Co týden, to nový minipivovar. Tempo, jakým se už několik let v Česku líhnou nové výrobny, je závratné. Nakoupit technologii, zajistit suroviny a připravit recepturu ovšem není to nejtěžší. Víc práce dá sehnat zaměstnance, kteří z vody, sladu a chmele dokážou uvařit to správně nahořklé potěšení.
To potvrzuje i Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven: „V Česku máme nejnižší nezaměstnanost za posledních dvacet let, proto chybí na trhu celá řada specializovaných profesí. V pivovarnictví je situace o to složitější, že stále zažíváme boom minipivovarů, které bez zkušených lidí nemohou fungovat. Mnohde si již vyzkoušeli, že pouhý entuziasmus nestačí.“
Jistě, nadšení je možná podstatnou ingrediencí, bez níž se dobré pivo uvařit nedá, jenže pivovarnictví je hlavně pečlivě řízená výroba, která potřebuje systém, pevný řád, moderní techniku. A samozřejmě lidi, kteří tomu všemu rozumějí.
A takových se už delší dobu nedostává. „Jako v dalších odvětvích průmyslu i v pivovarství chybí především technické profese. Týká se to sládků, vedoucích jednotlivých středisek i speciálních profesí zabývajících se automatizací či elektronikou,“ upřesňuje profesor Pavel Dostálek, který na pražské VŠCHT vychovává nové absolventy pivovarství a sladařství.
Školy, které nám ve světě závidí
Protože je v Česku podle generálního ředitelství cel evidováno 406 minipivovarů, není divu, že někteří „létající“ sládci obslouží i tři či čtyři z nich. Ostatně, bez skládka ani žádný pivovar fungovat nesmí.
Dvaašedesát středních a velkých pivovarů si sice může dovolit luxus, že mají sládky jen pro sebe, ale ani oni si klidu neužijí. „Trvalo nám tři čtvrtě roku, než jsme našli náhradu za sladovníka. Velká výzva je také získat lidi, kteří dokážou obsluhovat moderní technologie a rozumí strojům i po softwarové stránce,“ líčí praktické problémy vrchní sládek pivovaru Staropramen Zdeněk Lux a s povzdechem prohodí: „Přitom máme v Česku unikátní školy, které nám ve světě závidí.“
V tom má smíchovský sládek pravdu. Zatímco za hranicemi školí své pivovarníky jenom Němci a částečně Belgičané, u nás vzdělává budoucí pivovarský personál několik škol: kromě zmiňované VŠCHT také slavná pražská průmyslovka „Podskalská“, odborné školy ve Veselí nad Lužnicí a Litovli a druhým rokem i učiliště v Žatci.
„Podle sládka Žateckého pivovaru Davida Resky chybí hlavně kvalifikovaní dělníci ve výrobě, a to jsou právě absolventi našeho učebního oboru Sladovník–pivovarník,“ vysvětluje ředitelka školy Stanislava Sajdlová, proč tu nedávno rozšířili nabídku oborů. Vždyť jen v Žatci se vaří pivo už na čtyřech místech.
Že by přece jen časem mohlo být lépe? Ředitel střední školy v Podskalí Milan Chmelař je skeptický. „Každý rok se nám sice podaří otevřít třídu pro třicet žáků, ale takový zájem neodpovídá počtu minipivovarů. Na druhou stranu je na tom pivovarství proti jiným potravinářským odvětvím ještě dobře,“ míní ředitel školy, jejíž absolventi jsou snad v každém českém pivovaru a rozjeli se šířit slávu a chuť českého piva i do celého světa – od Spojených států přes Evropu a Rusko až po Koreu či Japonsko.
 |
