Přírodní skvost ukrytý poblíž Pálavy. Čejkovické Špidláky

V intenzivně obhospodařované krajině mezi Čejčí a Čejkovicemi zůstal zachován jeden z nejpozoruhodnějších ostrůvků stepních biotopů u nás - přírodní rezervace Čejkovické Špidláky. Představuje unikátní oázu nepodmaněné přírody, oplývající krásou vzácných zástupců rostlinné říše.

Utajené stráně plné barev

Právě členité svahy pravděpodobně způsobily, že lokalita unikla nechtěné pozornosti zemědělců a následné přeměně na ornou půdu.

Nejsnadněji jsou Čejkovické Špidláky dostupné po červeně značené turistické stezce směřující z Čejče do Čejkovic. Ta nejprve vede po asfaltové komunikaci, později se ke Špidlákům přibližuje nepříliš úhledným borovým hájem a křovinami. Tady již září zlatavé lampičky prvosenek. Jsou obklíčené hradbami neprostupného bezu, místy protkaným odumírajícími letitými třešněmi, beznadějně uvězněnými v mlází, avšak obalenými vločkami drobných květů. Podávají nezvratný důkaz, že úpatí Špidláků kdysi lemovaly ovocné sady.

Cestu sem si ovšem najdou pouze opravdoví fajnšmekři, jimž nějaké to drobné nepohodlí rozhodně není proti srsti, což jednoznačně dokládá stav značení i charakter stezky. V ostrém kontrastu s blízkou Pálavou, která nyní vstřebává návaly turistů, zejí Čejkovické Špidláky příjemnou prázdnotou. Jaro si tu proto můžete vychutnat zcela o samotě, v souznění s naplno se probouzející přírodou.

Uměle snížené vrcholové partie

Rovnou do náruče hlaváčku jarního

Sotva jsme opustili nevlídný lesík, objevila se po pravici první předzvěst stepi: travnatá pláň s trsy hlaváčku jarního. Za ní nás čekal ještě poslední temný tunel trnitého porostu a až poté se otevřel dokonalý pohled k holému pahorku.

Hlaváček jarní – posel jara

V dychtivém očekávání nevšedních zážitků pozorně zkoumáme úpatí. Nic! Teprve za zatáčkou u rozcestníku jsme se dočkali ohromující podívané. Zcela nečekaně jsme se ocitli tváří v tvář příkrému úbočí, posetému stovkami rozkvetlých kosatců nízkých. Zrovna když jsme se prakticky smířili s neúspěchem výpravy.

Jako bychom stanuli na okraji palety roztržitého malíře, který zásadně pracuje pouze s odstíny žluté a fialové. Malíře, jehož pomocníky tvoří sluneční paprsky, prosvítající skrze okvětí i vítr, uvádějící step do pohybu.

Pod nebeskou klenbou vlní se a dotýkají vrcholky kosatců, podobny smyslně tvarovaným bokům svůdných tanečnic.

Bílá forma přežila?

Vyjma žluté a fialové formy kosatce se tu v minulosti měla vyskytovat i forma bílá. Dle dostupných pramenů však již zde nyní nebyla zaznamenána. Pomalu opouštíme lokalitu, když si na nás Špidláky přichystaly závěrečné překvapení: skupinku kosatců s oslnivě bílým okvětím, jen drobně narušeným fialovými proužky.

Takže okamžitě vyvstala otázka, zda nám bylo dopřáno setkání se zaniklou raritou. Bohužel, nejsme profesionálové v oblasti botaniky, tudíž zůstala nezodpovězena. Každopádně podivuhodný objev řádně dokumentujeme...

Byť období květu kosatců, hlaváčků i prvosenek nyní míří ke svému závěru, další působivý unikát se razantně hlásí o slovo. Na scénu vstupuje posel z východu – katrán tatarský, jehož nepřehlédnutelným "bílým koulím“ budou patřit následující týdny.

Vysušené jezero a rozoraná krajina

Bohužel během pohledu z nejvyššího bodu na rozhraní rezervace a polí si návštěvník uvědomí i mnohé jizvy, způsobené člověkem. Některé z nich jsou identifikovatelné okamžitě – například uměle zarovnané špičky pahorků při okraji Špidláků, upravené na širé lány.

Jako by gigantický nůž odříznul vrcholy a ostře a zcela hmatatelně je zarovnal do nevlídné náhorní plošiny. Jiné jsou poněkud skrytější – třeba méně patrná pánev u jihovýchodního okraje Čejče představuje němého svědka existence někdejšího Čejčského jezera. I ono se stalo obětí honby za půdou.

Za dobré viditelnosti lze odtud spatřit i hřeben Chřibů a Bílých Karpat

Rady do batohu

Jak se tam dostat
Pro zastánce veřejné dopravy je vhodným přístupovým místem Čejč, ležící na trati Zaječí – Hodonín. Odtud pokračovat po červené značce ve směru na Čejkovice. Motoristé mohou zaparkovat svůj vůz u vodní nádrže, přibližně 1,5 km před Čejčí, nedaleko místa, kde červená značka opouští komunikaci Čejkovice – Čejč.

Tip z okolí
Blízké Čejkovice nepotěší pouze milovníky vína, nýbrž i historie: dějiny zdejšího zámku sahají až do hlubin středověku, spojeného s centrem tajemného templářského řádu. Z novějších období stojí za zmínku skutečnost, že jak v Čejkovicích, tak rovněž i Čejči prožil část svého dětství T. G. Masaryk.

Užitečné weby
botany.cz - podkladů z tohoto webu bylo užito při zpracovávání příspěvku
www.cejkovice.cz