Jako ředitelka Svazu měst a obcí ČR máte přímý kontakt se zastupiteli, ať již na finanční konferenci či inspiračním fóru. Co jste tam od zastupitelů v poslední době slyšela nejčastěji, co potřebují?
Vezmu to z několika úhlů pohledu. Od nás na Svazu potřebují, abychom komunikovali směrem k vládě a poslancům, protože k tomu, aby na obcích mohli bezproblémově pracovat, je nutné stabilní legislativní a finanční prostředí. Potřebují, aby legislativa a zákony měly jasně nastavené hranice, ale zároveň poskytovaly dostatek prostoru pro samostatné rozhodování dle témat jejich politické kampaně. Důležitá je zejména jistota, že stát nebude zasahovat do RUD v neprospěch obcí, a ty pak mají budou mít i dostatek peněz, aby mohly rozvíjet území na základě cílů své kandidatury.
Dopady energetické krize samozřejmě zasáhnou i obce, jak jim v tomto ohledu pomáháte?
Energetická krize začala pádem Bohemia Energy, dávno před ozbrojeným konfliktem na Ukrajině a s ním spojenými problémy v této oblasti. V dobách neklidných je úkolem SMO ČR nastavit komunikaci vůči státu tak, aby města a obce měly dost času se k případným návrhům kvalifikovaně vyjádřit. Od státu zase očekáváme, že opatření, která přijme, budou snadno aplikovatelná a ku prospěchu obcí. Jsme vlastně takovým komunikačním mostem. To mohu demonstrovat právě na příkladu energetiky, kdy se nám povedlo vyjednat, aby se do zastropování cen dostaly třeba i organizace založené městy a obcemi, např. sportoviště a bazény, které v původním návrhu nebyly.
Jsou to relativní drobnosti, ale městům a obcím výrazně pomohou. Na podzim loňského roku padla možnost nákupu energií pro obce přes tzv. státního obchodníka. Řadu z nich tato informace zaskočila a ocitly se v nepříjemné situaci. My jsme na Svazu okamžitě iniciovali jednání s patřičnými úřady a v řádu několika dnů vydali ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, Energetickým regulačním úřadem a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže metodiku, jakým způsobem mají města a obce začít co nejrychleji nakupovat, zda nakupovat na burze, nebo v zadávacím řízením a tak dále. Obecně jde o list doporučení, jak se transparentně, nediskriminačně, a hlavně v souladu se zákonem dostat k dodávkám energií na rok 2023. To pro města a obce zajistilo určitou stabilitu. Ihned věděly, jakým směrem se mají vydat a co mají dělat, aby se nedostaly do problémů.
V současné situaci je složité poskládat objektivní rozpočet, máte pro starostky a starosty obcí nějaká doporučení?
Ačkoliv je teprve začátek roku, otázka na přípravu rozpočtů na příští rok je velice relevantní. My v naší obci například máme zastropované ceny energií na rok 2023, ale nevíme, jaké budou ceny na rok 2024. Ten tok aktivit veřejné správy je pomalý, má svá pravidla. Rok ve veřejné správě je pro normálního člověka jako jeden týden. Počítá se totiž na mnohem delší období. Už teď tedy obce musí začít řešit to, jak ve stávající finanční situaci nastaví financování projektů a aktivit naplánovaných na rok 2023 a jakým způsobem se postaví k rozdělování finančních prostředků na rok 2024, včetně toho, jaký vývoj cen se dá očekávat v oblasti energetiky. A my se ve jménu obcí budeme znovu ptát, jak to na rok 2024 vidí vláda. Zhruba v červnu budeme schvalovat závěrečné účty za rok 2022 a právě při tom budeme státní rozpočet na 2024 s napětím sledovat. S napětím budeme také očekávat predikce z rozpočtového určení daní na rok 2024, abychom na podzim mohli zase zadat veřejné zakázky, které budou realizovány v příštím roce. Starostové už teď musí začít přemýšlet, jak nastavit finanční plán na aktivity, které nestihnou či nezvládnou ufinancovat letos.
V jakém jsou vlastně stavu třeba menší obce? Je to čistě regionální záležitost nebo pozorujete nějaké společné trendy?
Společné trendy pozoruji právě v nastavování rozpočtů. Jednoznačně společným cílem je získání alespoň částečné energetické nezávislosti. Jednou z priorit je také hledání alternativních zdrojů energie a samozřejmě i opatření na snížení energetické spotřeby.
Kromě těchto společných trendů hrají roli i regionální podmínky. Jiné je třeba financování např. v bývalých uhelných oblastech, kde mohou obce čerpat finanční pomoc z fondu na spravedlivou transformaci. Obcím se také nabízí možnost čerpat z národního plánu obnovy, na jejich další rozvoj má vliv i vhodné nastavení dotačních titulů státního fondu životního prostředí či výše finančních prostředků, které bude rozdělovat národní sportovní agentura. Průřezovým tématem v celé České republice je ale energetika a vždy také záleží na výsledku voleb a tom, jaké mají koalice priority.
