Kolínská TPCA vyrobila meziročně o zhruba 20 tisíc vozů méně, podaří se to letos změnit?
Mluvím jen za Toyotu Aygo, ale jsem si jistý, že produkce půjde nahoru, nebo se alespoň stabilizuje. Ve vedení koncernu diskutujeme o navýšení objemu výroby. Nutno dodat, že rok 2016 byl nejlepším za předchozích pět let. Tehdy jsme vyrobili více než 220 tisíc automobilů.
Jak chcete dalšího růstu dosáhnout?
Běžně prodejní křivka spolu se stárnutím vozu klesá a naše tři auta už jsou čtvrtým rokem na trhu. Nicméně, v květnu naběhne inovovaná Toyota Aygo, která nabízí mnoho novinek. Očekáváme oživení zájmu zákazníků. Tradičně oslovuje zájemce kladoucí důraz na styl. Díky svému vzhledu a atraktivním jízdním vlastnostem patří mezi nejúspěšnější modely Toyoty. V roce 2017 se prodalo 85 tisíc těchto vozů a stala se tak jedním z nejlépe prodávaných modelů v segmentu A v Evropě.
Kromě toho se hovoří o tom, že TPCA v příštích letech přijde se zcela novými nástupci svých trojčat Toyota Aygo, Citroën C1 a Peugeot 108 vyráběných v Kolíně. Kdy to bude?
Zatím není nic rozhodnuto, ale pokud by se vlastnické společnosti Toyota a PSA nakonec rozhodly, my budeme připravení. Díváme se daleko do budoucnosti.
Jinými slovy s TPCA v Kolíně se i nadále počítá?
Osobně nemohu říci, že tomu tak bude, protože o tom sám nerozhoduji, ale nevidím důvod, proč by tomu tak nebylo. Pokud budeme dělat správně svoji práci, tak tady naše automobilka ještě dlouho zůstane. Od roku 2005 jsme v Kolíně vyrobili 3 miliony vozů, a to je impozantní číslo za tak krátkou dobu, například v porovnání s jinými továrnami Toyoty a PSA.
Jsou majitelé s českou automobilkou spokojení?
Vedení TPCA je pro mě už několikátou podobnou misí. Předtím jsem byl prezidentem továrny Toyota Motor France. A co se týče produktivity a kvality práce, jsou čeští zaměstnanci výrazně lepší. Navíc máme velký luxus v tom, že 94 procent našich dodavatelů se nachází v těsné blízkosti automobilky v okruhu do 250 kilometrů. Bylo by skutečně nevýhodné ve střednědobém výhledu jakkoli omezovat takto skvělou a konkurenceschopnou továrnu.
Autosalon v Ženevě potvrdil další směřování automobilek za alternativními pohony. Počítáte v budoucnu i u kolínských trojčat s elektrickým pohonem?
Nejen v segmentu A, kam spadají naše vozy, ale i u ostatních segmentů dochází k posunu k alternativním pohonům. Vozy budou mít v brzké době z velké části hybridní pohony, do čehož automobilky včetně Toyoty nyní investují nemalé prostředky. Bohužel zatím nemohu mluvit o budoucnosti našich modelů konkrétně, ale určitě se nám toto téma nevyhne.
Koreatsu AokiNarodil se 12. září 1959 v japonském Tokiu. Do koncernu Toyota nastoupil v roce 1983 do oddělení lidských zdrojů. Více než čtrnáct let své kariéry u největšího světového výrobce automobilů strávil v zahraničí – ve Velké Británii, Spojených státech a ve Francii. Od loňského ledna je prezidentem kolínské TPCA, která patří automobilkám Toyota a PSA. Momentálně žije i s manželkou v Kolíně. Zajímá se o historii, politiku a cestování. |
Aygo není zrovna manažerský vůz, je pravda, že s ním běžně jezdíte?
Myslím, že člen vedení továrny by měl řídit vůz, který vyrábí. Když jsem pracoval ve Francii, tak jsem řídil Toytu Yaris. Tento vůz zůstal mé ženě. Často jezdím do Prahy a musím říci, že řídit Aygo má v Česku obrovskou výhodu.
A nedělá vám řízení v Česku problémy?
Už jsem si zvykl. Překvapilo mě, že Češi parkují po obou stranách silnice, což se v Japonsku nesmí. Díky našemu malému vozu projedete i úzkým prostorem silnice mezi zaparkovanými vozy. A skvěle se s ním parkuje, i na omezeném prostoru. I proto s ním rád jezdím, je ideální hlavně do měst.
Narážel jsem spíše na pověstný stav našich silnic...
Silnice často nejsou tak hrozné, jak se o nich říká. Spíše mě v Česku překvapilo, že jedu po dálnici, a ta najednou skončí, protože není dodělaná. A o několik kilometrů dál se zase napojuje jiná dálnice.
Jste asi první čelný představitel automobilky, který bydlí přímo ve městě u fabriky. Jak si japonský manažer poradí se životem v Kolíně?
