1. Šroubovák je úplný základ
V obchodě narazíte na plné regály šroubováků; člověk by nejradši koupil všechny, doma je však nevyužijete. Vybrali jsme několik základních typů, které si poradí s drtivou většinou běžných domácích oprav.
Určitě budete potřebovat plochý a křížový šroubovák v malé hodinářské verzi, větší izolovaný pro elektrotechniku a běžné ploché a křížové šroubováky. U šroubováků si samozřejmě můžete vybrat lacinou verzi, pokud sadu domácího nářadí berete jen jako povinnou pojistku pro nenadálé události a na kvalitě vám tolik nezáleží. Každý by si měl vyzkoušet, zda mu sedne do ruky a neklouže.
Dvanáct šroubováků, které by vám neměly chybět v domácnosti |
U malých rozměrů se poohlédněte po velikostech PH 00 či PH 0. Nejsou drahé, možná se vyplatí koupit celou sadu, která vám pokryje všechny práce od elektrotechniky až po přitáhnutí obrouček brýlí.
Určitě by neměl chybět malý šroubovák pro elektrikáře. Takový, se kterým se dostanete do „čokolády“. A tři velikosti šroubováků jak v ploché, tak i křížové verzi. S nimi si už určitě v domácnosti poradíte s většinou prací.
2. Metr
Svinovací metry se prodávají v cenových relacích od dvacetikoruny po několik stokorun. Cena se odvíjí od přesnosti, odolnosti proti rozbití nebo komfortu práce.
Ten, kdo metr doma použije jedenkrát za rok, určitě si vystačí s nejlevnějším svinovacím metrem koupeným v hobbymarketu. Pro pravidelnou práci na stavbě se ovšem vyplatí pohlídat si některé z parametrů, které by měl splňovat.
Kovové pásky, které tvoří základ každého metru, se vyrábějí v různých šířkách. Obvykle v rozmezí od 12 do 32 milimetrů. Čím jsou širší, tím mají lepší schopnost odolávat zvlnění. To v praxi znamená, že u nejširší z nich můžete metr vytáhnout až do délky blížící se čtyřem metrům.
Svinovací metr není spotřebka, i tady záleží na detailech |
Velmi důležitá je kvalita laku. Nejlevnější metry mívají jedinou vrstvu laku, který hlavně na kraji mívá tendenci se stírat.
Přesnost svinovacích metrů se dělí do několika tříd. Většina spadá do druhé kategorie. To v praxi znamená, že odchylka při délce tři metry musí být menší než jeden milimetr.
3. Páska
Papírovou obálku či krabici, koberec klouzající po podlaze, prasklé sklo, utržený háček nebo díru v okapu. To vše lze opravit lepicími páskami. Je však nutné vzít si vždy tu správnou. Několik typů doma využijete často, takže stojí za to si od každého koupit aspoň jeden kus.
Širší plastové balicí pásky se prodávají bezbarvé a hnědé od pěti korun. Jejich výhoda spočívá v univerzálnosti, ale odolnost není vysoká a nehodí se ven.
Sedmero lepicích pásek, bez kterých se v domácnosti neobejdete |
Základní výbavou kutila je však opravná textilní páska. Bývá stříbrná nebo šedá, lesklá, s textilní výztuhou. Nejlevnější stojí 20 korun, kvalitní i od 100 korun výš.
Záleží i na její šířce a délce v jednom balíčku. Rozhodně je ta nejdůležitější, která by neměla v domácnosti chybět. A je skutečně univerzální. Nouzově její pomocí opravíte roztřepené konce koberce, prasklý kus plastu, je mimořádně odolná a pevná.
4. Kleště
Úplným základem jsou univerzální kleště zvané kombinačky. V základní sadě nářadí by neměly chybět i štípací kleště vhodné pro elektrikářské práce a také kleště s dlouhými čelistmi a oblým profilem, díky němuž můžete například před instalací zásuvky přívodní vodič stočit do očka.
Navíc jsou situace, kdy se jimi do úzkého otvoru dostanete snáze než kombinovanými kleštěmi. Anebo: když potřebujete do rámečku obrázku zatlouct titěrné hřebíčky, ale přes vlastní prsty se vůbec nedostanete k hlavičce. Pak si malými kleštěmi můžete hřebíček přidržet a kladívko jen práci dokoná.
Jakou sadu s nářadím vybrat novomanželům či svobodné matce v paneláku |
Občas je třeba povolit i šrouby o větším průměru. Pro tento případ se hodí kleště s posuvným kloubem, takzvané sikovky. Třeba když potřebujete povolit sifon pod umyvadlem v koupelně. Anebo potřebujete přidržet matku, abyste vyšroubovali šroub.
5. Klíče
Běžné otevřené ploché klíče patří k základnímu vybavení všech kutilských i řemeslnických dílen. Alespoň jednoduchou sadu klíčů byste měli mít i doma jako pojistku. Když nic, určitě ji použijete v situaci, kdy budete v autě potřebovat vyměnit baterii za novou.
Pokud je nebudete používat k denní práci, zřejmě nebudete sahat po profesionální sadě. Vystačíte si s jednoduchou sadou od 6 do 32 mm za dvě stovky. Poslouží jako vítaná pojistka pro nenadálé situace.
6. Kufr na nářadí
Správný kufr by měl spolehlivě udržet vše, co do něj naskládáte. Tedy i sadu elektrického nářadí, náhradní baterie, nabíječky. K tomu sadu šroubováků, kleště, kladiva. Prostě vše, co v domácnosti běžně potřebujete
Při koupi je také třeba rozlišovat, zda nám jde jen o to, abychom měli doma náčiní pohromadě, anebo s námi bude cestovat třeba na chalupu. Kdo ho vytáhne dvakrát za rok, aby vyvrtal otvor pro hmoždinku či kvůli šroubováku, aby utáhl zásuvku, nedá mu samozřejmě tolik zabrat jako tomu, kdo jej bude často přenášet.
