Pohřbený turistický magnet
Vltavské údolí mezi obcemi Štěchovice a Slapy patří k nejkrásnějším přírodním výtvorům v naší vlasti. Řeka se tu zařezala hluboko do krajiny, aby si v několika meandrech prorazila cestu mezi tvrdými vulkanickými horninami tzv. jílovského pásma. Vzniklo hluboké kaňonovité údolí ozdobené příkrými skalisky, v němž si řeka přes několikeré peřeje razila cestu dále ku Praze.
Celý úsek byl v minulosti postrachem pro všechny lodivody a voraře, kterým nezkrotná řeka díky skaliskům v říčním korytě značně komplikovala život a ohrožovala zdárnou přepravu nákladu.
Od roku 1722, kdy byla v blízkosti jedné z říčních skal posazena socha svatého Jana Nepomuckého, se vltavskému údolí mezi Štěchovicemi a Slapy začalo říkat Svatojánské proudy. Jejich divoké vody neopomenul v symfonické básni Vltava zhudebnit Bedřich Smetana, největší slávu však vltavské peřeje zažívají až od počátku 20. století.
Socha sv. Jana Nepomuckého a Ferdinandův sloup, 1912
Autor: archiv Honzy a Blanky Reichardtových
V době, kdy vory a pramice začínají nahrazovat jiné dopravní prostředky, objevují romantiku Svatojánských proudů první turisté a trampové. Sjezd divokým vltavským údolím na speciálně upravených pramicích se stává vyhlášenou atrakcí, v okolí vyrůstají hospody a hotýlky, rozvíjí se služby, trampové zde staví své první osady.
Turistický boom však netrvá dlouho a Svatojánské proudy brzy mizí pod vodami nově postavené Štěchovické přehrady. Zbyla jenom malá, horní část peřejí, kterou o pár let později zatopila přehrada Slapská.
Začátek hledejte pod Slapskou přehradou
Stojíme na koruně hráze Slapské přehrady a pozorujeme poklidnou hladinu monumentálního vodního díla, které bylo dokončeno roku 1954 jako 11. stupeň vltavské kaskády.
Kdybychom mohli prohlédnout sedmdesátimetrovou hloubku vodní masy, přímo pod sebou bychom uviděli v říčním korytě příčně vystupující skálu Kubíček, které se říkalo Dolní Slap, ve vzdálenosti asi 400 m – před zákrutem řeky – by naše oko zaujal zbytek skaliska Sedlo neboli Horní Slap. Právě u něj začínal nejnebezpečnější úsek Vltavy zvaný Svatojánské proudy, na nichž v minulosti ztroskotalo mnoho lodí a vorů...
Klikněte na mapku
Stavba Štěchovické přehrady, 26.10.1942
Autor: archiv Honzy a Blanky Reichardtových
Horní Slap, vystupující z levého břehu, původně zasahoval až do poloviny říčního koryta. Císař Ferdinand proto vydal již roku 1640 příkaz k odstranění této překážky na jednom z nejvýznamnějších dopravních tahů mezi rakouskými zeměmi a Čechami. Přestože část skály byla rozstřílena a průjezd loďmi se stal snadnější, řeka si i tak zachovala značnou divokost.
Na památku byl na zbytku skaliska vztyčen pamětní Ferdinandův nebo taky solný sloup (na vorech se totiž dovážela mimo jiné sůl z Rakouska), později přibyla i socha svatého Jana Nepomuckého – patrona plavců. Oba monumenty byly před napuštěním Slapské přehrady z Horního Slapu sneseny a přemístěny pod hráz na levý břeh, kde stojí dodnes.
Na šífu Svatojánskými proudy
Turistická plavba Svatojánskými proudy začínala u hotelu Záhoří nad Horním Slapem, který je rovněž pohřben pod vodami Slapské přehrady. Místo, kde stával, připomíná dnes lokalita Na Rovínku - plavecká kaple Nanebevzetí Panny Marie, která se kdysi tyčila vysoko nad hotelem. Dnes ji najdete téměř u vody a vede k ní červená značka ze Slap.
Hotel proslul roku 1935 i mezi neturistickou veřejností: Hitlerova tajná policie v něm totiž zneškodnila politicky pronásledovaného radiového odborníka Rudolfa Formise, který z hotelového pokoje vysílal tajné zprávy do Německa. Jeho hrob najdete na hřbitově ve Slapech.
Hotel Záhoří, 1935
Autor: archiv Honzy a Blanky Reichardtových
Samotná turistická plavba Svatojánskými proudy začínala necelý půlkilometr pod hotelem u sezónně fungující hospody Radio, při němž bylo přístaviště lodí. Jezdilo se na speciálně upravených šífech různé velikosti, do kterých se vešlo 50 až 200 lidí.
