Na samém jihu Moravy se vypíná miniaturní vápencový masiv Pálava. Dosahuje výšky pouhých 549 m, nad okolní nížinu se však vypíná tak výrazně, že silueta vytváří charakteristickou krajinnou kulisu širokému okolí. Zájem o Pálavu je obrovský na přelomu jara a léta, kdy všude kolem všechno kvete a bzučí, a taky na podzim, když v bečkách dozrává burčák.
V zimě se Pálava z turistického povědomí vytrácí – lyžařské vleky tu nejsou a pro běžky jsou vápencové kopečky vzhledem ke své značné členitosti a skalním partiím nesjízdné.
Na Pálavu nechodí ani v zimě lidí zrovna málo, je tady však mnohem více prostoru vychutnat si unikátní přírodu tichou a klidnou.
Vzhůru na Děvín
Celým minipohořím prochází z Dolních Věstonic na severu do Mikulova na jihu červeně značená trasa v délce 12 km, která se dá procházkovým tempem zvládnout v pohodě za jeden den. Nevýhodou je, že trasa vede v některých úsecích po silnici, což se však dá docela dobře eliminovat jinými variantami pochodu po značených nebo i neznačených cestách.
Tradičním východiskem k návštěvě Pálavy jsou Dolní Věstonice nebo Pavlov na úpatí Dívčího hradu. Výstup k hradbám zabere z obou vesnic necelou hodinu. Pevnost vznikla ve 14. století jako pomezní hrad, za třicetileté války ji zbořilo švédské vojsko. Dnes zaujme především zachovalým zdivem hlavního paláce, klenutým sklepením a téměř leteckým pohledem na Pavlov a dolní Novomlýnskou nádrž na řece Dyji.
Sirotčí hrad nad Klentnic
Vyhlídka z Děvína na Dolní Novomlýnskou nádrž
Zasněženým lesem se vine od Dívčího hradu cesta vzhůru na nejvyšší vrch Děvín (549 m) zvýrazněný televizní retranslační věží. Nahoře bývají hodně odlišné sněhové i teplotní podmínky než dole na úpatí, kde příroda v okolí vinohradů může připomínat předjaří. Nenechte se proto překvapit studeným větrem ani sněhovými závějemi.
Vrcholové partie Děvína jsou místem, odkud se otevírají krásné pohledy do dálky. Za jasného počasí dohlédnete až na Slovensko k Bílým a Malým Karpatům, na opačné straně rozeznáte chladící věže atomové elektrárny Dukovany a bělostné paneláky brněnské aglomerace. Vyplatí se sem vyjít brzy ráno, třeba i na východ slunce a pozorovat ranní hru stínů nad jihomoravskými rovinami. Také odtud nejsou moc daleko Alpy, takže za dobré dohlednosti je docela reálné je spatřit.
Pálava z Tabulové hory
Soutěskou na Sirotčí hrádek
Po prudkém sestupu z Děvína se ocitnete na rozcestí Soutěska, pojmenované podle výrazné skalní stěny kousek opodál. Masivem Pálavy směrem na jih do obce Klentnice vedou ze Soutěsky dvě cesty. Kratší červená je vcelku nezajímavá – prochází vzrostlým lesem a ústí na silnici. Poutavější, avšak delší je modrá kolem skalního útesu Martinka. Tato trasa prochází úbočím masivu Kotle otevřenou krajinou okrajem luk a pastvin a mezi efektními vápencovými skalisky. Obě cesty se spojují před obcí Klentnice, nad níž se vypíná další perla Pálavy – zřícenina Sirotčího hradu.
Sirotčí hrad nad Klentnicí postavený na dvou bělostných vápencových útesech je snad ještě hezčí než Dívčí hrad nad Pavlovem. Má podobnou historii jako blízký soused – nejdříve sloužil jako strážní pomezní hrad, nakonec ho zničili a vyplenili Švédové na sklonku třicetileté války. Také od jeho hradeb se otevírá krásný rozhled – především na masiv Děvína.
Ještě hezčí podívanou nabízí nedaleká Tabulová nebo taky Stolová hora (459 m), přes kterou prochází červeně značená magistrála Pálavou do 5 km vzdáleného Mikulova.
Vápencová stěna Soutěska
Vyhlídka z Tabulové hory směrem k jihozápadu
Po starých značkách na Svatý kopeček
Z Tabulové hory sestupuje červená magistrála na silnici, po níž míří již vcelku nezajímavým terénem do Mikulova. Pokud někde doma najdete starou mapu Pálavy, zjistíte, že do Mikulova vedla i jiná, zajímavější turistická cesta, dnes již bohužel zrušená. Vydat se po ní můžete i dnes, jelikož je orientačně nenáročná a neprochází žádným zakázaným územím.
Z Tabulové hory se tedy vraťte zpět pod Sirotčí hrádek k fotbalovému hřišti a od něj krátce sestupte do horní části Klentnice k parkovišti. Polní cesta kolem hřbitova vás odtud nasměruje k východu do polí jakoby pryč od Pálavy. Díky tomu se vám po chvíli při zpětném pohledu představí v neobvyklých a neokoukaných siluetách. Modré značky kdysi vedly polňačkou až k okraji lesa pod Starou horou, kde se stočily na jih k zahrádkářské kolonii na mikulovském severním předměstí u Mariánského mlýna. Nádhernou tečkou za celým přechodem Pálavy je hora Svatý kopeček (363 m), kam značky od Mariánského mlýna zrušeny nebyly, pouze se přemalovaly z červené na dnešní modrou barvu.
Pálavské zimní kontrasty
Červeně značená magistrála Pálavou
Úchvatný Svatý kopeček se vypíná přímo nad Mikulovem a tvoří nejjižnější výběžek Pálavy. Zdobí ho 14 skulptur křížové cesty, barokní kaple Božího hrobu na půdorysu řeckého kříže a barokní kostel z bílých kamenných kvádrů italského typu. Úchvatný, téměř letecký pohled je odtud na městskou památkovou rezervaci Mikulov s majestátním zámkem.
Pokud vám zbude čas a síly, je možné na úpatí Svatého kopečku ukončit jeden a zahájit nový, neméně poutavý výlet. Tentokrát po mikulovských vinárnách a hospůdkách...
Může se hoditJeskyně Na Turoldu Pokud byste do Mikulova scházeli po červené magistrále, pak narazíte na největší pálavskou jeskyni Na Turoldu, která se nachází v opuštěném lomu na severním okraji města. Jeskyně o délce chodeb více než 2 km má zcela neobvyklou výzdobu – krápníky v podstatě chybí, vápnitý sintr vytváří na stěnách jakoby zkamenělou pěnu, hrášky, keříčky, perly. Nejnižší patra jsou trvale zaplavena vodou, jejíž hladina kolísá až o 10 m a vytváří charakteristická tyrkysová jezírka. Otevírá se ale až v dubnu. Přístup Přechod Pálavy Mapa |
