Nový občanský zákoník (NOZ) sice navazuje na stávající právní úpravu, která specifikuje společné jmění manželů, ale modifikací a úprav je tu poměrně hodně. Proto jsme vysvětlení novinek rozdělili na tři díly. Dnes přinášíme první z nich.
SJMNyní platí, že sňatkem vzniká takzvané společné jmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů), do něhož patří vše, co za trvání manželství jeden z manželů nabyl, s výjimkou taxativně uvedených věcí (například darů, dědictví nebo věcí osobní potřeby). |
"Podle nových pravidel spadá společné jmění manželů vždy pod jeden z následujících režimů: režim zákonný, režim smluvený, nebo pod režim založený na rozhodnutí soudu," vypočítává advokát Tomáš Pelikán z advokátní kanceláře Pelikán, Krofta, Kohoutek a vysvětluje, že druhé dva režimy jsou takzvaně modifikované. Jimi se majetkové právo manželů bude řídit pouze v případě, že dojde k právnímu úkonu, který je zakládá. To vlastně znamená, že si manželé mezi sebou sami sjednají odlišný režim, nebo tak rozhodne soud.
V tomto článku se budeme věnovat prvnímu z nich.
Režim zákonný
Při zákonném režimu je součástí společného jmění vše, co jeden z manželů, nebo oba, nabyli za trvání manželství. Tedy od okamžiku svatby do rozvodu, či úmrtí jednoho z nich.
I zde však existují výjimky. A těch je právě oproti stávajícím pravidlům víc. Do společného jmění manželů se tedy nepočítají věci, které:
- slouží osobní potřebě jednoho z manželů (například oblečení, sportovní vybavení).
- jeden z manželů nabyl darem, děděním, nebo odkazem, ledaže dárce či zůstavitel projevil jiný úmysl. Například dostane-li jeden z manželů od rodičů auto, bude náležet pouze jemu.
- nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech. Například finanční kompenzace za újmu na zdraví.
- nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Například pokud prodá auto, které patří výlučně jemu.
- nabyl jeden z manželů náhradou za ztrátu, poškození, nebo zničení svého výhradního majetku. Například když pojišťovna zaplatí škodu na autě, které je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů.
"V novém zákoníku už nejsou výslovně uvedené jako výjimky věci vydané v restituci, protože se má za to, že restituce jsou již vyřešeny a tuto otázku řeší NOZ pouze v ustanoveních přechodných a závěrečných," doplňuje právník.
Naopak do společného jmění manželů patří určité věci, u kterých by to nemuselo být na první pohled zřejmé. Které to jsou?
Součástí společného jmění se stane zisk z výlučného majetku (věcí, které nepatří do společného jmění manželů). Bude-li tedy mít jeden z manželů ještě před svatbou akcie, pravidelně vyplácené dividendy se stanou součástí společného jmění manželů.
Příklad: Pan Kaplan vlastnil ještě před svatbou byt, který posléze začal pronajímat. Ačkoli byt je v jeho výlučném vlastnictví, zaplacené nájemné se stává součásti společného jmění manželů. Ale protože je byt v jeho výlučném vlastnictví, záleží jen na panu Kaplanovi, zda ho bude chtít pronajímat, nebo prodat. Pokud by byl byt ve společném jmění, museli by se na této otázce manželé shodnout.
Stejně tak je součástí společného jmění mzda každého z manželů, nebo podíl jednoho z manželů v družstvu nebo obchodní společnosti, stane-li se během trvání jeden z manželů společníkem. NOZ přitom výslovně stanoví, že mzda se stává součástí SJM v okamžiku, kdy s ní jeden z manželů může nakládat. To znamená v momentě, kdy ji dostane vyplacenou, a ne v okamžiku, kdy mu na ni vzniká nárok.
Nejsou dluhy jako dluhy
Velkou novinkou je změna v chápání dluhů jednoho z manželů. "Zatímco dosud byly součástí společného jmění závazky, jež za trvání manželství vznikly, nový občanský zákoník hovoří o dluzích převzatých, a to i takových, o kterých druhý manžel vůbec neví," uvádí Tomáš Pelikán.
