Psychologie označuje tuto skutečnost jako „negativity bias“, tedy „negativní předpojatost“ či „negativní zkreslení“. Její podstatou je, že událostmi negativní povahy jsme často zaujati více, než jevy pozitivními.
Důsledkem je, že tyto jevy či jejich dopad nadhodnocujeme, někdy až do té míry, že naše vnímání, chování, uvažování či rozhodování je ve vztahu k nim zkreslené. Tatáž okolnost dopadá často i na naše vztahy včetně těch pracovních.
Přežitek je stále živý
Důvod negativní předpojatosti není složitý: souvisí s lidskou evolucí. Pozornost věnovaná hrozbám byla v šerém dávnověku otázkou přežití. Přežili ti, kteří byli vůči nebezpečí pozornější, a „špatných“ věcí kolem sebe si všímali víc, než ostatní. Jejich mozek je svou, často i přehnanou pozorností vůči negativům, udržel v bezpečí.
Jan Urban (1953)
 |
Tento svět je však již z velké míry za námi. Reakce mozku na každodenní negativní podněty, smyslové i myšlenkové, včetně těch, které náš život již nijak neohrožují, však zůstávají mnohdy nadále silné. Někdy i za cenu, že ty pozitivní zůstávají téměř bez odezvy.
Dokázaly to průzkumy elektrické aktivity mozku, při nichž byly testovaným lidem ukázány obrázky různých dějů, pozitivních, negativních nebo neutrálních. Reakce mozku na negativní obrázky byly ve srovnání s pozitivními či neutrálními mnohem silnější. Zkreslení reakcí ve prospěch negativity se přitom začíná objevovat již v dětství, zhruba od konce prvého roku života.
Důsledky negativního zkreslení
Negativní zkreslení má širokou škálu praktických důsledků, které si většinou plně neuvědomujeme. Mnohé z nich nám dnes, přes svůj původní význam, spíše škodí.
Nevede jen k tomu, že negativní jevy občas vidíme i tam, kde nejsou, nebo že na ně silněji emocionálně reagujeme. Ovlivňuje i naši motivaci, uvažování a rozhodování. Jeho důsledkem je i sklon se jimi více zabývat, a utvářet si pod jejich vlivem své názory. Pronásleduje nás tak i při naší snaze pochopit svět.
Podobně se promítá i do našich vztahů, a ovlivňuje způsob, jak v jejich rámci jednáme. Negativní zkreslení má několik dopadů.
1. Vliv na naše emoce, motivaci a rozhodování
K hlavním důsledkům negativního zkreslení patří jeho vliv na naše emoce. Příkladem je úspěšný den v práci, který nám na jeho sklonku zkalí spolupracovník, který, možná zcela bezmyšlenkovitě, utrousí poznámku, která se nás dotkne.
Když se nás po návratu z práce někdo zeptá, jak jsme den prožili, může se snadno stát, že odpovíme, že byl hrozný. A to přesto, že nás postihl jen jeden jediný negativní incident.
Negativní zkreslení vede i k tomu, že motivace založená na možnosti něco získat, je většinou slabší, než motivace spojená s obavou ze ztráty. Obava ze ztráty, tak zvaná averze vůči riziku, je totiž v naší motivaci často tím rozhodujícím.
Tato skutečnost může ovlivnit naši snahu dosáhnout určitého cíle. Zveličený strach, že po něco přijdeme, nás totiž může od naší snahy odradit. Pokud jsou naše obavy ze ztráty časté, mohou vést dokonce k tomu, že se o nic nového snažit nebudeme.
V praxi to může vést k tomu, možnost vyhnout se ztrátě na nás působí silněji, že než možnost něco získat. A to i tehdy, kdy možný zisk a ztráta jsou vyrovnané nebo kdy zisk výši možné ztráty dokonce mírně převyšuje.
Vyjádřeno jinak. Jestliže lidé musí volit mezi rozhodnutím, které může vést ke ztrátě 100 korun nebo zisku 120 korun, a rozhodnutím, které jim může přinést zisk 150 korun nebo ztrátu 120 korun, volí, jak ukázaly průzkumy, většinou možnost prvou. Jejich negativní reakce na možnost ztráty je ve srovnání s pozitivní reakcí na příležitost k zisku silnější.
2. Dopad na myšlení
O „špatných věcech“ přemýšlíme ve srovnání s pozitivními většinou častěji, a mnohdy se nám tak zdají důležitější, než ve skutečnosti jsou. Při tvorbě názoru na určité skutečnosti se proto často řídíme spíše informacemi negativními, než těmi pozitivními. Mimo jiné proto, že v našich vzpomínkách převažují.
