Kdo tedy může za drahé potraviny?
Především vysoké ceny vstupů, energií a další náklady. Ty vzrostly v celém řetězci od zemědělců přes potravináře až po obchodníky. Vnímáme to všichni, nechci hrát hru, kdy budeme jeden ukazovat na druhého. Ale pokud máme srovnávat ceny u nás a v zahraničí, tak musíme porovnat i náklady, které ovlivňují konečnou cenu potravin.
Takže máte vyšší náklady?
Například máme o 30 procent vyšší strop na energie. Zahraniční průmysl má zastropované ceny energií významně níže než české firmy. Za plyn v Německu dá firma v přepočtu 1 645 korun za megawatthodinu, proti české ceně 2 500 korun. Elektřina vyjde v Německu na 3 000 korun za MWh, kdežto u nás stojí MWh firmy 5 000 korun.
Máme i nižší dotace a nejvyšší DPH na potraviny. Třeba v Polsku je tato DPH nulová, mají tam i nižší, či dokonce nulovou sazbu sociálního a zdravotního pojištění pro vybrané obory vyrábějící základní potraviny. Tím se dostaneme na desítky procent rozdílu ve výrobních nákladech potravin. Pak není možné se divit, že jsou u nás potraviny dražší.
Agrární komora chce, aby ÚOHS prověřil německé potravinářské řetězce |
Často se ale ukazuje na Agrofert, který má podíl na výrobě potravin.
Kdo ale ukazuje? Není to ministerstvo zemědělství, ani antimonopolní úřad. Ty se snaží o seriózní analýzy. Některé naše společnosti byly už antimonopolním úřadem osloveny a spolupracujeme s nimi. Spíše za tím vidím osobní zájmy některých lidí.
Loni jsme napsali dva dopisy panu premiérovi – jeden soukromý, druhý otevřený. Dosud nereagoval. Chtěli jsme vědět, co je to ta tzv. „deagrofertizace“, aby nám to vysvětlil. Případně, aby se vládní činitelé zdrželi chování, které poškozuje jednu z největších společností, která v Česku zaměstnává více než 21 tisíc lidí. Bohužel jsou tu stále kariérní politici, kteří si myslí, že když se přihlásí k „deagrofertizaci“, tak získají nějaké pozice.
Myslíte prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzu?
Například, za jeho útoky proti nám jsou čistě politické ambice. S obchodními řetězci, kterými se zaštiťuje, máme dobré vztahy, přestože obchodní jednání s nimi jsou velmi tvrdá. S obchodními partnery na sebe neútočíme. Ani nevíme, za koho pan Prouza mluví, zda za obchod, nebo za vládu jako poradce ministra průmyslu.
I další říkají, že Agrofert má příliš velkou tržní sílu.
U žádné části naší vertikální koncentrace a ani u žádného výrobku nemáme takový podíl na trhu, abychom si mohli diktovat ceny. Česko je součástí otevřeného trhu Evropské unie, volně se na něm pohybují nejen čeští výrobci, ale i nadnárodní koncerny, mnohem silnější než Agrofert.
Od vypuknutí konfliktu do Ruska nic nedodáváme, brání se Agrofert |
To platí pro výrobce hnojiv, distribuční firmy zajišťující veškeré zboží pro zemědělce, tak samotné zemědělce i potravináře. Obchodní řetězce, ale i ostatní vždy porovnávají naši cenu s ostatními konkurenty na společném trhu EU. My podnikáme vždy v souladu s právními předpisy a pravidly hospodářské soutěže. Každá naše významná transakce podléhala schválení antimonopolního úřadu a vždy jsme jeho podmínky splnili.
Máte ale produkční řetězec, který obrazně řečeno vede z pole na vidličku?
Využíváme synergie našich oborů, abychom přispívali k potravinové bezpečnosti Česka a dodávali na trh dostupné kvalitní lokální potraviny, u nichž známe původ a necestují přes půl Evropy. Potravinová bezpečnost je něco, co bychom měli podporovat, vždyť ani za nejtěžšího covidu se nestalo, že by v obchodech nebyly potraviny.
Zároveň ale platí, že podíl Agrofertu na produkci je mnohem nižší, než média spekulují. Naše synergie nám pomáhá udržet výrobu potravin i v dlouhodobě ztrátových oborech, jako jsou například chov prasat nebo drůbeže.
Takže menší společnosti kvůli tomu končí?
Menší společnosti to díky neudržitelnosti již dávno zavřely. My se držíme často i za cenu záporné ekonomiky v těchto oborech a místo poděkování nás mnoho lidí ještě kritizuje. Zachování alespoň určitého procenta české produkce pomáhá udržovat ceny na rozumné úrovni. Pokud domácí konkurence není, tak se ceny šroubují na nesmyslná čísla. Podívejte se teď na cenu paprik či cibule.
