Nejprve se obraťme do minulosti a připomeňme si, jaké pokrmy o velikonočních svátcích připravovali naši předkové. Pokud bychom měli vybrat nejdůležitější velikonoční speciality, bude jich pět.
V seznamu nesmějí chybět jidáše pečené z kynutého těsta a pokapané medem, které mají mít správně tvar podlouhlé spirály či spletených provázků, neboť připomínají provaz, na kterém se Jidáš oběsil.
Další velikonoční stálicí našich předků byla jarní polévka připravená z mladých a divokých bylinek: obvykle se používala směs výrazně aromatického popence, řebříčku, kopřiv, fialkového a jahodového listí. Ta se jedla na Zelený čtvrtek.
Před Velikonocemi se dodržoval dlouhý půst, ale na Bílou sobotu už na stole bylo maso, i když zatím jen mleté. Pokrm měl řadu regionálních názvů. Někde se mu říkalo hlavička, jinde sekanice či pouze a prostě nádivka (parádní recept najdete v boxíku na konci článku).
Obvykle se připravoval z několika druhů masa (základem ovšem bylo uzené), které se promíchalo s houskou, vajíčky a kopřivou. Někde se opět přidával voňavý popenec. A pak se směs upekla v troubě.
Slavnostním jídlem v neděli býval pečený beránek, u chudších rodin kozlík. Jenže později se na venkově chov ovcí výrazně omezil a beránek začal být nedostatkovým zbožím.
Prastarý zvyk se postupně změnil. „A tak si ti, kteří si nemohli dopřát beránka z masa a krve, upekli beránka z kynutého těsta. S rozinkou místo oka,“ vysvětluje ve své knize Česká strava lidová Marie Úlehlová.
Každý měl svého mazánka
Posledním významným pokrmem českých Velikonoc je mazanec. I zde se ovšem zvyky v průběhu staletí výrazně proměnily. „Mazanec byl symbolem slunce. Nejdříve byl slaný, pekl se ze sýru a vajec. Až později se začal připravovat na sladko a plnil se ořechy nebo mandlemi a rozinkami,“ vysvětluje Hugo Schreiber, autor knihy Chvála české kuchyně!
Mazanec se u nás objevuje někdy od 14. století, možná i dříve. A je zajímavé, že v některých rodinách měl každý svůj malý mazaneček, zatímco jinde se připravoval jeden velký mazanec, ze kterého dostal každý kousek.
V Muzeu lidových staveb v Kouřimi běží velikonoční program již od 5. dubna a bude končit až 28. dubna.
Velikonoce ve skanzenu v Kouřimi
Kýchavá, Smrtná i Květná
A teď pojďme na místa, kde si můžete Velikonoce užít, ať už z pohledu zvyků, tak gastronomických specialit. Oblíbeným oknem do minulosti jsou skanzeny, které při podobných příležitostech připravují bohatý etnografický program.
Třeba v Muzeu lidových stavem v Kouřimi běží velikonoční program již od 5. dubna a bude končit až 28. dubna. Návštěvníci poznají, jaké obyčeje naši předci dodržovali a jaké zvyky se váží k jednotlivým předvelikonočním nedělím. Ty měly svá, dnes již téměř zapomenutá jména. Jedna byla Kýchavá, další Sazometná, Družebná, Smrtná či Květná. V Kouřimi bude také vystaven velikonoční stůl se všemi pokrmy, které k této době patří.
Mléčné kůzle je nejlepší
Zatímco skanzeny mají spíše muzejní charakter, za specialitami je třeba vyrazit do restaurací. Jedním z mála podniků, kde je možné ochutnat pečené mléčné jehně či mléčné kůzle, je Hliněná bašta v Průhonicích.
Jedna z velkých jarních delikates, pečené kůzlečí maso v Hliněné baště
Staročeská velikonoční bašta v gotické krčmě U dwau Maryí v Českém Krumlově
Mladá mléčná kůzlata jsou považována za jednu z největších delikates. Ani úprava není složitá. Maso stačí jen upéct při nízké teplotě na másle s trochou soli a bílého pepře. Tak dokonale vynikne jeho jemná a nezaměnitelná chuť. Jako příloha se volí nejčastěji šťouchané brambory s mladým špenátem. Když vyjde počasí, a to zatím slibují krásné, poslouží hostům romantická terasa nad malým rybníčkem.
Talián s vejmrdou
Speciální velikonoční menu připravil pro své hosty také Selský dvůr, který vsadil na klasické jarní suroviny.
Velikonoce se blíží. Připomeňte si, proč je slavíme |
Na hosty čeká jemná vaječná tlačenka s křepelčím vajíčkem a ředkvičkami či králičí hřbet zabalený ve slanině a podávaný s domácími noky a s medvědím česnekem. Další specialitou je pečená perlička s kukuřičným pyré.
Králík i mladá drůbež byla oblíbenou velikonoční pochoutkou tam, kde neměli k dispozici jehňata či kůzlata. Naopak v Praze se o Velikonocích za první republiky chodívalo na taliány, podávané s křenem nebo se slavnou loretánskou vejmrdou – což byl křen smíchaný nikoliv s jablkem, ale nastrouhanou červenou řepou.
Na velikonoční stůl našich předků patřila celá řada pokrmů – od zelené polévky až po „hlavičku“ z několika druhů mletého masa.
Velikonoce ve středověku
A na závěr se podíváme ještě do České Krumlova, který již tradičně připravil pro návštěvníky města bohatý program zahrnující koncerty duchovní hudby, řemeslné trhy a výstavy. A také speciální menu v restauracích.
Velkým zážitkem jsou řemeslné dílny v prostorách nádherně zrekonstruovaného kláštera, který je dnes jedním z klenotů města. Hosté si zde mohou vyzkoušet tradiční řemesla, třeba dovednosti hrnčíře, brašnáře, sedláře, kováře, pekařky či valchařky. A také si mohou tradiční výrobky zakoupit.
A pak už můžete zamířit do některé z vyhlášených restaurací. Mezi ty nejzajímavější patří Hospoda Na louži, působivá Šatlava či dokonalá gotická krčma U dwau Maryí.
Recept na nejlepší velikonoční nádivkuRecept na fantastickou nádivku pochází ze Šumavy. Připravuje se ze tří druhů masa, divokých bylinek a chuťově je naprosto dokonalá. Maso se uvaří a naseká na kousky. Vývar se zredukuje, a pak se do něj dají nakrájené rohlíky. Přidá se maso, vejce, pepř, sůl. Cibule se nakrájí na kousky a opeče na slanině, bylinky se nesekají na jemno a oboje se přidá do mísy s masem. Vše se promísí a dá do vymazaného a strouhankou vysypaného pekáče. Peče se zhruba hodinu. |
