Není tedy divu, že se první unikátní záběry goril nigerijských pořízené automatickou kamerou v rezervaci Kagwene v Kamerunu objevily až minulý týden. Zveřejnila je Společnost pro ochranu divoké přírody (Wildlife Conservation Society).
"Toto působivé video nám umožnilo nahlédnout do skrytého světa jednoho z našich nejbližších příbuzných, jenž nezbytně potřebuje naši pomoc k tomu, aby vůbec mohl přežít," komentoval záběry Steve Sandersno, ředitel WCS.
Chcete pro gorily také něco udělat? Zúčastněte se 2.6. Běhu pro gorily v Praze.
Záznam skrývá i drsné memento let minulých
Když ochránci přírody prohlíželi videozáznam z kamer, nainstalovaných v pralese, nemohli uvěřit vlastním očím. Kamera zachytila skupinu osmi goril nigerijských, klidně procházejících pralesem. Vrcholem videozáznamu je úžasný záběr stříbrohřbetého samce, bijícího se do prsou.
Christopher Jameson, vedoucí projektu Takamanda Mone Landscape Project, k tomu dodal: "Video představuje zatím nejkvalitnější záběry goril nigerijských, jinak velmi plachých zvířat, která prchají při prvním náznaku přítomnosti člověka. Jsou na něm úžasné záběry, kde se gorily nigerijské chovají přirozeně ve svém prostředí. Člověk je může studovat roky a ani je nezahlédnout, a rozhodně nikdy neuvidí tohle."
Ačkoli video nabízí nadějný důkaz přežívání goril nigerijských v pralese, skrývá v sobě zároveň i určité memento. Přibližně v jeho polovině se na scéně objeví gorila, které chybí ruka. Zranění je zahojené. Nejspíš totiž bylo způsobené pastí ještě před tím, než v nově vytvořené rezervaci začali strážci pravidelně kontrolovat prales, kde tato rodina žije.
Národní park Takamanda a rezervaci v Kagwene založila kamerunská vláda v roce 2008 s cílem chránit gorily nigerijské. Založení parku předcházelo vytvoření komunitní sítě "Gorilla Guardia", na jejímž vzniku se kromě Wildlife Conservation Society podíleli i místní obyvatelé.
Jejím cílem bylo zlepšit možnosti přežití těchto lidoopů v těch nejzranitelnějších nechráněných pralesích. Rezervace je dnes řízena ochranářem a dvěma strážci zvanými ecoguards, které jmenuje Ministerstvo lesů a volné přírody. Pomáhá jim silný tým vesničanů z osmi vesnic. Kagwenge je jedinou lokalitou, kde jsou gorily nigerijské denně monitorovány.
Kriticky ohrožené jsou všechny poddruhy goril
Zoologové rozlišují dva druhy goril, gorilu horskou a gorilu nížinnou. Gorila nížinná (Gorilla gorilla) má dva poddruhy: gorilu nížinnou (Gorilla gorilla gorilla) a gorilu nigerijskou (Gorilla gorilla dehli). Gorila horská (Gorilla beringei) má také dva poddruhy: gorilu horskou (Gorilla beringei beringei) a gorilu východní (Gorilla beringei graueri). Všechny patří ke kriticky ohroženým.
Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla) je nejrozšířenější a nejznámější, protože k tomuto poddruhu patří všechny gorily chované v zoologických zahradách v Evropě i v zámoří, tedy i ty pražské. V přírodě žijí v Konžské republice, v Gabunu, Kamerunu, Angole, Rovníkové Guinei a Středoafrické republice, ale jejich území se v posledních desetiletích rychle zmenšuje a štěpí na nesouvislé ostrůvky. Počet zvířat se odhaduje na 110 až 250 tisíc jedinců, ale rychle klesá; za posledních 20 let jich pravděpodobně přes 60 % zahynulo.
Kingo je vůdčím samcem jedné z nemnoha skupin goril nížinných, které jsou přivyklé na přítomnost člověka.
Abychom se dostali ke Kingovi "na dostřel" fotoaparátů, museli jsme za ním do bažiny.
Kinga do bažiny následují i další příslušníci kmene. (Z pozorování skupiny goril nížinných v Kamerunu)
Jejich domovem je nížinný deštný prales, občas ale gorily vycházejí i na mýtiny a do bažin, kde se živí vodními rostlinami. Žijí ve skupinách čítajících zhruba 10 jedinců a jsou obvykle vedeny jedním stříbrohřbetým samcem. Výjimečně se vyskytují i skupiny víc než dvacetičlenné.
