V polovině července představila Evropská komise návrh „zeleného balíčku“, který má do roku 2030 umožnit snížení objemu emisí skleníkových plynů o 55 % a do roku 2050 zajistit celkovou uhlíkovou neutralitu EU. Tento „zelený balíček“ tvořený novými i revidovanými směrnicemi a nařízeními, který byl dosud diskutován zejména s ohledem na zákaz prodeje nových automobilů vybavených spalovacími motory, však výrazně zkomplikuje život i leteckým dopravcům.
Letečtí dopravci působící na území EU totiž mají nově podléhat dani z leteckého paliva. Dosud přitom byly pohonné hmoty užívané v letectví od daně až na výjimky osvobozeny a členské státy EU ani nepřistupovaly k dobrovolnému zdanění leteckých paliv. Rozvoj leteckého průmyslu tak byl upřednostňován před jeho možnými negativními vlivy na životní prostředí. Ve světle politického vývoje posledních let však EU přehodnotila své priority, za což sklidila kritiku i ze strany IATA.
Podle návrhu revidované směrnice o zdanění energie 2003/96/ES má být daň z leteckého paliva zavedena roku 2023 a po následujících 10 let se postupně zvyšovat, dokud nedosáhne (konečné) minimální sazby 10,75 EUR/GJ. Přinejmenším po tuto desetiletou přechodnou dobu se přitom bude vztahovat pouze na „neekologická“ paliva, jako je zejména petrolej (kerosin), který je převážně užíván v letecké dopravě k provozu dopravních letadel. Udržitelná a jiná alternativní paliva užívaná v letectví nebudou až do roku 2033 dani podléhat.
Daň z leteckého paliva tak má společně se zpřísněným systémem pro obchodování s emisními povolenkami a nově navrhovanou povinností tankovat pouze letecké palivo se stanoveným procentem „eko“ paliva (2 % do roku 2025, 5 % do roku 2030, 63 % do 2050) donutit letecké dopravce přejít k alternativním, ekologickým variantám paliv. Ty v dnešní době tvoří pouze přibližně 0.05% celkové spotřeby, takže dosažení těchto milníků bude ze strany leteckých dopravců vyžadovat velké ústupky.
Kosmický turismus bez regulace
Je proto více než paradoxem, že v době, kdy EU učinila první kroky k podstatnému omezení vypouštění skleníkových plynů do atmosféry, položili miliardáři Richard Branson a Jeff Bezos základy kosmického (či suborbitálního) turismu. Novodobého, velmi nákladného průmyslu, jehož význam je zatím sice nepatrný, avšak růst lze očekávat v řádech desítek procent ročně.
Přitom jistě není překvapením, že i při kosmických letech dochází ke spalování neekologických paliv, včetně petroleje, a do atmosféry je v přepočtu na cestujícího vypouštěno mnohonásobně větší množství škodlivých látek (od oxidu uhličitého, přes saze, chlor a další látky) než v případě letecké dopravy. A ačkoliv je vliv kosmických letů na zemskou atmosféru, ozónovou vrstvu a životní prostředí stále velkou neznámou, vzhledem k množství a povaze vypouštěných látek téměř s jistotou není (při přepočtu na cestujícího či uraženou vzdálenost) pozitivnější než v případě „běžné“ letecké dopravy.
Zatímco u letecké dopravy lze příklon k „eko“ palivům v nadcházejících letech či desetiletích tak či tak očekávat, uskutečňování kosmických letů v „eko“ módu za použití udržitelných či alternativních paliv je z pohledu blízké budoucnosti kosmického turismu velmi nepravděpodobné.
Požadavek provozování kosmických letů za použití těchto pohonných hmot by za současných okolností nejen prakticky znemožňoval lety do vesmíru (ať již z ekonomických či technických důvodů), ale pokud by měl být skutečně účinný, musel by být zakotven na mezinárodní či alespoň unijní úrovni. Mezinárodní ani unijní legislativa přitom žádný takový požadavek dosud nestanovují a vzhledem ke kosmickému charakteru vesmírného turismu je otázkou, zda a případně do jaké míry by se na kosmické lety vztahoval „zelený balíček“ navrhovaný Evropskou komisí, včetně spotřební daně z leteckého paliva.
V kontextu posledních týdnů by proto stálo za to zvážit, zda by se EU v rámci své politiky udržitelnosti a ochrany životního prostředí neměla i ve spolupráci s členskými státy začít explicitně věnovat také kosmickému turismu, a to přestože jediný kosmodrom EU sloužící k vysílání raket do vesmíru je umístěn mimo evropský kontinent – ve francouzském departmentu Francouzská Guyana. Je totiž pravděpodobné, že jinak zůstane kosmický turismus a jeho (ne)udržitelnost i přes postupné zavádění „zelené politiky“ na úrovni EU neregulované. Do budoucna přitom může být absence takové regulace z pohledu ochrany životní prostředí velmi problematická.
Spravedlivá regulace letecké dopravy
Ačkoliv může být předložený návrh „zeleného balíčku“ vzhledem k nutnosti souhlasu všech států EU složitě prosaditelný, je v mnoha ohledech zdůvodněný. V dnešní době, kdy zelená politika začíná hrát v EU prim, totiž není důvod, proč by měla být paliva užívaná v jakémkoliv druhu dopravy (tím spíše letecké dopravě) osvobozena od spotřební daně, jako tomu bylo doposud.
Současně je však nutné mít do budoucna na paměti, že uplatňování zelené politiky musí být přiměřené a nesmí vést k zavádění „dvojího metru“. A to ať již se jedná o zdaňování a složení pohonných hmot v námořní dopravě, letecké dopravě nebo rozvíjejícím se komickém turismu. Nevhodná regulace může být bez ohledu na politické proklamace pro životní prostředí i celou společnost fatální.
