Nuda není jen negativní pocit. Má svůj biologický význam. Podobně jako jiné nepříjemné pocity nás totiž informuje o tom, že s naším organismem je něco v nepořádku.
V případě nudy jde o „blikající kontrolku“. Ta nás upozorňuje, že nejsme dostatečně zaneprázdněni, duševně či fyzicky, že naše schopnosti nejsou dostatečně využívány, že v daném okamžiku dokonce leží ladem, což z dlouhodobějšího hlediska může znamenat, že nám hrozí jejich stagnace či dokonce pokles. A že bychom s tím proto měli něco dělat.
Nuda navíc často vyvolává stres, spojený se ztrátou možnosti se pracovně či společensky realizovat, či dokonce s pocitem, že náš život ztrácí svou náplň a smysl. Od dlouhodobé nudy tak nebývá daleko k depresi, a někdy i ke sklonu k nepřátelskému jednání vůči ostatním.
Nebezpečí, jež s sebou nuda nese, spočívá občas i v tom, jak na ni lidé reagují. Nejčastěji to bývá vznikem nejrůznějších závislostí, ať již v podobě alkoholismu, drog, přejídání, vyhledávání rizik apod.
Zrádnost těchto reakcí tkví v tom, že nudu zdánlivě potlačují. Cena za její krátkodobé potlačení však bývá vysoká. Dlouhodobě škodí tyto činnosti totiž podstatně více, než nuda samotná.
Nástup nudy může být různý
Vznik a nástup nudy může být rychlý. Někdy i v podobě paniky, vyvolané potřebou vykonávat něco, co nás zajímá a má smysl, spojenou s neschopností vybavit si, o jakou činnost by mohlo jít. Podobnou povahu má náhlá ztráta některých činností a zvyklostí, jež naplňovaly a často i řídily náš život.
Občas však vzniká i pozvolna. Někdy i v důsledku toho, že činnosti, které pravidelně vykonáváme, již zvládáme natolik dobře, že před sebou nevidíme žádnou další „výzvu“ v podobě jejich zdokonalení.
Tento pocit však bývá klamný. Pravým důvodem nudy bývá v těchto případech spíše to, že se s úrovní svých znalostí či schopností stáváme spokojení. Skutečností totiž je, že své schopnosti a znalosti můžeme téměř vždy rozšířit. A i kdyby tomu tak nebylo v určité oblasti, půjde velmi pravděpodobně jen o oblast poměrně úzkou.
Problémem je ztráta zvědavosti
Z krátkodobého hlediska může nudu, vyvolanou sociální izolací, potlačit, když si uvědomíte význam, kterou vaše izolace má. Obecně totiž platí, že i nudné činnosti, které vnímáme jako důležité či smysluplné, nás za jinak stejných okolností nudí méně.
Jan Urban (1953)
 |
Z dlouhodobějšího hlediska je však nejlepším lékem na nudu odstranění jejích hlubších příčin, souvisejících většinou s poklesem nebo omezením rozsahu naší zvědavosti. Ta je nám totiž, podobně jako sklon propadat nudě, vrozená. Pokud nás provází, pudí nás k aktivitě. Má však svůj háček. S postupujícím věkem pomalu klesá.
Silná je především u dětí. Někdy i tehdy, jestliže se nám zdá, že mají „jen“ zvýšený sklon některé věci rozbíjet. I tento sklon je totiž často spojen se snahou rozpoznat, jak věci fungují, a to i „uvnitř“. Přirozená zvědavost vrcholí kolem šestého roku věku a poté se postupně a pozvolna vytrácí. Někdy, podobně jako tvořivost, bohužel i v důsledku školní výuky.
Nemusí však k tomu docházet vždy a u všech lidí stejně. Dokladem je, že ke zvýšení zvědavosti, byť někdy jen dočasně, dochází často spontánně, přechodem do nového prostředí. Například nástupem na nové pracovní místo.
Přirozenému poklesu zvědavosti se navíc můžeme bránit, a to tím, že ji v sobě pěstujeme a udržujeme. Předpokladem je podržet si dětskou touhu objevovat svět a být stále něčím překvapený. Čili, jak napsal Albert Einstein, nepřestat si klást otázky „proč“ nebo „jak“ se věci kolem nás mají, a snažit se každý den dále pronikat do nejrůznějších tajemství, jež nás obklopují.
Jak zvědavost probudit
Jestliže čelíte nudě, je nezbytné probudit svou zvědavost a zpočátku tuto zvědavost pravidelně živit. Spolehlivou cestou, jak toho dosáhnout, je osvojit si zvyk seznámit se každý den s něčím novým.
Jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, bývá čtení, byť ne čehokoli. Nejrůznější knihy, odpovídající vašim zájmům, ke kterým jste se dosud z různých důvodů nedostali, v sobě pro vaši zvědavost skrývají nepřebernou zásobu témat a inspirací.
Podobně si můžete vytvořit i seznam dalších činností, které vám mohou přinést něco nového a probouzet ve vás zvědavost. Seznam tohoto typu bývá dobrým prvým krokem, jak akutní či dokonce panický záchvat nudy překonat.
Na podporu své zvědavosti je dobré si uvědomit, že tato vlastnosti má i další výhody. Lidé, kteří jsou zvědaví, se nejen méně nudí, ale nebývají ani nudní pro ostatní. Snadněji si udržují i svůj zájem o svou práci či profesi, a mají tak sklon se v ní dále rozvíjet. Jejich pracovní život tak bývá úspěšnější, ale i delší.
Čemu se věnovat
K podpoře zvědavosti, potlačení nudy i posílení našich schopností existuje vždy řada aktivit, kterým jste se dosud nevěnovali, nebo jen okrajově.
Můžete se naučit nové dovednosti, například další jazyk, přečíst si pár knih o tématu, o kterém jste zatím příliš neslyšeli, navštívit blízké místo, na kterém jsme dosud nebyli, věnovat větší pozornost své lokalitě, nebo prozkoumat jakékoli jiné „mentální končiny“, které pro nás dosud byly téměř neznámé. Vrátit se můžete i k hrám a dalším aktivitám, kterým jste se věnovali v dětství a které jste možná později museli opustit.
Zvláštní pozornost můžete věnovat věcem složitějším, někdy možná i poněkud záhadným. Jejich výhoda spočívá v tom, že u nich déle vydržíte. Vaši zvědavost budou totiž velmi pravděpodobně zaměstnávat déle.
Podobný potenciál mají i činnosti vykonávané ručně, které vás alespoň na čas odpoutají od nejrůznějších „technologických vymožeností“ současného světa včetně činností uměleckých.
I kdyby všechny tyto aktivity byly jen cestami, jak dosáhnout nových možností své mentální stimulace, každá z nich vám pomůže nudu eliminovat. Daleko pravděpodobnější však bude, že vám spolu s odstraněním nudy umožní dosáhnout i plnějšího života.
Pozor na pravidelné zvyky
Ke svému životu lidé většinou potřebují určité zvyky, někdy i rituály. Dávají nám jistotu, a velmi často i potřebnou disciplínu.
Ztráta pravidelných zvyklostí, v souvislosti se ztrátou práce či jen nutností do ní pravidelně docházet, vede často ke ztrátě potřebných stereotypů, někdy i osobní disciplíny, která může být pro náš další život nebezpečná.
I důležité zvyky však mají svou odvrácenou tvář. Stejné či podobné činnosti, prováděné opakovaně a pravidelně, jsou totiž zpravidla i tím, co v nás dříve či později vyvolá nudu. Bránit se nudě vyžaduje proto své zvyky a rutinní činnosti, jakkoli důležité, čas od času změnit. Někdy možná dokonce tak, že je nahradíme jinými.
Platí to i tehdy, když jde o zvyky či opakované činnosti, které jsou důležité a bývají součástí naší práce. Své opakované úkoly nemůžete pochopitelně jen tak opustit, jejich opakování nám však, kromě nudy samotné, hrozí i tím, že nuda, kterou vyvolávají, povede ke ztrátě naší koncentrace, a tím i ke vzniku chyb.
I důležité opakované činnosti můžeme přitom většinou vykonávat trochu jinak nebo v jiném čase. Některé můžeme vypustit a jiné nahradit novými. Odstranit bychom měli především ty, které postrádají jakýkoli jiný smysl, než ten, že jsme na ně zvyklí a provádíme je již dlouho.
Zlomu ve svých pravidelných zvyklostech můžeme v době sociální izolace dosáhnout i tím, když změníme svůj nejbližší osobní prostor. Tedy tím, že více či méně upravíme prostředí svého domova. Efekt, který nám tato činnost přinese, může být nečekaný. Vede nejen k uplatnění našich řemeslných či výtvarných schopností, ale může nám ulevit i od bolesti zad.
Když se přitom zbavíme zbytečných a nepotřebných věcí, dosáhneme možná i toho, že se ve svém obydlí budeme cítit méně stísněně.
