V roce 2015 si Mohamed Sempele koupil na úvěr osla, aby v rodné obci Kisaju, 50 kilometrů jižně od metropole Nairobi, mohl přepravovat lidi a vědra s vodou. „Osel je mnohem lepší než kráva, protože si s ním vydělám na chleba. Ten můj mi vydělával až 1 000 šilinků (asi 200 korun) denně,“ říká otec čtyř dětí.
Po roce však osel náhle zmizel a pátrání nic nepřineslo. „Teď mi zbyl jen vozík, ale musím splácet půjčku. Je to velmi těžké,“ stěžuje si Mohamed, kterého cituje francouzský deník Le Monde.
Krádeže se rozmáhají v celé Africe
Krádeže oslů se rozmáhají po celé zemi i jinde v Africe. Podle nevládní organizace Donkey Sanctuary, která se zabývá ochranou těchto zvířat, klesl jejich počet v Keni z 1,8 milionu v roce 2009 na 900 tisíc v roce 2017.
Oslové, jejichž maso se konzumuje jen velmi málo, byli ve vesnických regionech odpradávna velmi rozšíření. Pomáhali na polích, dopravovali zboží a poskytovali výdělek i nevzdělaným lidem.
To se zcela změnilo od roku 2014, kdy se Keňa rozhodla otevřít jatka vyhrazená těmto zvířatům a zaměřit se na obrovský čínský trh.
V Číně nejde o maso, ale o kůže
V Pekingu, Kantonu či Šanghaji nevyhledávají tolik oslí maso jako spíše oslí kůže. Vyrábí se z ní e-ťiao, což je prášek používaný v tradičním lékařství proti anemii, stárnutí a proti nedostatku libida.
Každoročně spolkne čínský trh 5 000 tun e-ťiao, na něž je zapotřebí až čtyř milionů oslích kůží. Na čínském území nejsou oslové nijak hojní, během několika let klesl jejich počet o polovinu. Čína tedy zaměřila své zraky směrem k Africe, která patří k těm kontinentům, kde je počet oslů ještě vysoký. Mnohé země ovšem vývoz oslů zakázaly, například Niger, Burkina Faso či Botswana.
Dnes je Keňa jednou z posledních afrických zemí, které od tohoto obchodu neupustily. Ani po kritice. „Oslice jsou březí 13 měsíců a samice rodí jen jedno mládě. Reprodukce druhu je tedy velmi dlouhá,“ říká Solomon Onyango z Donkey Sanctuary.
Ceny oslů kvůli tomu rostou
Jak je osel na venkově stále vzácnější, jeho cena se zdvojnásobila: jedno zvíře v přepočtu stojí bezmála 2 700 korun, zatímco dříve to bylo 1 350 korun. Ale v některých oblastech dnes cena dokonce přesahuje v přepočtu i 6 700 korun. Protože je obtížné koupit osla legálně za pevnou cenu, vyrostly jako houby po dešti záhadné sítě.
„Když u nás Číňané vydávají miliardy na stavbu silnic, je těžké jim odmítnout oslí kůže,“ uvádí některé zdroje z oblasti zdravotnictví. Silnice, železnice, přístavy, elektrárny: Čína je v infrastruktuře všudypřítomná. Na západě země investovala do jatek v Mogotiu podle jejich čínského majitele asi pět milionů eur (130 milionů korun) a vytvořila více než 100 pracovních míst.
„V této souvislosti je těžké přesvědčit vládu o nezbytnosti chránit osly a považovat je za ohrožený druh,“ soudí generální tajemník Sdružení keňských veterinářů Kenneth Wamey. Veterináři požadují zákaz obchodu s oslími kůžemi. Vláda se však loni omezila na to, že nepovoluje zřizování dalších jatek.
Šéf masajské etnické skupiny v Keni Samuel Murandu říká, že výstavba dalších jatek na masajském území je nemožná. „V naší kultuře je osel považován za pomocníka, téměř lidskou bytost, přítele. Kromě toho, jak jsme viděli v Mogotio, jatka mají dopady na znečištění životního prostředí, na zdraví lidí,“ soudí.
Jatka v Mogotiu byla ze sanitárních důvodů počátkem letošního roku uzavřena.