Paradoxem negativního zkreslení je i to, že negativní zprávy, jež nás upoutávají více, bývají ve srovnání s pozitivními vnímány jako pravdivější. Vztah mezi pozorností, kterou těmto zprávám věnujeme, a pravdivostí, kterou jim přičítáme, platí však i obráceně. Větší pravděpodobnost, která je negativním zprávám přisuzována, podporuje pozornost, kterou vyvolávají.
3. Vliv na vztahy
Negativní zkreslení se promítá i do našich vztahů. Týká se to způsobů, jak vnímáme a hodnotíme druhé, jak s nimi jednáme i co od nich očekáváme.
Již při prvém kontaktu s druhým si většinou všimneme spíše věcí negativních. Důsledkem je mimo jiné to, že špatný dojem, který při prvém setkání zanecháme, je často obtížné překonat. Když získáme o protějšku informace, z nichž polovina je pozitivní a polovina negativní, máme sklon přikládat větší význam těm negativním. A to i tehdy, kdy se jedná jen o pouhá přídavná jména, kterými tohoto člověka někdo jiný popisuje. Často se dokonce soustřeďujeme jen na ně.
Podobně platí i to, že negativní poznámky druhé strany mají ve vzájemném vztahu obvykle mnohem větší váhu než ty pozitivní. I drobná výtka, kterou v určitém vztahu zaznamenáme, nás tak často pronásleduje déle, než radost z chvály, kterou získáme od druhé strany. Někdy se na ni fixujeme natolik, že nás vede k trvalejšímu sklonu očekávat od ní to nejhorší, a to přesto, že ji již delší dobu známe.
3. Reakce na kritiku
Podobný vliv jako na naše vztahy má negativní zkreslení i na naši reakci na kritiku či výtku v práci. Může se nám tak například stát, že své pracovní hodnocení, které je z velké části příznivé a obsahuje jen drobná, dobře míněná upozornění, kde bychom se mohli zlepšit, vnímáme jako negativní.
Na několik málo kritických připomínek se totiž upínáme natolik, že se jim za každou cenu bráníme, a ztrácíme tak schopnost se nad nimi zamyslet. Své pozitivní charakteristiky, které vnímáme méně, přitom přehlížíme.
Někdy se tak dokonce po léta trápíme kritikou, na kterou druhá strana dávno zapomněla.
Jak negativní zkreslení překonat
Překonat sklon k negativnímu zkreslení je důležité i z hlediska našeho zdraví, především toho duševního. Zvýšená pozornost k negativům s sebou totiž nese svou daň. Zhoršuje naše vztahy, a to i s lidmi blízkými, brání optimistickému pohledu na svět, a svazuje nás tam, kde se nám odkrývají příležitosti. Jak tuto tendenci překonat?
Připusťte možnost, že se na negativní věci fixujete příliš
Východiskem, jak se této tendence zbavit, je si ji uvědomit. Tedy chápat, že tendence k negativnímu vidění či dokonce očekávání nejhoršího, je lidem v jisté míře přirozená, a může postihnout i nás.
Své úvahy kontrolujte
Druhým krokem je snaha své myšlení o sobě i druhých kontrolovat, tedy věnovat mu větší pozornost. Když zaregistrujete, že váš způsob uvažování, ale i vyjadřování, je převážně negativní, měli byste se snažit ho potlačit, a to nejlépe hned v počátku. Platí to pro uvažování o tom, co se již stalo, tak o uvažování o událostech současných.
Namísto sklonu zaměřovat se na chyby, kterých jsme se možná dopustili a které již změnit nelze, je lepší soustředit se na to, co jste se na jejich základě naučili. A když propadáte sklonu k negativnímu zkreslení při hodnocení událostí současných, měli byste si uvědomit, že pohled na ně je vždy alespoň z částí věcí interpretace.
Pokuste se způsob, jak určité události interpretujete, změnit
Pokud zjistíte, že vaše interpretace událostí či jednání určitých lidí je převážně negativní, měli byste se zamyslet, zda se zbytečně nezaměřujeme jen na určitý aspekt situací a zda byste je nemohli vidět pozitivnějším světle.
To ale neznamená, že byste měli ignorovat potenciální nebezpečí, nebo si neoprávněně nasazovat růžové brýle. Jediné o co jde, je snaha přisuzovat příznivým i méně příznivým aspektům věcí stejnou váhu.
Pozitivní události si zapamatujte
Zaujetí negativními věcmi vede k tomu, že zapamatování pozitivních událostí může vyžadovat vyšší úsilí. Pokud se vám proto přihodí něco pozitivního, věnujte tomu pozornost, a daný okamžik dané události si několikrát „přehrajte“. Dosáhnete tak toho, že se uloží i do vaší dlouhodobé paměti.