Na to samé se chci zeptat u měst. Ta na sebe přebírají ještě více odpovědnosti, třeba včetně užšího sepětí s energetickou soustavou. Jak k tomu přistupují?
Ta větší města musí oproti těm maličkým například zařizovat městskou hromadnou dopravu nebo příměstskou dopravu, která je mnohem víc závislá na dodávkách plynu a elektřiny. Stejná situace nastává například u velkých sídlišť, která mají společnou teplárenskou soustavu. Tady čekáme na nový energetický zákon, aby mohla začít vznikat komunální energetika nebo i ty ostrovní systémy. To bude hlavním tématem pro dobrovolné svazky obcí nebo velká města, aby si zajistily alespoň částečnou energetickou nezávislost.
Větší města, která tvoří centra regionů, samozřejmě potřebují zajistit i další s tím související služby, školství, zdravotnictví, ale i kulturu, protože se lidé naštěstí vrací ke kulturnímu životu. Mnohá města mají filharmonie, svá divadla, stejně jako mají své sportovní kluby, které se zase starají o sport pro děti. Zrovna otázka návratu dětí ke sportu po covidu je velmi aktuální. To, jakým způsobem motivovat rodiče a děti ke sportu, bude velká výzva. Rozebírala jsem to s jedním představitelem velkého sportovního klubu, že v současné době se i vlivem zvyšováním cen energií a inflací stává sport drahým luxusem a vzniká nám nepřímo majetkový census, že děti by rádi sportovaly, ale dražší sporty jsou pro ně nedostupné, protože rodiče na ně nemají prostředky.
Co budou rozpočtové komplikace znamenat pro podporu lokálních ekonomik, například toho sportu, nebudou ji muset obce přece jen omezit?
To právě záleží na tom, jak budou mít napnuté rozpočty a jaké tam budou mít priority. Zatím se zdá, že obce si uvědomují potřebu podpory sportu, podpory rodin, podpory kultury. Proto zatím nepřistupují k omezování výdajů na tyto aktivity. Naopak se v mnoha obcích snaží tyto finanční prostředky pro kulturně-sportovní využití svých občanů transparentně rozdělit.
Jaké možnosti obce mají, aby lokální ekonomický systém podpořily?
Těch možností je několik. Jednak zákon o zadávání veřejných zakázek, kde dlouhodobě prosazujeme navýšení limitů, protože pokud jsou to zakázky malého rozsahu, stačí u nich podle vnitřních předpisů, aby se konalo třeba jen poptávkové řízení. Díky tomu je možné zadat práci lokálním firmám, což je mnohem snazší. Dále se města a obce snaží občany motivovat, aby se u nich přihlásili k trvalému bydlišti, což jim přináší vyšší příjmy v rozpočtovém určení daní. Jedná se ale i o další pobídky formou dotací a grantů právě svým občanům.
To se bavíme o strukturální pomoci od státu. Fungují v soukromém sektoru projekty, které by v tomto obcím pomohly?
Existují takové. Skvělou věcí je například projekt Corrency, se kterým jsem měla šanci seznámit se na SMO ČR. Jde o projekt určený na podporu lokální ekonomiky. Funguje to tak, že z rozpočtu vyčleníte určitou částku, kterou chcete podpořit lokální ekonomiku, ať už jsou to restaurace, obchody nebo firmy nabízející služby. A nemusí to být čistě rozpočet obce, lze to napojit i na unijní fondy anebo zapojit přímo firmy a podnikatele. Další krok je vybrat skupinu obyvatel, které tuto pomoc poskytnete. Můžete tak pomoci například matkám samoživitelkám platit kroužky a mimoškolní aktivity jejich dětí. Anebo na zmíněné účty za energie. U obchodníka občané platí jen polovinu, tu druhou dorovná právě Corrency.
Jaké zkušenosti s projektem Corrency od starostů a zastupitelů slyšíte?
Zatím mám detailní informace z Kyjova, kde jsem četla závěrečné zprávy z tohoto projektu. A ty informace byly velice pozitivní.
Vidíte to jako model, který má potenciál rozšířit se v Česku a pomáhat lokální ekonomice?
Z mého úhlu pohledu je to v podstatě nástroj, prostřednictvím kterého je možné transparentně přerozdělit finanční prostředky mezi občany. Ti je pak mohou utratit u místních podnikatelů nebo tam, kde je to vedením města předurčeno. Je tam určitá kontrola. Starostové to mohou například využít k tomu, že své občany podpoří více adresně, napřímo. A to je jiné než nepřímá pomoc třeba přes sportovní kluby nebo jiné zájmové organizace. Záleží to vždy na prioritách každého politického vedení, jakou cestou se vydá a jakých cílů chce dosáhnout. A zároveň to dává určité „hlasovací právo“ občanům: rozhodnou se, kdo poskytuje poctivé služby a toho podpoří. Corrency jako transakční systém tuto možnost poskytuje celému spektru cílů a zájmů zastupitelů.
