Vzali si roky týranou fenku z “dočasky“. Aspoň pár měsíců jí bylo fajn

  • 13
Pořídit do bytu ke dvěma dětem štěně, nebo raději dospělého pejska z útulku či dočasné péče? Před tímto rozhodnutím stála loni herečka Jana Bernášková, a proto požádala o radu zkušeného psího psychologa Rudolfa Desenského v rámci natáčení pořadu Kočka není pes.

Maminka dospívající slečny a malého rošťáka si dobře uvědomovala, že štěně je obrovská starost, kterou nelze nechat na dětech. Ve svém životě už několik psů měla. A při svém vytížení si nechtěla takovou odpovědnost brát na bedra, jak vysvětlila v sobotu v podvečer v dalším premiérovém díle pořadu ČT.

V rozhodnutí držet se ve vybírání při zemi ji Rudolf Desenský jedině podpořil. Navíc poradil volit nejen psa, který bude mít rád děti, ale také klidnější zvíře, které nebude demolovat byt a vydrží samo doma, když budou členové rodiny v práci nebo ve škole. To všechno bylo třeba brát při výběru v potaz.

Také radil vybírat spíš v menším útulku nebo dočasné péči, kde mají prostor to které zvíře opravdu dobře poznat. A rodina herečky se vhodného psíka dočkala. Respektive jim „holky z dočasky De De“ vybraly fenku. Odhadem zhruba desetiletou. Sice se zdravotními problémy, ale klidnou a nebojácnou, vhodnou k dětem. Pojmenovali ji Mia.

Když za nimi Rudolf Desenský do pražského činžáku dorazil příště, malá světlá fenečka s dětmi radostně dováděla na zahradě. Tedy v rámci svých pohybových možností. Neměla to totiž v životě zrovna jednoduché.  

Do dočasné péče se dostala z ulice jako nemocné zablešené zvíře, které muselo podstoupit operaci a léčbu jater. Vzhledem k atrofovaným svalům pravděpodobně pocházela z nějaké množírny, kde ji celý život drželi v kleci. V nové rodině se v podstatě vše teprve učila: sedět, běhat po zahradě i hrát si.

Rudolf Desenský se přijel podívat, jakého psa rodina Jany Bernáškové nakonec...
Mia si na sklonku života užívala láskyplnou péči a mazlení.
Mia konečně našla své místo. S měkkým pelíškem a vlastní miskou.

Mia, která byla celý život zavřená v kleci, se najednou učila běhat po zahradě a hrát si.

Jana kvůli tomu měla zprvu pocit, že jí předchozí útrapy musejí nějak vynahradit. Ať už péčí nebo přikrmováním. Tento obvyklý přístup se ovšem Rudolf Desenský snažil uvést na pravou míru. „Teď už netrpí, a to stačí. Nic jí nedlužíte, netrpěla u vás. Potřebuje pravidla jako každý jiný pes.“

Varoval i před překračováním krmné dávky, protože kastrovaná Mia za pouhý měsíc přibrala až zbytečně. Byla by to nadměrná zátěž pro páteř, zeštíhlení jejímu pohybovému aparátu jen prospěje. Rodina Jany Bernáškové si doporučení vzala k srdci a v závěru natáčení loni v létě vše vypadalo idylicky. 

Mia si jejich láskyplnou péči opravdu užívala a stala se alespoň na pár měsíců opravdovým mazlíčkem, který byl rovnocenným členem rodinné smečky. Zamilovali si ji i rodinní přátelé. Bohužel těsně před Vánocemi uhynula.