Děti ráno zatopí a do oběda jsou venku. Jeden den v lesní školce

Jsou lesní školky určené pro podivíny, nebo dětem naopak poskytují ideální podmínky pro všestranný a zdravý rozvoj a naučí je lásce k přírodě? V pražském lesním klubu DO LESA! se děti i teď v prosinci brzy ráno sejdou v chatce na okraji lesa, zatopí si v kamnech, a pak až do oběda běhají venku.

Tenhle dětský lesní klub určený pro děti tříleté až předškoláky, je členem Asociace lesních mateřských škol a jeho zázemí byste našli v chatce na okraji rozsáhlého Hostivařského lesoparku v Praze 10.

Prosinec v lesní školce

Tady se děti každé ráno sejdou, na zádech batůžky se svačinou a termoskou s teplým čajem, v pevných botách, které nepromrznou a nepustí vodu, a v oblečení, které se ničeho nebojí. Děti v něm totiž venku stráví několik hodin.

„Dobré oblečení je základ, někdy jsou potřeba i náhradní kousky. Po kapsách nosíme zahřívací polštářky, jsme připraveni na všechno. A když není zbytí, zaimprovizuje se, program se upraví a děti se v teple převléknou, nic není problém,“ usmívá se Lucie Kulhavá, která pracuje s dětmi v lesní školce již sedmým rokem.

Čím se řídí lesní školka?

„Řídíme se ročním vzdělávacím plánem, který máme rozdělený po měsících na tématické celky. Vedou nás české tradice a samozřejmě příroda a její zákonitosti během roku. Obklopeni lesem se probíraná témata snažíme dětem přiblížit více směry, hlavně prožitkovým učením,“ vysvětluje Lucie.

Každý den ji prý přesvědčuje o tom, že je to pro ně dobrá cesta ke vzdělání a poznávání světa. Nejen kvůli dobrým odezvám ze základních škol, kam děti posléze nastoupí. Zpětnou vazbu od rodičů má každý den.

Právě na budování dobrých vztahů mezi dětmi a na komunikaci s rodiči, se kterou se v denním programu školky počítá, tu hodně staví. „Vnímám to jako zásadní věc pro dobrou práci s dětmi. Zajímá mě, jak si děti dále zpracují zážitky, které měly od rána ve školce, a jak si o nich povídají s rodiči,“ vysvětluje Lucie, která na facebookový profil DO LESA pravidelně rodičům dává fotky a informace o činnosti jejich ratolestí.

Jak si tyto děti budují blízký vztah k přírodě?

Z bohaté fotogalerie je evidentní, jak jsou děti neustále v kontaktu s přírodou. Pracují se dřevem, učí se ho řezat i zatloukají hřebíky, protože vyrábějí budky pro ptáky, postavily i zemní domeček pro ježka na zimu. Seznamují se se stromy, keři i kytkami, sbírají jejich plody a listy a zpracovávají je. Učí se poznávat jedovaté rostliny a houby, orientovat se v terénu a dobře se připravit na změnu počasí.

Zjisťují, co po celý rok potřebují volně žijící zvířata, ale také kde najít vhodné místo ke svačině a které dřevo je vhodné na topení a proč. Současně je lesní školka učí ohleduplnému chování v přírodě: na který strom můžeme šplhat a na který ne, jak si postavit menší či větší domeček, jak se dá v přírodě přespat, jak používat rozumně pitnou a užitkovou vodu. Už ví a umí vysvětlit, jak funguje kompostovací záchod, jak tvořit co nejméně odpadků i jak si v přírodě vzájemně pomáhat.

Lesní školka, to není jen les. Děti vyrážejí i za kulturou

Ráno se děti scházejí zhruba po osmé, pomohou se dřevem a zatopením, přivítají se, spočítají, řeknou si, kdo chybí, co je za den, v kruhu proberou, co prožily včera a co je čeká dnes. A objednají si podle chuti obědy ze Zdravé jídelny nedalekého Toulcova dvora.

Nemusíte po nohách.

Lesní závodní dráhy.

Udrží ten led kameny?

Mrzne? Tak se tulíme.

Pak teprve s batůžky se svačinou vyrazí až do oběda ven. Většinou do lesoparku, ale nevynechají ani knihovnu nebo výlet na vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí, na výstavu či divadelní představení.

Lesní děti se umí pohybovat i v centru.

Putujeme nejen přírodou, ale i časem.

Tvoříme jako sochaři s hlínou.

Učíme se, jak se chovat ke zvířatům.

Cestou necestou hrají pohybové hry i procvičují tělo, stihnou poznávat spoustu nového o přírodě, nechybí básničky, písničky, ani svačina a teplý čaj na zahřátí. Je čas i na individuální povídání a prostor na dětská přání. „Ta nám někdy změní celý denní plán, ale právě tohle je pro děti nesmírně důležité,“ vysvětluje Lucie, že školka tu je přece pro děti a jejich potřeby.

Přijdeme z venku a jé, co se nestalo - mezitím tu byl Mikuláš!

Díky ohleduplnosti může někdo ještě spát, jiní už tvoří.

Zkuste si projít zrcadlovým bludištěm jako předškoláci.

Každý dětský výtvor je krásný originál.

A upaluje se na oběd, který děti pomáhají nachystat. Pak si samy připraví karimatky a spacáky na spaní, vyberou si, kdo kde bude ležet. „Čteme si přitom, vyprávíme i zpíváme k vybranému tématu. Kdo neusnul, prohlíží si potichu knížky, encyklopedie, skládá puzzle,“ popisuje Lucie klidnější část dne, kterou si každé dítě opět stráví tak, jak mu vyhovuje.

První lesní škola vznikla v Kamenici. Zvonek tu neznají

První lesní školu založili v Kamenici u Prahy rodiče, kteří věří, že pro děti existuje důležitější průprava pro život než školní lavice a psaní úkolů. Jejich děti se učí za každého počasí venku, nechybí například jóga na sněhu s angličtinou (více čtěte zde).

Po odpočinku - kdy některá mrňata třeba ještě spí - dostanou předškoláci u stolů všelijaké ,,úkoly“, na které se často chtějí vrhnout i menší děti. Všechny si je pak dávají do svých desek, jako překvapení pro rodiče.

Posléze se všichni vrhají na výtvarné tvoření, budí se dosud pochrupující zbytek dětí, všichni posvačí a uklidí si spaní. Kdo ještě chce, dál u stolu tvoří, kdo ne, jde běhat ven. Den v lesní školce pomalu končí, i když ještě zbývá všechny děti postupně předat rodičům, popovídat si s nimi a zrekapitulovat právě uplynulý den.

Podívejte se do lesní školy:

4. prosince 2016