprodukce, funkční vaječník jí zakrní a ten druhý, původně nedokonale vyvinutý, se začne proměňovat na samčí pohlavní žlázu. Ze samice se tak stane neplodný samec a získá i jeho kompletní zbarvení.
Z hlediska zachování druhu jde o geniální strategii. Neplodná kachna se zbaví obtěžování ze strany „vdavekchtivých“ samců a ti zase neplýtvají energií na dobývání penzionované samice.
