Stalo se to v panelovém domě v bytě, který ještě neprošel rekonstrukcí, takže na obrázcích uvidíte dveře a kliky, které se používaly už někdy od šedesátých let. V tomto okamžiku tedy už sloužily možná padesát let.
Podobný „špás“ přišel rodinu draho – na víc než tři tisíce korun. Možná víc, než by byla současná skutečná hodnota starých dveří, zámku a kování dohromady. A víc, než stojí otevření vstupních zabouchnutých dveří, kde se za výjezd pohotovosti většinou vejdete do tisícikoruny.
Násilné otevření interiérových dveří se neobejde bez poškození dveří nebo zárubně. Důkaz ostatně můžete vidět na fotografii v galerii. Než se pustíte do páčení a vylomení střelky, uvědomte si fyziologii uložení zámku. To si nejlépe ověříte u dalších dveří v domě, abyste zbytečně neničili dveře v místě, kde na střelku nedosáhnete.
„Problém u starého zadlabacího zámku spočívá v tom, že tam dojde k prasknutí pružiny nebo jiné součástí mechanismu a k zablokování. Takže pak dveře neotevřete a nezbude než zavolat zámečníka, aby vám to přes střelku otevřel nebo odvrtal,“ popisuje Petr Adámek ze společnosti Assa Abloy, která tradičním výrobcem klasických i visacích zámků značek FAB a v poslední době i chytrých zámků.
S tím souhlasí i zkušený zámečník Daniel Weisskopf. „Když se vám to stane u jednoho zámku, neváhejte a vyměňte všechny ostatní. Je to známka, že už dosluhují,“ radí Weisskopf ze společnosti Danweiss. Staré zadlabací zámky byly totiž v oblasti střelky (říká se jí také jazýček) vyrobené z jednoho kusu a trpěly touto vadou.
Už jste se dostali do podobné situace?
Porouchání vnitřního mechanismu přitom nepředchází žádné drhnutí či občasné zasekávání, takže nemáte žádné varovné signály. „U dnešních zámků už podobné překvapení nehrozí, mají jinou konstrukci. Pokud zvolíte solidní osvědčenou značku a ne nějaký podezřele levný výrobek, kde může být mechanismus jazýčku dokonce i z plastu, nemusíte se bát,“ říká.
Problémem jsou i staré kliky
Ono se řekne: vyměňte starý zámek, ale u starých panelákových dveří je už problémem vyndat kliku se štítkem. Tyto kliky často sloužily desítky let až do okamžiku, než vypověděl službu zámek, jako v případě čtenářky.
Některé z klik totiž nelze ani vyndat pomocí běžného uvolnění povolením červíku, který u nových klik normálně najdete na jejich těle. V případě čtenářky se „po dobrém“ nepodařilo, takže musela nastoupit hrubá síla a bylo třeba plastovou kliku rozlomit.
Podle Weisskopfa na starých klikách nejčastěji najdete dva modely. Buď jsou tam protilehlé otvory s dvěma třímilimetrovými červíky, které dostanete ven jenom pomocí hodinářského šroubováku, anebo je klika často zajištěná jen tenkým kolíkem, který se tam při montáži natloukl. Takže jedinou cestou, jak kliku vytáhnout, je najít tenký hřebíček a pokusit se starý spoj vytlouct.
Pak je teprve možné zadlabací zámek vyšroubovat a zajít do nejbližšího železářství koupit nový. Vyplatí se vzít ten starý s sebou pro kontrolu, aby byly všechny rozteče stejné.
Pro interiérové dveře bývá nejčastěji 90/60 mm, kde 90 mm je vzdálenost mezi osou otvoru pro kliku a otvorem pro dózický klíč a 60 mm hloubka zámku. Aby bylo možné nový zámek přišroubovat na původní místo, je třeba dodržet i rozteč mezi vruty ve dveřích samotných, což bývá 210 mm; na zámcích se někdy označuje vnější rozměr, což je 230 milimetrů.
Když narazíte na železářství, kde se dovedou vcítit do potřeb „panelákových lidí“, možná objevíte i napodobeninu staré historické kliky. Sice už ne v černé hranaté podobě, ale v oblém hnědém provedení. Zato se stejnou roztečí otvorů pro vruty, takže nemusíte vrtat otvory pro nové štítky.
Takže ušetříte aspoň za nové součásti zámku a zbytek investice si necháte až pro dobu, kdy se rozhodnete pro kompletní rekonstrukci bytu, k čemuž stejně výměna dveří bude patřit.
Podělte se s ostatními čtenáři v diskuzi, jak jste řešili poruchu zadlabacího zámku vy.