Výkonný ředitel AgrofertuJosef Mráz vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V minulosti působil na manažerských pozicích ve společnostech Sindat, Benzina a Aliachem. V Agrofertu pracuje od února 2007, v pozici výkonného ředitele od roku 2011 a místopředsedou představenstva je od roku 2014. Ve firmě odpovídá za zemědělství, lesnictví, technologické firmy a centrálu. |
Jak má spotřebitel rozumět tomu, že zemědělci dostávají dotace a přitom produkují tak drahé potraviny?
Prakticky na celém světě dostávají zemědělci dotace. Udržují se tím ceny potravin na nižší úrovni, než by reálně stály. V EU je k nižší ceně potravin ještě kladen důraz na ochranu životního prostředí, ochranu zvířat a půdy. Je však třeba si říci, že v porovnání se zemědělci z původní patnáctičlenné EU a z Polska bereme významně nižší dotace na hektar nebo na zvíře. Jak ty oficiální z Unie, tak i národní dotace a i různé daňové úlevy.
Kdo tedy určuje ceny potravin?
Zemědělci neurčují ceny potravin ani svých komodit. Určují je většinou evropské burzy nebo ceny komodit nejčastěji v Německu. Naši zemědělci dostávají bohužel cenu vždy o něco nižší. Můžeme je rozdělit na ty, kteří se starají o krajinu, berou dotace, a vedle toho ještě vyrábějí potraviny, a na ty, co se pouze starají o krajinu a berou dotace. Ty já nazývám těžaři dotací, protože podle mého názoru by měl zemědělec především vyrábět potraviny. Bohužel současné nastavení dotací v Česku i v EU výrazně upřednostňuje ty těžaře.
Proč by ale měli dotace dostávat velcí a bohatí?
Bez provozních dotací by byla zemědělská výroba ztrátová. I v tom nejlepším roce byl v Česku vždy zisk v zemědělství výrazně nižší než objem vyplacených dotací. Bez nich to nejde. Nebo by je nesměl brát nikdo a musely by se zdražit potraviny. U nás, a o tom se málo mluví, jsou ty menší podniky výrazně zvýhodněny. Na hektar berou vyšší sazby, protože je v Česku vysoká takzvaná redistributivní platba. Je dokonce nejvyšší v Unii – 23 procent, přičemž průměr EU je 13 procent.
Podle čeho se rozdávají dotace?
Nárokové dotace jdou na hektar, ne na velikost podniku. Umíme si představit, že by je dokonce nedostával nikdo, ale pokud je dostávají všichni, musíme je dostávat i my. Agrofert je specifický, ano máme jako koncern tržby přes 180 miliard korun, ale ty jsou z různých odvětví od zemědělství přes potraviny, chemii, lesnictví až po média a z 15 zemí. Například z Německa přichází z této částky téměř 50 miliard. Náš vliv na české potravinářství i zemědělství se přeceňuje. Agrofert obhospodařuje jen 3,4 % zemědělské půdy v Česku.
Šéfka Nadace Agrofert: Zas trpí samoživitelky a rodiče s postiženými dětmi |
Proč ale dostáváte investiční dotace?
Protože je dostávají všichni, a to nejen v Česku. Máme k nim však podstatně horší přístup v porovnání s menšími podniky. Některé dotace jsou určené jen pro malé a střední podniky a u těch ostatních mají ty menší různá bodová a procentní zvýhodnění. Investiční dotace je i pro velký podnik důležitá, aby ho motivovala investovat do oboru s horší ekonomikou a tím tu výrobu v Česku udržela na konkurenceschopné úrovni.
Pokud by nepřišla, podnik by výrobu logicky zrušil a dělal by komodity jednodušší, které by se vyplatily. Umíme však podnikat i bez dotací. A i tam, kde dotace dostaneme, investujeme stovky milionů ze svého. Používáme precizní zemědělství, nejmodernější technologie a stroje. Ty nám zvyšují výnosy, ale současně pomáhají, abychom se šetrněji chovali k přírodě.
V posledních týdnech se v médiích objevily informace o zájemcích, kteří by chtěli koupit mediální skupinu MAFRA, jež patří do koncernu Agrofert.
Nechtěl bych to komentovat, nějaký proces je v běhu, ale není ještě nic jisté.
O Agrofertu se rovněž mluví v souvislosti s převzetím divize hnojiv od rakouské chemičky Borealis. Proč tyto továrny kupujete?
Protože věříme našemu konceptu zajištění potravinové bezpečnosti a také proto, že chceme takzvaně diverzifikovat. Investovat v Česku do dalšího rozvoje nám nedává ekonomický smysl. Podmínky pro podnikání v jiných zemích jsou lepší a tyto nůžky se za poslední rok značně rozevřely. Máme lepší podmínky dokonce i ve Francii.