Plavba trvala zhruba jednu hodinu a končila v přístavišti parníků ve Štěchovicích. Trasa se skládala z řady dílčích úseků a lokalit, které měly svá speciální, dnes už vesměs zapomenutá pojmenování: Horní a Dolní Slap, U křemele, Bednář, Ve strhaných, Žižkův brod, Ve vosinách atd. lodivodi podávali ke všem místům výklad a doplňovali jej různými historkami ze života vltavských šífařů.
Pozoruhodně byl řešen zpětný návrat lodic proti proudu do horního přístaviště k hospodě Radio. V celé délce Svatojánských proudů nad Štěchovicemi vedla po pravém vltavském břehu speciální dlážděná cesta pro koně – tzv. potahová stezka, po níž zapřažená zvířata táhla prázdné lodě vzhůru proti proudu. Celá potahová stezka zmizela spolu se Svatojánskými proudy roku 1943 pod hladinou Štěchovické přehrady.
Plavba na výletní pramici, 1929
Autor: archiv Honzy a Blanky Reichardtových
TIP: zajímavé informace a desítky dobových pohlednich najdete v knize SVATOJÁNSKÉ PROUDY od autorů Honzy a Blanky Reichardtových. (Knihu je možné zakoupit v Praze knižním stánku u stanice metra Florenc a v prodejně Turistashop na Vinohradské 116, Praha 3). Více informací o Svatojánských proudech najdete ZDE .
Dobové pohlednice ze sbírky Honzy a Blanky Reichardtových
Kde se zrodil tramping
Přestože dnešní cesta krajinou bývalých Svatojánských proudů nevede již peřejemi nespoutané řeky, neztrácí nic na své zajímavosti. Od hráze Slapské přehrady, kde si můžete představit začátek Svatojánských proudů a shlédnout přenesené památky z Horního Slapu (Ferdinandův sloup a sochu sv. Jana Nepomuckého), vede levým břehem vltavského údolí nad vodami Štěchovické přehrady zelená turistická značka v délce asi 8 km. Je koncipována jako naučná stezka a přináší mnoho zajímavých informací o historii, současnosti a cenné přírodě vltavského kaňonu.
Zvlášť přitažlivý je úsek v meandru pod Bílou skálou, kde chodník traverzuje příkré skály vysoko nad vodou. Dokonce nechybí ani dva umělé tunýlky, lávky a bezpečnostní zábradlí.
Chodník prochází také lokalitou Ztracenka, která připomíná, že okolí Vltavy bylo kdysi kolébkou trampingu. Ztracenka, dříve Údolí ztracené naděje, je nejstarším kempem u nás, kde se scházeli první trampové již před první světovou válkou. Osada původně stála těsně u břehu vltavského zákrutu, kde končily poslední peřeje Svatojánských proudů. V souvislosti s výstavbou Štěchovické přehrady byla však postupně přemístěna výše do svahu. Přestože do dnešních dob osada značně změnila svůj vzhled, některé sruby vykazují ještě původní podobu a styl z dob trampských počátků. Nejstarší stavby pocházejí ze 30. let 20. století.
Pěší výlet kolem Svatojánských proudů končí tak jako v minulosti ve Štěchovicích, odkud je dobré spojení autobusy MHD do Prahy.
Slapská přehrada
Autor: archiv Honzy a Blanky Reichardtových
Současným údolím Vltavy
|
Litovat ztracených proudů?
Česká krajina přišla výstavbou vltavské přehradní kaskády bezesporu o překrásné údolí nespoutané řeky. Plavba Svatojánskými proudy na šífech by dnes jistě směle konkurovala stále vyhledávanějším a oblíbenějším plavbám na pltích (Dunajec, Váh, Orava) v zemi našich východních sousedů a patřila by u nás mezi nejvyhledávanější turistické magnety.
Vkrádá se ovšem otázka, jak by vlastně dnes Svatojánské proudy vůbec vypadaly, kdyby nebylo přehrady?
Nebyly by tu náhodou silnice kolem řeky, hotel na hotelu, plno aut, davy lidí a kopy odpadků? Byl by to takový klidný kout jako dnes, kam kromě chatařů zavítá jen hrstka výletníků?
Štěchovická přehrada sice pohřbila Svatojánské proudy, na druhou stranu vltavské údolí znepřístupnila a do značné míry jej odřízla od okolního světa. V určitých aspektech to má na přírodu a krajinu vltavského údolí určitě pozitivní dopad.
Vltavský kaňon z vyhlídky Máj
Autor: Martin Janoška
Lodí svatojánskými proudy
I dnes můžete vltavské údolí obdivovat z paluby výletní lodě, nejede se ovšem peřejemi, ale po nehybné hladině Štěchovické přehrady. I tak je to však nádherný zážitek. Výletní lodě vyjíždějí od května do září v nepracovní dny z Prahy proti proudy Vltavy až do Třebenic pod hráz Slapské přehrady. Zde loď dvě hodiny stojí a odpoledne se vrací zpět. Více na http://www.paroplavba.cz/.
STROJ ČASU - UNIKÁTNÍ DVOJICE FOTOGRAFIÍ
z archivu Honzy a Blanky Reichardtových