Je to už páté město v řadě mimo Japonsko, kde bydlím. Líbí se mi, že Kolín je příjemné a tiché město. Mám vše na dosah ruky, což v mnoha světových velkoměstech neexistuje, všude se musíte na velké vzdálenosti přesouvat autem. Nemohu si vynachválit, že mohu dojít pěšky na nákup do supermarketu, do obchodu s čerstvými rybami, ke kadeřníkovi. Nemusíme se dohadovat s manželkou, kdo bude řídit na cestě do restaurace, protože tam můžeme dojít pěšky. Do práce to mám autem pouhých deset minut. V centru Prahy jsem vlakem za 30 minut.
Nedělá vám problém jazyková bariéra? Mnozí cizinci si stěžují, že se domluví anglicky jen v Praze.
V porovnání s Francií, kde jsem působil před příchodem do Česka, nemám žádný velký problém. V Česku má 70 procent restaurací menu v angličtině a minimálně jeden člověk tam mluví alespoň trochu anglicky. Ve Francii mělo anglické menu sotva 30 procent restaurací. Češi navíc nepředpokládají, že by cizinec uměl česky, protože jde o těžký jazyk a málokdo se ho učí. Francouzi prostě počítají s tím, že každý včetně turistů bude mluvit francouzsky. Paradoxně je to tedy pro mě v Česku o dost příjemnější.
Zvykl jste si na českou mentalitu?
Lidé jsou velmi ochotní a vždy pomohou. Když v Česku kupuji v obchodě zeleninu a musím ji zvážit, tak někdy z obrázků není jasné, co to vlastně je. Třeba zázvor na obrázcích ve vašich obchodech vypadá jako brambor. Vždy se najde někdo, kdo mi s tím poradí (směje se).
Japonci jsou vyhlášení svou pracovitostí a precizností. Jak se v tomto směru díváte na české zaměstnance?
Pomiňme, že Češi jsou skutečně velmi pracovití, zruční, chytří a šikovní. Zaujalo mě však, že v porovnání s Francií nedávají příliš znát, co si myslí. Často se vzniklý problém snaží skousnout a neřeknou, že se jim něco nelíbí. Ve Francii zaměstnanec hned řekne, co se mu nelíbí, a musí se to řešit. Naši manažeři proto musí být velmi empatičtí a zkušení, aby dokázali odhalit skutečnou náladu zaměstnanců a postupovali tak, aby byli spokojení a nebyli naštvaní.
Z mnoha průzkumů vyplynulo, že Češi pracují dlouho, ale ne tak efektivně. Máte jiný názor?
Neuznávám názor, že by nějaká národnost pracovala lépe. Je to vždy jen o důsledném vysvětlení a pochopení se. Češi jsou již pátá národnost, se kterou spolupracuji, tedy po Japoncích, Američanech, Britech a Francouzích. A všude je to stejné, musíme lidem důkladně vysvětlit, co po nich chceme, tak, aby to nevypadalo, že jen přikazujeme, ale naopak aby byli motivovaní a dělali to rádi a správně.
Co konkrétně třeba Češi neuměli úplně pochopit?
V naší automobilce TPCA například musí být všude perfektně čisto. Zaměstnancům se snažíme vysvětlit, že nejde jen o zbytečný dril, ale že jde především o to, aby při práci na něco nešlápli a neublížili si. Je proto zásadní, aby management se zaměstnanci perfektně komunikoval, na vše se jich ptal a ujišťoval se, že všemu perfektně rozumí. Když operátor něco dělá špatně, tak to není proto, že by on byl špatný, ale proto, že mu to management špatně vysvětlil. Pořád proto přemýšlíme o tom, jak komunikovat ještě lépe. A také se snažím Čechy co nejlépe pochopit a poznat vaši zemi.
Co už jste stihl navštívit?
Většinu památek zapsaných na seznamu UNESCO v Česku. Jedním z nejkrásnějších míst je rozhodně kromě historického centra Prahy i Český Krumlov. Zaujal mě i příběh Jana Nepomuckého, kterému vyřízli jazyk a hodili jej z Karlova mostu do vody. Byl jsem se podívat na místě, kde se jeho jazyk údajně našel a kde je uložen.
Zaujaly vás i některé osobnosti české historie? Prý jste četl knihy Franze Kafky?
Ano, četl jsem je v japonštině, zajímám se i o prezidenta T. G. Masaryka a velmi mě zaujal Tomáš Baťa. Jeho příběh továrníka je podobný příběhu zakladatele naší značky Toyota. Koupil jsem si o něm knihy a chtěl bych se podívat do Zlína, kde jsou pozůstatky jeho továrny. A také vysoký dům, který nechal postavit Jan Antonín Baťa, v němž byl i slavný výtah.
Dokázalo vás už Česko něčím nemile překvapit?
Neměl jsem žádný problém s úřady, zaměstnanci ani lidmi na veřejnosti. V Česku se mi s manželkou žije opravdu dobře, je to krásná a bezpečná země. Přesto existují věci, které vás trochu překvapí. Například že v létě, kdy chtějí lidé nejvíce cestovat, se začnou ve velkém opravovat silnice, včetně hlavních dopravních tahů. Takže místo cestování lidé většinou tráví dlouhé hodiny v kolonách. A objížďky prakticky nejsou značené, anebo jsou značené špatně. Člověk, který se tu nenarodil a dobře nezná zdejší trasy, je v pasti a vlastně vůbec neví, kudy jet.
