Zdolávání těchto nevelkých vyvýšenin je zcela nenáročné a jako stvořené pro období přicházející jarní únavy. Jaro se tu obvykle probouzí s předstihem a dává o sobě vědět vůněmi, barvami i zvuky. Z vrcholů kopců či kopečků vystupujících nad okolní převážně plochý reliéf se otevírají hezké pohledy na krajinu.
Kopec nad vesnicí Kopeč
Pozoruhodné uskupení 20 až 30 metrů vysokých kuželovitých kopečků a protáhlých hřbítků vystupuje v ploché krajině Polabí severně od Odolene Vody nad domy nevelké vesničky Kopeč. Její název je pravděpodobně odvozený od bezlesé stepní vyvýšeniny, která zdola vypadá nečekaně majestátně a mohutně. Jmenuje se rovněž Kopeč a dosahuje výšky 228 metrů. Tvoří ji tmavá čedičová hornina nefelinit a spolu s navazujícími Kozími hřbety (Dlouhý vrch) a Homolkou vytváří v terénu zřetelný podkovovitý útvar otevřený k severu. Geologové interpretují tuto zajímavou vulkanickou soustavu jako trosku dříve souvislého lávového lemu kolem oválného hrdla výbušného vulkánu.
Přírodní rezervace Kopeč, zahrnující sopečné kopečky, má rozlohu dva hektary a patří k nejstarším ve středních Čechách. Vyhlášena byla již v roce 1946. Jejím hlavním posláním je chránit stepní vegetaci na výhřevném skalním podkladu, k níž se vážou rozmanité a početné populace hmyzu. Ke zdejším typickým rostlinám patří například hlaváček jarní, bělozářka liliovitá a lipnice bádenská.
V roce 1956 rezervaci poškodila výsadba cizích dřevin, které se postupně rozrostly a dnes se kvůli ochraně stepní vegetace pracně odstraňují.
Kopeč leží zcela stranou značených turistických tras a na návštěvníka obvykle zapůsobí jako nečekané a milé překvapení. Prohlídka zabere maximálně hodinu, východiskem je vesnice Kopeč s možností parkování.
Slánská hora uprostřed města
O něco delší a značený je okruh naučné stezky, procházející masivem Slánské hory (330 m). Tato výrazná, dnes převážně zalesněná vyvýšenina vévodí středočeskému městu Slaný. Jejím symbolem jsou tři velké dřevěné kříže vztyčené poprvé roku 1662 jako připomínka utrpení v dobách třicetileté války.
V nedávné minulosti Slánskou horu dlouhodobě a výrazně devastovala těžba kamene. Dnes má podobu městského lesoparku, kam se chodí na krátké procházky do přírody.
Slánská hora je osamoceným, zhruba 70 metrů vysokým torzem erodované sopky, jejíž dnešní pozůstatky se interpretují jako přívodní dráha převážně výlevného vulkánu. Čedičová hornina je pozoruhodná dobře vyvinutou sloupcovou odlučností, která zvláště na severním, těžbou nenarušeném úbočí, vytváří hezké útvary. Jsou tu také krátké puklinové jeskyně s typickými ventarolami - zimními výrony teplého vzduchu.
Skaliska na severním úbočí Slánské hory
Rekultivovaný lom na Slánské hoře
Se sopečnou činností a hlubokými zlomy v zemské kůře pravděpodobně souvisel i historicky uváděný slaný minerální vývěr, který dal název městu. Žádný ze zdejších zdrojů vody už dnes sůl neobsahuje. Stejně tak se do současné doby nedochoval v kompletním stavu ani významný prehistorický archeologický areál na vrcholovém temeni a jižních svazích, byl totiž značně poškozen během těžby kamene.
Veliký lom na jižním úbočí je dodnes významnou mineralogickou lokalitou. Na částečně zavezeném dně proběhla rekultivace spojená s parkovou úpravou a výsadbou vegetace.
Výhled ze Slánské hory
Nejzachovalejší vulkán v Čechách
Poměrně plochou, nicméně v krajině zřetelně vystupující Vinařickou horu (413 m) u Kladna přírodovědci často považují za nejzachovalejší vulkán v Čechách. Z toho důvodu o ni bývá ze strany veřejnosti docela velký zájem. Svědčí o tom řada automobilů zaparkovaných o víkendech na okraji vesnice Vinařice u začátku naučné stezky. Tvoří ji zhruba tříkilometrový okruh po západním úbočí.
Přírodovědné hodnoty Vinařické hory odkryly lomy na čedič, kterých bylo po svazích hned několik. Hornina se používala na silniční štěrk a dlažební kostky, a uplatňovala se také při stavbě dopravních náspů, zdí a hrází. Drobná drť se sypala do betonu a na chodníky. Vzhledem k tomu, že v širokém okolí scházejí pevné horniny, byl čedič z Vinařické hory velmi žádaný.
Jak neuvěřitelně odlišně vypadalo zdejší prostředí v dobách těžby, ukazují historické snímky na tabulích naučné stezky. Dnes je vše zarostlé a vlastně znehodnocené, i když je zde od roku 1999 území o rozloze 70 hektarů chráněno jako přírodní památka.
Průřez vulkánem je nejlépe patrný v hlavním jámovém lomu na západním svahu Vinařické hory, kde vystupují profily lávových proudů i sypkých sopečných vyvrženin o stáří 25 - 30 milionů let. I sem je však třeba přijít brzy na jaře, než listí na stromech zakryje hezkou vyhlídku.
Výstup nad hranu hlavního jámového lomu vás zanedlouho přivede na nejvyšší bod Vinařické hory s polokruhovým rozhledem směrem na západ. Trasa naučné stezky zpět k parkovišti odtud vede bývalými sady a pastvinami, dnes převážně zalesněnými a rovněž znehodnocenými.
Sopečné profily na Vinařické hoře
Hlaváček jarní na Kopči
Chloumeček nad Mělníkem
Sopečným původem se může pochlubit dokonce i vrch Chloumeček (282 m) severovýchodně od centra Mělníka v městské části Chloumek. Jeho vrchol zvýrazňuje silueta poutní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1708, na jižním úbočí stojí vodojem. Kdysi kolem něj vedla také naučná stezka, vandalové ji však už dávno zničili.
Doporučené mapy
|
Protáhlá čedičová vyvýšenina Chloumku sloužila zřejmě jako přívodní dráha drobného vulkánu, který sdílí společný původ s Vinařickou horou a Slánskou horou. Tuto příbuznost umocňuje i legenda, podle které zde sídlil drak chloumecký zajišťující spojení s Řípem.
Jedinou připomínkou sopečné minulosti je malý lom na západním úbočí, kde se lze blíže seznámit s produkty vulkanických erupcí. Větší zajímavostí je však spíše nepřístupná kaple na vrcholu, která slouží jako soukromá, plotem ohrazená rezidence.
MAPA: Kopce sopečného původu
