Kuchař musí být motor restaurace, drsně odhaluje Pohlreich v Next Door

  • 64
Hospoda U Kaštanů je sice pražská, ale stojí na naprosto šíleném místě. Na území nikoho na rozhraní Prahy 3 a Prahy 9, u frekventované čtyřproudé silnice. Shodou okolností jezdím roky okolo, ale nikdy by mě nenapadlo zajít tam na oběd či večeři. Po zhlédnutí dalšího pondělního dílu Ano, šéfe! měním názor.

Pro Zdeňka Pohlreicha bylo v téhle žižkovské hospodě evidentně osvěžující, že natáčí s personálem, který vaření i obsluha baví. Což však neznamená, že U Kaštanů všechno vzorně šlape. Rezervy tu šéf objeví jak v jídelníčku, tak v kvalitě používaných surovin, a velkou měrou i v přístupu majitelů k personálu.

Když se šéf s majiteli přenesou přes počáteční nepříjemné debaty o tom, nakolik jim přijde v pořádku klamavá reklama na internetu ohledně skvostné kuchyně a kuchaře s roční praxí v novozélandském grandhotelu, vzduch se pomalu čistí.

Fotogalerie

Nicméně si Pohlreich neodpustí lekci a dá majitelům sežrat jejich přehlíživé chování k personálu, hlavně k obsluze, bez které se ve skutečnosti neobejdou.

Jinak se zdá základ restaurace zdravý, je na čem stavět. Šéf kuchařům proto jen stručně a jasně popíše, jaké chyby v kuchyni dělají, na čem prodělávají a na čem by se naopak měli snažit vydělat. A radí, jak si nenechat vzít radost z vaření, pokud chtějí, aby je práce pořád bavila.

Samozřejmě jim předvede pár svých jednoduchých, ale dotažených receptů, a jako obvykle dá všem ochutnat. A je nadšen, když jsou před zátěžovým testem všichni natěšení, perfektně připravení a nervózní jako prvňáčci. A projdou.

To je pro Pohlreicha znamení, že má před sebou lidský materiál, u kterého má motivace smysl. Takže majitele i personál od Kaštanů pozve do kuchyně ve svém podniku Next Door za běžného provozu.

Tady je okamžitě jasné, kdo je tu šéf, jak dokládá naše úvodní video. A že jen v restaurační kuchyni s jasnými pravidly, jejichž překročení je tabu, všechno odsýpá. Jakkoliv to vypadá drsně. Tady Pohlreich opět potvrzuje, že toto není prostředí ani pro lemply, ani pro citlivky.

„Tohle není jenom předváděčka pro televizi. Já sem minimálně dvakrát třikrát v tejdnu musím přijít a vyzkoušet si ty věci a podívat se na to, jestli to funguje tak, jak potřebuju,“ říká šéf . „A navíc mě to k smrti baví,“ směje se a dál servíruje a komanduje sehraný tým ve svém podniku Next Door.

Od kuchaře Tomáše od Kaštanů si nechá na druhý den připravit dvě jídla, která by podle jeho představ mohla na Žižkově šlapat. A Tomáš nezklame. Dokonce ani zhruba po měsíci, když se šéf vrátí na přepadovku. Uznává, že kuchaři v této kuchyni mají talent i píli.

„Vy dva koukejte trávit víc času se svým personálem a nečumte v kanceláři na nějakou šmírovací televizi, ta vám do vašeho byznysu dá úplný hovno,“ dostanou od Pohlreicha poslední radu do života oba majitelé. S tím, že musí trávit víc času přímo na place se svým personálem a uvědomit si, že na místě, kde hospoda stojí, jsou plně závislí na lokální klientele.