Přečtěte si reportáž z pozorování skupiny goril nížinných v bažině u kamerunského pralesa S gorilím samcem konečně z očí do očí.
Jediná gorila nigerijská v lidské péči žije v záchranné stanici v Limbe v Kamerunu.
Gorila nigerijská (Gorilla gorilla diehli) je nejohroženějším poddruhem gorily, od gorily nížinné se liší velikostí lebky a zubů. Na hranicích Kamerunu a Nigérie žije v jedenácti izolovaných skupinách v podhorských lesích jen asi 250 jedinců. Kromě národního parku Takamanda (viz výše) přispívá k poznání a ochraně goril nigerijských i výzkum realizovaný od roku 1996 v rezervacích Afi v Nigérii a Kagwene v Kamerunu pod vedením WCS. V rezervaci Kagwene žije kolem 20 goril, které na rozdíl od jiných lokalit nejsou tolik ohroženy pytláctvím. Místní obyvatelé totiž věří, že jsou to vlastně lidé, a tudíž není dovoleno je jíst. Jedinečný záběr z videokamery WCS ale naznačuje, že i přesto se těmto gorilám mohou stát osudnými pasti, byť nastražená na jiná zvířata.
Gorila horská (Gorilla berignei beringei) je nejdéle sledovaným poddruhem gorily s hustší a delší srstí, žijící ve dvou oddělených populacích na hranicích Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Samci goril horských jsou méně robustní než samci goril nížinných, zatímco samice jsou mohutnější, takže velikostní rozdíl mezi pohlavími není tak výrazný. Z celkového množství 780 jedinců jich kolem 200 žije v národním parku Virunga, druhá část populace žije v národním parku Bwindi v Ugandě. Díky souvislému výzkumu, započatému v šedesátých letech, patří gorily horské k nejlépe prozkoumaným primátům vůbec.
Mládě gorily horské z Národního parku Bwindi v Ugandě
Žijí v horách vysokých až 4 tisíce metrů, samotné gorily se ale obvykle pohybují v nižších polohách, ve vlhkých a chladných vysokohorských lesích. Velikosti skupin se liší, největší pozorovaná skupina měla 65 členů. Skupinu vede jeden nebo více stříbrohřbetých samců, bývá v ní několik mladších, černohřbetých samců a samic s mláďaty. Ve skupinách s více samci bývá jeden skutečný vůdce, zatímco ostatní jej podporují a pomáhají mu skupinu chránit. Gorily horské dokážou citlivě spolupracovat a uzavírat koalice, nejsilnější vztahy jsou mezi stříbrohřbetým vůdcem a jednotlivými samicemi. První mládě se matce rodí obvykle kolem 10 let, a interval mezi narozenými mláďaty bývá kolem 4 let. Délka života goril horských je 30 až 40 let. V zoo se gorily horské nechovají, v lidské péči se v současné době nacházejí jen čtyři mláďata zabavená pytlákům. Ohrožuje je ale i ničení jejich životního prostředí a nemoci, reálnou hrozbou jsou pro ně i válečné konflikty v oblasti, kde žijí. Přímo v národním parku Virunga se v současné době pohybuje několik nelegálních ozbrojených skupin. Nejnovější obětí nekonečného násilí je strážce Virunga Paris Paluku, kterého zastřelili s dvěma konžskými vojáky přímo v parku 8. května tohoto roku.
Přečtěte si příběh Dian Fosseyové, která roky žila v pralese s horskými gorilami (zde).
Mládě gorily nížinné východní v národním parku Kahuzi-Biega.
Gorila východní (Gorilla beringei graueri) byla dlouho považována za poddruh gorily nížinné, dnes je ale řazena do stejného druhu jako horské gorily. Gorily tohoto poddruhu jsou nejmohutnější, žijí v deštných pralesích nížin a hor na východě Demokratické republiky Kongo. Vědci toho zatím o nich vědí velmi málo, ale i zde probíhá terénní výzkum. Nejisté jsou i údaje o skutečném počtu těchto goril, pohybují se od 3 do 27 tisíc. V oblasti mezi národními parky Maiko a Kahuzi-Biega byla v posledních letech vytvořena série rezervací, takže ve spolupráci místních obyvatel a Dian Fossey Fondu vznikl ekoregion, který pokrývá téměř celý areál výskytu goril východních.
Gorily ohrožuje lov pro maso, odchyt mláďat i ozbrojenciGorily horské nejsou tak často loveny pro maso jako gorily nížinné. Přesto i pro ně znamenají pytláci velkou hrozbu, ať už kvůli odchytu mláďat pro černý trh a nebo kvůli pastím, nastraženým na jiná zvířata. |
