Zapózoval s modrým dresem s číslem 32, které si vybral. Pozdravil nové spoluhráče v kabině a čekal ho individuální trénink, středeční přípravný zápas v Bratislavě proti Slovanu ještě vynechal.
„Bylo to teď hektičtější,“ říká třicetiletý stoper.
Do české ligy se vrací po roce a půl, tehdy odcházel z Jablonce do maďarského Vasasu Budapešť. S ním sestoupil z nejvyšší soutěže, a proto zamířil hostovat do Haladásu Szombathely, posledního týmu první ligy.
Když přišla nabídka ze Sigmy, neváhal, byť ho znovu čeká boj o záchranu.
Jednání bylo jednoduché?
Z mého pohledu ano a myslím, že i ze strany Olomouce. Domluvili jsme se tak, jak jsme chtěli, všechno dobře dopadlo. Bylo to z obou stran rychlé jednání.
Zvažoval jste i jiné možnosti?
Nebylo co zvažovat. Olomouc se ozvala, jednala rychle a hlavně byla jediná.
Kdy vás Sigma oslovila?
Před čtrnácti dny mě kontaktovala, jestli bych měl zájem. A měl jsem.
Ačkoli hraje o záchranu.
V Maďarsku jsem nebyl v lepší situaci, spíš horší. Takže mě to určitě neodradilo, ba naopak se sem těším.
A odpovědnost budete mít značnou. Olomouc zkušeného stopera nutně potřebovala.
Říkali mi, že shání zkušeného stopera. Už jsem dostal nějaké úkoly. Budu se snažit tam nechat všechno, abych potěšil tady lidi kolem fotbalu - jak vedení, tak fanoušky. Abychom to dovedli do zdárného konce a zachránili ligu v Olomouci.
Máte vytvořit dvojici s Václavem Jemelkou, nadějným stoperem. Trenér Jílek věří, že se od vás ještě něco přiučí. Třeba útočnou hlavičku. Berete roli mentora?
Jak on ode mě, tak i já od něj se můžu furt něco naučit. V tom je fotbal tak krásný, že v každém věku, dokud jej hrajete, se učíte od svých spoluhráčů každým tréninkem.
V české lize jste nebyl rok a půl, takže většinu spoluhráčů znáte ještě jako soupeře, že?
Vesměs všechny znám jako protihráče, co jsem působil v Jablonci nebo ještě v Kladně dříve. Osobně se s nimi neznám, s některými jsem se párkrát potkal mimo fotbal.
V Maďarsku jste už nechtěl pokračovat?
Ještě před čtrnácti dny jsem neplánoval odchod, ale Sigma se ozvala, domluvili jsme se a tím to bylo vyřešené. Návrat mě lákal, ale neplánoval jsem ho teď. Ovšem líbilo se mi to a s rodinou jsme neváhali.
V Maďarsku jste nebyli spokojení? Budapešť je krásná...
Nemohli jsme si to město vynachválit, protože památky jsou krásné. Potom jsme šli do Szombathely, to je menší město, ale také krásné. S rodinou jsme byli po životní stránce spokojení.
Čeká vás velká změna?
V každé zemi je fotbal jiný. V Česku se teď hodně zvedl zahraničními příchody. Hlavně o Olomouci vím, že hraje velmi moderní a atraktivní fotbal. Na tuhle změnu se těším.
ZELENÁ SÍLA. Jablonečtí obránci Vít Beneš (vpředu) a Filip Novák během finále domácího poháru proti Liberci
Co ještě si od angažmá slibujete?
První cíl je, abych se rychle adaptoval do systému, protože je jiný. A cíle jsou jasné - jsme dole a tam nesmíme být.
Jak Haladás Szombathely, ve kterém jste měl hostovat do konce sezony, přijal váš odchod?
Asi nebyli úplně rádi, ale nijak mi nebránili, protože bych v létě skončil a situace je tam teď těžká. Stejně sháněli stopera. Neříkám, že by odchod uvítali, ale dřív nebo později by odchod nějakého stopera přišel.
Jaká byla maďarská zkušenost?
Beru to jako dobrou zkušenost jak po fotbalové, tak životní stránce. Je tam jiné chování jak mimo fotbal, tak ve fotbale. Každou zkušenost člověk musí brát pozitivně, jenom ho to posílí.
Ale asi uvítáte, že už nebudete dirigovat obranu v maďarštině?
Bylo to náročnější. Musel jsem přepínat mezi maďarštinou, angličtinou a byli tam i kluci ze Slovenska nebo Česka, takže jsem přepínal mezi třemi jazyky. Ale myslím, že v komunikaci nebyl problém.
Jak vám šla maďarština?
Je to složitý jazyk. Aby se ho člověk naučil, musí se mu věnovat naplno, ale my jsme zdokonalovali angličtinu, protože jak v kabině ve Vasasu, tak Haladásu jela normálně. Trenéři i všichni kluci ovládali angličtinu, ale fotbalové pokyny se člověk naučí v pohodě za běhu, protože v tréninku Maďaři komunikují maďarsky. To jde docela rychle.
Je maďarská liga pro hráče z české ligy, například z Jablonce, atraktivní po finanční stránce?
Záleží na klubu. Ale přístup je tam jiný. Každý klub má nový stadion, fotbal se tam bere jinak. Nejsem první ani poslední Čech, co šel do Maďarska. Atraktivita pro českého hráče tam asi nějaká bude.
Jablonecký obránce Vít Beneš hlavičkuje na branku Kodaně.
S Vasasem jste sestoupil, proto jste zamířil hostovat do Haladásu. Jak jste to bral?
Když sestoupíte, jsou dvě možnosti: buď se klub rozhodne hrát druhou ligu s cizincem, nebo ne. Od svazu chodí klubu peníze, ale musíte hrát bez cizinců. Takže Vasas se rozhodl, že bude hrát bez cizinců, a tak mě uvolnil na hostování do prvoligového klubu.
Jak sestup snášeli temperamentní fanoušci Vasasu?
Jsou to horké hlavy, ale sestup nesnáší žádný fanoušek dobře. Nějaký větší nátlak ale nebyl.
Od mládí máte jednu ledvinu, s tím v Maďarsku podle jejich legislativy nejde hrát profesionálně fotbal. Bylo náročné dostat výjimku?
Dělali mě s tím, že o tom nevěděli, i když jsme je na to upozorňovali, ale podle mě se to neřešilo důkladně, že by to mohlo způsobit problém. Kvůli tomu jsem pár zápasů nehrál, protože jsem musel vyřešit povolení, že hraju na vlastní nebezpečí. Asi po čtrnácti dnech se to vyřešilo a pak už to bylo v pohodě.
Musel jste podepsat něco jako reverz?
Dá se říct, že ano. Byl jsem před delegací doktorů a musel jsem to podepsat.
S jednou ledvinou hraje víc sportovců, například olomoucký hokejista Zbyněk Irgl. Omezuje vás to v něčem?
Já už tu ledvinu nemám patnáct let, do teď jsem nepociťoval nějakou nevýhodu.
