1. Šroubovák
Bez něj se rozhodně neobejdete v žádné situaci. Budete potřebovat plochý a křížový šroubovák v malé hodinářské verzi, větší izolovaný pro elektrotechniku a běžné ploché a křížové šroubováky.
Do dřeva a kovu se u křížových šroubováků používají rozdílné profily hlav šroubů a vrutů. Velikost hrotu se označuje v číselné řadě od jedničky do trojky. Pro většinu běžných vrutů a šroubů by se v domácnosti mělo vystačit s jedničkou a dvojkou.
Dvanáct šroubováků, které by vám neměly chybět v domácnosti |
Ještě je třeba rozlišovat hroty PH (nebo taky označované jako Philips), které se většinou používají do kovu, zatímco ty do dřeva se označují PZ (Pozidriv). Mají hrany po 45 stupních – výhodou je větší styčná plocha mezi vrutem a šroubovákem, takže při větších momentech šroubování z hlavičky vrutu nevyskočí a nedeformují se drážky.
Kupte si jednoduchou sadu, kde najdete po třech kusech šroubováků do drážky a křížové podle velikosti. A pokud jste obrýlenec, neuškodí koupit sadičku v hodinářské verzi, se kterou si poradíte i v situaci, kdy se vám uvolnilo ramínko brýlí.
2. Kleště
Úplným základem jsou univerzální kleště zvané kombinačky. V základní sadě nářadí by neměly chybět ani štípací kleště vhodné pro elektrikářské práce a také kleště s dlouhými čelistmi a oblým profilem, díky němuž můžete například před instalací zásuvky přívodní vodič stočit do očka.
Občas je třeba povolit i šrouby o větším průměru. Pro tento případ se hodí kleště s posuvným kloubem, takzvané sikovky. Třeba když potřebujete povolit sifon pod umyvadlem v koupelně. Anebo potřebujete přidržet matku, abyste vyšroubovali šroub.
3. Kladívko
Záleží na tom, zda bydlíte v rodinném domě, kde se předpokládají i větší „akce“, třeba bourání. Pokud jste obyvatel bytu, budete potřebovat malé kladívko do hmotnosti pěti set gramů.
Předpokládá se občasné zatlučení hřebíčku pro obraz a podobné drobné práce. Anebo – montujete nábytek ze složené krabice a na spodní strany se mají přitlouct plastové ochrany podlahy, což vypadá jako připínáček s plastovou hlavičkou. Do dřevotřískového základu je bez kladívka nedostanete.
4. Klíče
Běžné otevřené ploché klíče patří k základnímu vybavení všech kutilských i řemeslnických dílen. Aspoň jednoduchou sadu klíčů byste měli mít i doma jako pojistku. Když nic, určitě ji použijete v situaci, kdy budete v autě potřebovat vyměnit baterii za novou.
Pokud je nebudete používat k denní práci, zřejmě nebudete sahat po profesionální sadě. Vystačíte si s jednoduchou sadou od 6 do 32 mm za dvě stovky. Poslouží jako vítaná pojistka pro nenadálé situace.
5. Metr
Ten, kdo metr doma použije jedenkrát za rok, určitě si vystačí s nejlevnějším svinovacím metrem koupeným v hobbymarketu. Kovové pásky, které tvoří základ každého metru, se vyrábějí v různých šířkách. Obvykle v rozmezí od 12 do 32 milimetrů.
Čím jsou širší, tím mají lepší schopnost odolávat zvlnění. To v praxi znamená, že u nejširších z nich můžete metr vytáhnout až do délky blížící se čtyřem metrům.
Zkuste je povytahovat, jako byste drželi rybářský prut. Který bude držet do větší délky, s tím se pak bude lépe pracovat – nebude se vlnit jako had.
Svinovací metr není spotřebka, i tady záleží na detailech |
Všimněte si, že většina háčků se pohybuje. Říká se tomu true zero. Páska nekončí na nule, ale na prvním milimetru.
Když budete měřit tak, že ho zaháknete o hranu, dostanete přesnou vzdálenost. A naopak, když ho opřete čelem a budete měřit vnitřní rozměr, posunete háček a jeho tloušťka opět vyznačí nulu.
6. Kufr na nářadí
Když se pustíte do vybavování domácnosti základním nářadím, je dobré mít ho pohromadě. Kupte mu pelíšek, kde celou sadu vždycky v případě nouze najdete, tedy box na nářadí.
Nejlepší kufry jsou z tvrzeného plastu. Je daleko pevnější „na omak“, nejlépe se to pozná přímo v obchodě porovnáním mezi dvěma kusy.
Kvalitní boxy na nářadí mívají na zadní straně jeden dlouhý průběžný pant s kovovou osičkou. Levnější mívají dva kratší, prodávají se dokonce kufry s plastovou osičkou.
Vyzkoušejte také tuhost a uložení rukojeti, ponese celou hmotnost kufru. Levné kufry se kroutí jako had a bývá problém zaklapnout horní víko tak, aby ho šlo lehce zajistit.
Při koupi kufru na nářadí kontrolujte hlavně panty, přezky a rukojeť |
Součástí prakticky všech kufrů je vnitřní přihrádka na šroubováky, kleště a další drobný materiál, aby nebylo třeba lovit je na dně někde pod vrtačkami a dalším velkým elektronářadím.
