Paní Jana bydlí se svojí dcerou Natálií a dvěma psy, ročním Barnabášem a fenkou Ellis, neboli Elinou, v útulném pražském bytě. Oba psi přišli do domácnosti z útulku, protože Jana s Natálií chtějí zvířatům pomáhat.
Jenže Elina útočí na všechno a na všechny. Venčení se postupně stalo hororem. A fenka už má dokonce svou první pokousanou lidskou oběť.
Když se majitelky prvně se svými pejsky přišly ukázat psímu trenérovi Rudolfovi Desenskému, začaly se postupně objevovat veškeré chyby, kterých se ženy dopouštějí. První z nich byla ta, že místo klasického obojku pořídily psům kšíry v domnění, že to pro pejsky bude pohodlnější.
Jana byla šokována tím, že psi, na rozdíl od běžné praxe nevyjíždějí po Desenského psech. „Každý pes si umí spočítat jedna, dva, tři, čtyři, moc,“ vysvětluje trenér.
Elis je podle Desenského dost zakřiknutá, kdežto Barnabáš je odrzlý. „No vida, problémová měla být fenka a on se nám z toho vyklubal problémový pejsek,“ komentuje Desenský.
Jana si totiž myslela, že prapůvodcem konfliktů je Elis, která přišla z útulku první a od počátku byla agresivní, kdežto Barnabáš, který přišel jako druhý, měl přinést klid. „Jenže tak to nefunguje. Když k jednomu psovi, který není vychovaný, přidáte druhého nevychovaného, budou se chyby násobit,“ vysvětluje trenér.
Pak následují základní rady: „Nechte jim čtyřiadvacet hodin denně tuto couračku, toto vodítko. Jakmile začnou štěkat na dveře, dejte jim povel ke mně,“ poradil Desenský. Podstatné je to, co se bude dít potom. Během sekundy by měl majitel psa přitáhnout k sobě, pochválit a vodítko povolit, ale nenechat ho odejít, takže se hraje hra „napnuté a volné vodítko“.
Když to zkouší Jana, bezděky plácne pejska po zadku, což Desenského rozhořčí. Tuto metodu považuje za hodně předpotopní. „Na psy se nepoužívá nic, co se podobá nápřahu. Tam hrozí, že může dojít k úrazu u dětí, které jdou a máchnou ručičkou,“ upozorňuje.
Po měsíční kontrole je vidět, že fenka Elis se hodně zklidnila, nicméně Barnabáš je stejně divoký jako dřív. Desenský navrhuje jediné: tento pes by se měl dostat do jiné rodiny: buď tam, kde bude moci strávit spoustu času běháním po zahradě ve smečce dalších psů, anebo bude muset majitelka strávit mnohem víc času venčením, aby se takovýto „turbo“ pes dostatečně vyběhal a unavil. „Ale kdy mám chodit do práce?“ diví se majitelka.
Přitom svěřit venčení jinému člověku, nebo ho dokonce dát z domu, si neumí představit. „Měla byste začít trénovat po jednom. Jednoho s někým poslat na procházku a s druhým trénovat. Protože naráz to nedáte,“ má jasno trenér.
Na celý díl se můžete zpětně podívat na iVysilani.cz.
