Podmokelské „duhovky“
Podmokelský poklad zakopali Keltové do břehu potoka někdy před dvěma tisíci lety, znovu se na světlo vynořil před 250 lety: 12. června 1771.
Zatímco neúnavný hrabě z Potštejna desítky let kopal a nic nenacházel, téměř ho zdrtila zpráva z 12. června roku 1771. Přišla ze zapadlé blátivé vsi Podmokly na Rokycansku, kde stál dvůr spolu s několika chudými selskými staveními. Panství patřilo knížeti Karlu Egonu Fürstenberkovi, velké „persóně“. Byl to královský místodržící v Praze, který vlastnil lány pozemků, na nichž pracovaly stovky nevolníků.
„O Podmoklech, které vlastnil, toho patrně mnoho nevěděl. O panství se starali jeho úředníci, a ani oni by si nešli v nečase roku 1771 umazat střevíce do Podmokel,“ píše se na webu obce.
Jenže úředníky tam poslal sám kníže, který dostal zprávu, že jakýsi nevolník Janota našel u podemletého břehu potoka zlaté mince. Bylo to keltské zlato, stovky zlatých mincí zvaných „duhovky“, zlaté nákrčníky, ozdoby a další cennosti.
Fürstenberk se rozzlobil, když zjistil, že si zlato tamní lidé vzali a užívají si ho. Poslal dráby v čele s Kašparem Růžičkou, kteří za pomocí karabáčů a hladomoren z lidu veškeré keltské zlato dostali, bylo ho snad na 50 kg. Kníže většinu mincí nechal roztavit a zlato použil na ražbu nových dukátů.
