Hora památníků a pomníků
Velká Javořina na slovensko-české hranici je spíše než parádním rozhledem známá jako symbol slovensko-české vzájemnosti. Vždy poslední neděli v červenci se na vrcholové louce konají Slavnosti bratrství Slováků a Čechů, které mají dlouholetou tradici. Pod širým nebem zde účinkují soubory a skupiny z obou stran Bílých Karpat.
Ve společném národním duchu probíhají také tradiční oslavy Silvestrů u mohyly Josefa Vavrouška a na Holubyho chatě, stojící pár stovek metrů pod vrcholem Javořiny na jižním, slovenském svahu.
Její budova pochází z roku 1924, byla postavena především z iniciativy moravských turistů a skautů a nese jméno evangelického faráře a botanika z nedaleké Lubiny – Josefa Ľudovíta Holubyho, který žil v letech 1836–1923. Chata nedávno měnila majitele a byla delší dobu mimo provoz, od loňského roku ale opět funguje pro veřejnost.
Hlavní vrchol Velké Javořiny (970 m)
Když udeří zima
Nejčastějšími hosty Holubyho chaty bývají lyžaři. V zimě se totiž jihovýchodní svahy Velké Javořiny proměňují v jedno z největších skicenter západního Slovenska. K dispozici mají milovníci sjezdového lyžování jeden delší (730 m) a tři kratší vleky (200–300 m).
Oblíbená je Holubyho chata a vedle stojící bufet zvaný Krb také mezi vyznavači bílé stopy. Chodí se sem většinou po hlavní bělokarpatské hřebenovce ze Staré Myjavy nebo z moravského Strání či Javorníka. Naopak v létě bývá návštěvníků mnohdy poskrovnu.
Ranní hra stínů nad inverzním mořem
Vraťme se však k hlavnímu tématu tohoto článku. Rozhled z Velké Javořiny je neskutečně široký a daleký. Je to dáno hlavně tím, že okolní krajina tvořená převážně nížinami a vrchovinami má malou nadmořskou výšku. Tato skutečnost však bývá zároveň příčinou tvorby častých oparů a nízké oblačnosti, což dalekému rozhledu nepřeje. Většinou se člověk musí spokojit pouze s protilehlým Povážským Inovcem, Velkým Lopeníkem (912 m) a vesnicemi a osadami v podhůří Bílých Karpat.
Povětrnostní podmínky, které zaručují ideální kruhový výhled, zde nastávají v podstatě jenom párkrát do roka, hlavně v zimě při teplotní inverzi. Horní hranice oblačnosti či inverzního oparu bývá velmi často jenom malý kousek pod úrovní nejvyššího bělokarpatského vrcholu.
Pohled k severovýchodu: Velký Lopeník v záři zapadajícího slunce
Výhled na Slovensko
Velká Javořina je tvořena protáhlým hřbetem se dvěma nevýraznými vrcholovými kótami vzdálenými asi 400 m. Hřeben byl v minulosti odlesněn a využíván jako louka. Pod ní se na moravské a částečně i slovenské straně rozkládá na příkrých svazích pralesový porost javorové bučiny, jehož ochrana sahá až do roku 1909. V dubnu bývá poset tisíci květů sněženek.
Na vyšší, hlavní kótě stojí televizní retranslační věž a otevírá se z ní pohled směrem na východ a sever. Nižší vrchol, označovaný též jako Malá Javořina, je zvýrazněn památníkem slovensko-české vzájemnosti, u něhož se nachází mohyla tragicky zesnulého ministra životního prostředí Josefa Vavrouška. Z Malé Javořiny je vidět především na jih a západ.
Nejkrásnější podívanou od televizní retranslační věže nabízí východní obzor, kde vystupují charakteristické vrcholy a hřebeny hor středního Slovenska. Mezi majestátním Povážským Inovcem a hroty Strážovských vrchů lze rozeznat pohoří Žiar a Vtáčnik, dále vrchol Rakytova a placaté Ploské na Velké Fatře a vpravo od nich dokonce západní část hřebene Nízkých Tater.
Pohled k východu: Malofatranský Kľak a Strážov
Pásmo Malé Fatry začíná typickou siluetou Kľaku (1352 m), která vystupuje těsně vedle špičky Strážova (1214 m), a pokračuje k charakteristickému plochému masivu Martinských holí. Nezvyklý je pohled přes celé střední Pováží na Kriváňskou Malou Fatru s vlevo vystrčeným masivem Rozsutce.
Při výjimečně dobré dohlednosti vykukují napravo od Martinských holí bíle se třpytící, zasněžené štíty Západních Tater.
Zimní východ slunce z Velké Javořiny
Praděd a Alpy v zapadajícím slunci
Impozantní je také severní obzor, kterému v popředí vévodí mohutný Lopeník a rozeklaná Chmelová s Vršateckými bradly. Za rovnoběžně uspořádanými hřebeny Bílých Karpat, Javorníků, Vizovických a Hostýnských vrchů vystupují izolovaně v řadě vedle sebe nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd: Radhošť, Kněhyně, Smrk, Lysá a Travný.
Výjimečně bývá nad náhorní rovinou Oderských vrchů vidět i 140 km vzdálená klenba Hrubého Jeseníku.
Pozoruhodný jev může nastat při západu slunce, kdy lze v určitém ročním období a čase pozorovat několik málo minut intenzivní odraz světla od televizní věže na Pradědu (autorem je ověřený 27. prosinec v 15.50 h). Věž, jejíž vrchol tvoří nejvyšší bod České republiky, se jakoby rozsvítí a postupně pomalu zhasíná.
Hlavní hřbet Bílých Karpat směrem na západ utopený v inverzním moři
K dalšímu pozorování panoramat je nutné popojít na vrchol Malé Javoriny, která výhledu západním směrem zaclání. Západní a jižní obzor bývá zvláště v zimě často zahalen oparem a nízkou oblačností, orientaci však usnadňují oblaka, která se tvoří nad atomovými elektrárnami Jaslovské Bohunice, Mochovce a Dukovany.
Z nekonečných mlžných oparů vystupují Tríbeč a Malé Karpaty, naopak Pálava, Chřiby a pláně Drahanské vrchoviny zůstávají uvězněny pod příkrovem oblačnosti a bývají vidět spíše v létě, kdy nebývá inverze.
K největším lahůdkám rozhledu z Velké Javořiny patří pohled na Alpy, za nimiž v zimě zapadá slunce. Bývají však vidět opravdu jen výjimečně, stejně tak jako Západní Tatry nebo Jeseníky. Vystupují ve vzdálenosti asi 180 km a reprezentuje je nejvýrazněji masiv Schneeberg (2075 m), vpravo od něj i další masivy alpského předhůří.
Západ slunce z Velké Javořiny: zleva Malé Karpaty a Alpy (Schneeberg)
Kromě večera bývá na Alpy pěkný pohled také brzy ráno koncem zimy, kdy jejich severní zasněžené svahy ozařuje právě vycházející slunce.
Může se hodit
Jak se tam dostat Odkud vyrazit na vrchol Mapy |
Také se rádi touláte a máte ve svém archivu pár fotek dalekých výhledů, kterými byste se rádi pochlubili? Pošlete nám je na cestovani@idnes.cz. Nejzajímavější snímky zveřejníme a odměníme honorářem.
