V životě natropil hodně malérů, býval nezkrotný, zbytečně frajeřil. Ačkoli se postupem let uklidnil, divokost z něho čiší dál. Kde by se jiní hanbou zahrabali pod zem, on si klidně obleče tričko s nápisem Kuchta–Belmondo, které provokativně upozorňuje na listopadový skandál v reprezentaci.
Nevíte-li náhodou, tak sparťanský útočník patřil mezi tři flamendry, kteří přípravu na kvalifikaci vyměnili za pařbu na diskotéce. Od té doby v národním týmu nebyl, nový trenér Ivan Hašek ho při březnových zápasech (dost možná pro výstrahu) přehlédl. Šokovalo by ovšem, pokud by Kuchtu nepozval na mistrovství Evropy, které začíná za 25 dní.
Můžu se vrátit domů? Sparťan Kuchta o čtyřech gólech i obhajobě titulu |
„Jak jsme za Honzu šťastní my ve Spartě, tak by měla být šťastná i Česká republika, protože Honza je v ráži,“ řekl trenér Brian Priske.
Asi nesesadí z pozice útočné jedničky Patrika Schicka, nicméně formu má jako zvon. V posledních šesti zápasech si připsal devět gólů, a když přičtete i asistence, za sezonu dostanete vynikající číslo 27 bodů (17+10).
V sobotu všechno vygradovalo a Kuchta nadšeně ukazoval čtyři zvednuté prsty, kterými zvěstoval, co dokázal. Zaprvé zarmoutil svého tchána, kterým je boleslavský majitel Josef Dufek, zadruhé nadchl celý sparťanský národ. Klidně mohl přidat ještě pátý prst, jenže v poslední tutové šanci napálil padajícího brankáře. Nebýt toho, Kuchta by vyrovnal ligový rekord, který před osmi lety stanovil jeho předchůdce David Lafata.
Jak sparťané slavili další titul: polití fanoušci z okna, bariéra z těžkooděnců |
Mimochodem, ti dva jsou si dost podobní ve výběru místa. Jako by v sobě měli kompas, který jim v předstihu radí, kam se postavit, aby mohli doklepnout balon do branky.
Sobotní Kuchtův koncert byl právě takový. Skoro se až divíte, jak je možné, že byl vždycky na správném místě. Poprvé jen nastavil levou placírku, když se míč odrazil od tyče. Hned přiběhl ke sparťanskému kotli a vyskočil na vratký reklamní panel – tušil, že odšpuntoval velkou jízdu: „Fakt to byla bomba.“
Podruhé skóroval snadno pravačkou, potřetí hlavičkoval po centru kapitána Krejčího. To nejlepší nakonec: Krejčí si v 50. minutě geniální fintou zpracoval míč do pohybu, šoupnul u toho soupeři Sakalovi jesličky a navrch nezištně přihrál. Osamocený Kuchta nechal projet stopera Krále a s míčem klidně mohl dokráčet až do sítě. Paráda!
„Když slyším, že jsem mohl vyrovnat rekord, trochu mě to mrzí, ale daleko důležitější je, co jsme dokázali jako tým,“ říkal.
Na jaře 2021 slavil se Slavií, teď už má druhý titul se Spartou. Mezitím si ještě střihl 130milionový přestup do Moskvy.
Je jasné, že slávisté na něj mají pifku. Zvlášť když ligu nevyhráli potřetí za sebou. Kuchta ví, že ho nikdy nebudou obdivovat všichni, ale trápit se tím nehodlá. Pod trenérem Priskem zkrotl, chová se podle pokynů a na hřišti pracuje snad ještě víc než dřív.
A pozor, sezona pořád nekončí.
Ve středu by rád získal double, protože se v Plzni hraje finále poháru.
V neděli může zaútočit na střeleckou korunu, neboť na osmnáctigólového plzeňského Šulce mu rázem chybí jediná trefa.
A pak? Přece na Euro.