Při koupi kufru na nářadí kontrolujte hlavně panty, přezky a rukojeť |
Nejlepší kufry jsou z tvrzeného plastu. Je daleko pevnější „na omak“, nejlépe se to pozná přímo v obchodě porovnáním mezi dvěma kusy. Na kufru nejvíce trpí spojky mezi spodním hlubokým dílem a víkem. Tedy přezky a zadní panty. Vyplatí se koupit kufr s kovovými přezkami, plastové se brzy ochodí a rády praskají.
7. Vrtačka
Pro občasné vrtání dobře poslouží i malé akumulátorové vrtací kladivo.
Nejdříve se ptejte sami sebe, jakým způsobem, jak často a do jakých materiálů budete vrtat. Jinou vrtačku si koupí člověk, který žije v panelovém domě a vrtá třikrát do roka, a jinou ten, kdo si ji kupuje do dílny a zpracovává kovy.
Do paneláku se považuje téměř za povinnost mít vrtací kladivo, které na rozdíl od běžné vrtačky zajede do betonu jako do másla. Pokud bydlíte v panelovém bytě, určitě znáte zvuky znamenající dlouhé trápení někoho ze sousedů s běžnou příklepovou vrtačkou.
Co budete vrtat? Podle toho vyberte vrtačku, která nejlíp poslouží |
Pro občasné použití lze koupit i menší kladívka, navíc v akumulátorovém provedení. I tak udělají více práce než běžná vrtačka.
Jako druhý přístroj by mohl posloužit malý vrtací šroubovák, u kterého je důležité, aby měl dvě rychlosti. Na šroubování přepnete na nižší, na vrtání na vyšší. Ale nižší otáčky se hodí i na vrtání materiálů jako kov nebo plasty. Až budete kupovat nábytek rozmontovaný na díly, určitě oceníte, že si při montování nevykroutíte zápěstí
8. Sada vrtáků
Rozdílné hroty u vrtáku na kov a na dřevo
Mezi největší „hříchy“ patří používání vrtáků na železo do dřeva, záměna vrtáků s tvrdokovem, takzvaných vidiáků, pro práci s příklepem a bez příklepu. Například na dřevo jako měkký materiál lze vzít i klasický vrták do železa. U větších a hlubších děr však narazíme na problém nedostatečného odvodu pilin drážkou, vrták se pak přehřívá a dřevní hmota se pálí.
Klasický vrták do dřeva má výhodu, že se středicí hrot zavrtá do hmoty a podbroušené břity dřevo čistě odkrajují. Navíc mají vrtáky do dřeva rozměrnou spirálovitou drážku, která dobře odvádí hobliny.
Za dřinu při vrtání často může víc špatný vrták než slabá vrtačka |
Vrtání do betonu je postrachem většiny méně zkušených domácích kutilů. Traduje se, že se v železářství koupí vidiový vrták, nasadí do vrtačky a je hotovo. Jenže je třeba rozlišovat vrtáky z tvrdokovu podle tvaru ostří.
Pro občasné domácí použití se tedy vyplatí důkladně vyzpovídat prodavače v železářství, seznámit ho s tím, s jakým materiálem hodláte nejčastěji pracovat. Společně pak snadno vyberete sadu, která vyhoví požadavkům pro práci se dřevem, cihlou i betonem.
9. Pilka
Zdálo by se, že dnes už nemají obyčejné ruční pily v domácnosti místo. Jenže tam, kde není poblíž elektřina anebo se nevyplatí vytahovat elektrický stroj, si stále využití najdou.
Minimálně jednou za rok, když je nutné zkrátit na míru kmínek vánočního stromečku. Kdo má zahradu, potřebuje prořezávat stromy, občas je třeba nařezat polena do krbu, přiříznout prkénko na poličku. Ruční pila je ideální a levný pomocník tam, kde se nepočítá s tak soustavnou činností, aby se vyplatilo koupit drahý elektrický stroj.
Ruční pily nejsou mrtvé, bez elektřiny můžete řezat stejně efektivně |
Ať budete vybírat jakoukoliv pilku, vybírejte podle materiálu, který budete nejčastěji řezat. Čím víc zubů, tím menší úběr materiálu, ale čistější řez. Najdete to na čepeli pily. Počítají se v počtu zubů na palec – například pilky na dřevo nejčastěji mívají 7–11 TPI (teeth per inch).
To znamená, že na hrubé tesařské práce se použije nižší hodnota, do dílny nebo na čistý řez prkna na poličku lépe poslouží velké množství zubů. Dnešní pily mají zub broušený ve třech rovinách, takže se řeže „tam i sem“. Takové pily jsou univerzálnější, řezání je o něco rychlejší ve srovnání se staršími pilkami, kde se řezalo jenom tahem.
10. Ruční kladivo
Internetové vyhledávače se pod pojmem kladivo mohou přetrhnout, aby vyhledaly to nejlepší elektrické vrtací kladivo. Proto vyhledávejte „ruční kladivo“. Přitom obyčejné kladívko patří do domácnosti stejně jako postel nebo jídelní stůl. Jinak byste si neporadili ani s hřebíkem na obrázek.
Pro běžné použití určitě nebudete potřebovat žádné řemeslnické speciály. Speciální kladiva totiž mají nejen kameníci, ale i karosáři či skláři.
Až půjdete do železářství, budete chtít obyčejné zámečnické kladivo, které má z jedné strany plošku, z druhé strany je zkosené. Kladiva se rozdělují podle hmotnosti, do domácnosti si určitě vystačíte s 500gramovým kladívkem.
