„Marocké zdroje mohou být odpovědí na evropskou poptávku po energiích,“ říká marocký podnikatel Moundir Zniber pro BBC. Podle něj jsou zelené zdroje afrického národa cesta, jak se starý kontinent může zbavit závislosti na ruském plynu.
Podnikatel, který stojí za tamní revolucí v oblasti obnovitelných zdrojů, budoval svou firmu s názvem Gaia Energy 15 let. „Maroko je pro Evropu nejlepším řešením,“ dušuje se. Mluví také o specifiku africké pobřežní země, která nabízí ideální kombinaci větrné energie spolu se solární, saharská poušť totiž nabízí celoročně vysokou koncentraci slunečního svitu.
Energetika v Evropě se nese v duchu snahy o udržitelnost a válka poptávku po čisté energii ještě zesílila. Maroko proto doufá, že bude součástí evropského řešení. Království se chystá využít příhodných geografických podmínek a posílat část elektrické energie podmořskými kabely do Evropy.
Mílovými kroky kupředu
V tuto chvíli ale spoléhá 39 milionů občanů afrického národa na fosilní paliva a devadesát procent celkové energie se do země dováží. Politici i firmy tvrdí, že to by brzy mělo být minulostí. Africká země totiž plánuje do roku 2030 vyrábět padesát dva procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů. A ačkoli ještě předloni tvořila větrná energie 12 procent a solární čtyři, Maroko se posouvá mílovými kroky.
V zemi se nachází jednak největší africká větrná elektrárna a díky obrovskému komplexu Noor-Ouarzazate je v Maroku i největší solární park na světě.
Skvělé pro soláry, pohroma pro ledovce. Evropa zažila nejvíc slunce za 40 let |
Na třech tisících hektarech jsou rozmístěna zrcadla, která odrážejí sluneční paprsky na několik centrálních věží, které fungují jako přijímače. Uvnitř se pak nachází tekutina, která po zahřátí vytváří páru, jež následně roztáčí turbíny a vyrábí elektřinu. Projekt z velké části podpořila Světová banka i Evropská investiční banka.
Zniber tvrdí, že marocké soukromé firmy – podobně jako ta jeho – se chystají exportovat zelenou energii do Evropy. Podle něj má Gaia Energy kapacitu na dodávky, které pokryjí čtyři procenta německých i italských potřeb.
Dalším z nových zdrojů energie, ke kterému se svět upíná, je budování vodíkových kapacit. Zniber chystá šest projektů, které by podle jeho slov, měly se zeleným vodíkem, jenž je klimaticky neutrální, pracovat. „Naše firma vyvíjí projekty, které mají potenciál pokrýt čtvrtinu potřeb členských zemí EU,“ tvrdí.
Růst odvětví v africké zemi by mohl pomoci tamnímu hospodářství i stlačit podíl nezaměstnanosti. „V zemi s jedenáctiprocentní nezaměstnaností by díky obnovitelné energii mohlo vzniknout každý rok až 28 tisíc nových pracovních míst,“ tvrdí ekonom Světové banky Moez Cherif.
Nesplnitelné zelené cíle. Většina zemí v Evropě nemá na Green Deal peníze |
Marocká vláda uvedla, že většinu finančních prostředků pro restrukturalizaci odvětví musí poskytnout soukromý sektor, Světová banka odhaduje, že zelené ambice směřující k roku 2030 budou zemi stát 52 miliard dolarů (1,1 bilionu korun).
Marocká ministryně pro energetickou transformaci a udržitelný rozvoj Leila Benaliová ovšem upozornila, že celý proces v posledních letech výrazně zpomalily mnohé globální faktory. „Svět se nyní vzpamatovává z pandemie a narušení dodavatelských řetězců. To samozřejmě ovlivňuje i obnovitelné zdroje, včetně způsobu, jakým se obchoduje se solárními panely a větrnými turbínami,“ vysvětluje.
Korodující byrokracie
Ministryně rovněž přiznává, že vláda musí překonat i vnitřní překážky, zdůrazňuje zejména potřebu zrychlení a zefektivnění místní byrokracie. „Musíme zajistit, aby firmy dostaly povolení ke stavbě dostatečně rychle a ujistily investory, že získají příležitosti, o které usilují.“
Vládní energetická strategie stojí na třech pilířích, podle Benaliová musí stát rozproudit obnovitelné zdroje, zefektivnit systém a integrovat se na mezinárodní energetické trhy. „Přístup na mezinárodní scénu je pro Maroko zcela unikátní příležitostí, ze které musí vytěžit, co se dá.“ Dodává, že to může být příležitost pro expanzi marockých soukromých firem.
S mezinárodním obchodem nesouhlasí inženýrka Hajar Khamlichová, spoluzakladatelka organizace pro klima Mediterranean Youth Climate Network, která propojuje aktivisty z dvaadvaceti zemí. Ta tvrdí, že by Maroko mělo nejprve zajistit domácí energetickou bezpečnost a až pak se rozhlížet jinde.
Současně se také domnívá, že cíl pro rok 2030 není dostatečný. Podle ní zde chybí diskuze o zbylých 48 procentech. Pokud se Maroko snaží snížit závislost na uhelných elektrárnách a ropě, ptá se, kde vláda vezme zbylou energii.
Ekonom Světové banky Cherif vykresluje, že přechod od fosilních paliv k čistě zeleným energiím půjde postupně a bude trvat několik desítek let. Jako prozatimní řešení pode něj může sloužit zemní plyn.