Některé boxy mají i do víka zabudované organizéry, kam si můžete nasypat drobnosti jako vruty či hmoždinky nebo bity pro šroubování. Ale hlavně: poměřte si hromádku svého nářadí tak, aby se do kufru nakonec vešla.
7. Bez flastru ani ránu
Potřebujete je s nadsázkou téměř denně. Jen si to vyjmenujte. Když potřebujete zabalit balík, když potřebujete olemovat koberec, když potřebujete přilepit plakát na stěnu nebo slepit roztrženou stránku ve školní učebnici.
Širší plastové balicí pásky se prodávají bezbarvé a hnědé od pěti korun. Jejich výhoda spočívá v univerzálnosti, ale odolnost není vysoká a nehodí se ven.
Základní výbavou kutila je však opravná textilní páska. Bývá stříbrná nebo šedá, lesklá, s textilní výztuhou. Rozhodně je ta nejdůležitější, která by neměla v domácnosti chybět.
A je skutečně univerzální. Nouzově její pomocí opravíte roztřepené konce koberce, prasklý kus plastu, je mimořádně odolná a pevná.
8. Vrtačka
Vrtačku do každé domácnosti, mohlo by znít novodobé heslo. Kdo bydlí v bytě, postačí mu spíš kombinace šroubováku s vrtačkou, protože většinu práce zřejmě odvede při šroubování nábytku, abyste si při montování nepřivodili zánět šlach.
Klidně si tu vystačíte s menším modelem, je dobré volit dvourychlostní model – při nižších otáčkách lépe můžete regulovat rychlost otáčení. Určitě by měl mít regulaci momentu. Když už se vrut nebo šroub dostane do krajní pozice, začne hlava vrtačky prokluzovat a „neožvýkáte“ si zbytečně bit nebo drážky vrutu.
Při výběru vrtačky se vedou věčné diskuze, zda volit akumulátorovou verzi, anebo koupit klasiku do zásuvky. Rozhodně pokud se nechystáte na větší práce, klidně si vystačíte s akuverzí.
Jiné je, když bydlíte v panelovém domě a chystáte se dráždit sousedy většími úpravami bytu. V tom případě jděte do vrtacího kladiva. Ne že by nedělalo rámus. Ale tím, že do panelu se s ním dostanete daleko snáz, aspoň ten kravál nebude trvat tak dlouho.
9. Vrtáky
Když jste si koupili vrtačku, budete potřebovat i vrtáky. Mezi největší „hříchy“ patří používání vrtáků na železo do dřeva, záměna vrtáků s tvrdokovem, takzvaných vidiáků, pro práci s příklepem a bez příklepu, nedodržení doporučených otáček pro vrtání do jednotlivých materiálů a vynechání mazání při vrtání do kovu.
Všechny tyto omyly přispívají k přehřívání nástroje a tím jeho předčasnému zničení, nekvalitně provedenému otvoru a zbytečné námaze. Aby vám šla práce od ruky, vyberte si pro každou „akci“ speciální vrták.
Je to vcelku alchymie. Například vrtáky pro vrtání do zdiva bez příklepu jsou šroubovité s připájenou destičkou ze slinutého karbidu. Řezná část těchto vrtáků se značí žlutou barvou na rozdíl od červeně označených vrtáků pro vrtání s příklepem.
Úhel hrotu příklepových vrtáků je 130°. Na zdivo a beton se volí menší otáčky, hlubší díru je nutno zbavovat drti vysouváním vrtáku.
Šroubovité vrtáky do kovu mají mít pro vrtání do měkkých ocelí úhel hrotu 110–120°, do zušlechtěných ocelí 130°, do šedé litiny 95°, do mědi a hliníku 140°, do mosazi a bronzu 120°, do slitin hliníku 110–130°.
Tady to bude chtít navštívit speciálku a požadovat vrtáky, které skutečně budete potřebovat. Ale pro občasné domácí použití si určitě vystačíte se sadou do dřeva a do železa.
10. Pilka
Je hodně domácností, které doma vůbec pilku nevlastní. Dokud nezjistí, že ji potřebují. Aspoň jednou za rok ji určitě budete potřebovat, až budete zkracovat vánoční stromeček.
Ať budete vybírat jakoukoliv pilku, vybírejte podle materiálu, který budete nejčastěji řezat. Čím víc zubů, tím menší úběr materiálu, ale čistější řez. Najdete to na čepeli pily. Počítají se v počtu zubů na palec – například pilky na dřevo nejčastěji mívají 7–11 TPI (teeth per inch).
Na dřevotřískové materiály byste měli koupit vždy pilu s více zuby. Tento materiál mívá tendenci se lámat a štípat. Proto je vhodnější řezat s menší účinností, výsledkem je ale čistější řez.
Rozhodně se vyplatí mít doma pro jistotu i pilku na železo. Prodávají se i v provedení „nouzovka“, kdy dostanete v podstatě jenom pilový plátek na plastové rukojeti. Anebo o pár desetikorun dražší rámové provedení s výměnným plátkem.