Klíčový rozdíl spočívá v tom, že NOZ do společného jmění zahrnuje pouze dluhy, které lze převzít, čili smluvně se zavázat k jejich splnění. Typickým příkladem může být půjčka. Naopak tuto povahu nemají dluhy veřejnoprávní (například dluh na daních) nebo dluhy vznikající z porušení právní povinnosti (typicky povinnost nahradit způsobenou škodu), které podle NOZ do společného jmění nespadají.
Příklad: Pan Novák koupí jako dárek pro dceru na splátky nový počítač. Při cestě domů neopatrnou jízdou nabourá sousedovi plot. Zatímco splátky za počítač budou s manželkou povinni hradit oba, dluh vůči sousedovi (povinnost zaplatit škodu na plotě) ponese pouze pan Novák.
NepřehlédněteCo je také v novém občanském zákoníku: |
Do společného jmění rovněž nepatří dluhy týkající se výlučného majetku jednoho z manželů, v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku.
Příklad: Paní Radová zdědila po rodičích byt, který pronajímá a během manželství z pronájmu získala 200 tisíc korun. Kvůli povodním však byt musí zrekonstruovat. Náklady na opravy budou 300 tisíc korun. Dluh za rekonstrukci tedy spadá do společného jmění pouze do částky 200 tisíc a zbývajících 100 tisíc korun musí zaplatit paní Radová sama.
A stejně tak součástí společného jmění nebudou dluhy, které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž přitom šlo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. "Při posuzování, zda se jedná o obstarávání běžných potřeb rodiny, bude třeba vždy zkoumat konkrétní finanční situaci rodiny a přihlížet zejména k výši a četnosti výskytu takto vzniklých dluhů. Nejedná se třeba o běžnou záležitost rodiny, když bude otec často nakupovat drahou, nepotřebnou elektroniku," dodává Tomáš Pelikán.
Kdo spravuje, ten rozhoduje
Jestli daná věc patří do společného jmění, nebo do výlučného vlastnictví, je zásadní pro posouzení, kdo je oprávněn s takovou věcí disponovat a rozhodovat o ní.
"Co se týče spravování jmění v zákonném režimu, platí v podstatě stejná pravidla jako doposud. Toto jmění spravují buď oba manželé, nebo jeden z nich na základě jejich dohody, přičemž zavázáni jsou oba společně a nerozdílně. Což znamená, že vezme-li si manžel bez vědomí své ženy půjčku na novou televizi, bude povinna půjčku splatit rovněž manželka," vysvětluje právník.
V případě, že by se jednalo o záležitost, kterou nelze označit jako běžnou (vždy záleží na majetkových poměrech konkrétní dvojice, ale takovou mimořádnou záležitostí bude třeba koupě bytu), jednají manželé společně, nebo jeden se souhlasem druhého. Pokud by jeden z manželů odmítl dát souhlas a bylo-li by to v rozporu se zájmem rodiny, může být jeho souhlas nahrazen soudem.
Společné jmění a podnikání
Další novinkou je posílení postavení manžela - nepodnikatele. Jestliže chce jeden z manželů část společného jmění, jejíž hodnota přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, použít k podnikání, je při prvním takovém použití nutný souhlas nepodnikajícího manžela. "V případě, že nepodnikající manžel souhlas neudělí, může se domáhat neplatnosti takového jednání," doplňuje Tomáš Pelikán.
Stejné pravidlo platí i v případě, že má být část společného jmění použita k nabytí podílu v obchodní společnosti.
Souhlas ovšem nebude třeba v případě, že je k podnikání užit společný majetek bagatelní hodnoty. Je rozdíl, zda je společný majetek použit ke kompletnímu vybavení kadeřnického salonu, nebo jen k zakoupení hřebenu.
Příklad: Paní Mašková by si ráda založila kadeřnický salon. Když na to bude chtít použít společné finance, musí mít souhlas manžela. Takový souhlas ovšem nepotřebuje, pokud jí peníze darují rodiče a ze společných financí zakoupí pouze jeden hřeben.
Příště se budeme věnovat smluvenému režimu (jak se budou moci snoubenci, či manželé předem dohodnout na oddělení majetku) a režimu založenému na rozhodnutí soudu (jakým způsobem bude společné jmění spravováno).
