Tajemství přehrad
Sledovat další díly na iDNES.tvPrvní, kdo chtěl podle pověsti Vltavu u Slap přehradit, byl ďábel. Jenže ho prý zastihlo svítání, a tak v řece nechal rozházené balvany. Takto údajně vznikly Svatojánské proudy.
Třetí stupeň Vltavské kaskády se začal plánovat během druhé světové války a po ní se přípravné práce rozběhly naplno. Účelem hráze byla výroba elektrické energie, ochrana dolního toku před povodněmi, ale také nadlepšování průtoků v období sucha.
Pro stavbu byl nakonec vybrán profil u Třebenic, geologicky nejvhodnější, zato poměrně úzký. Nastal proto problém, kam umístit elektrárnu. Mohl tak vzniknout slapský unikát, strojovna umístěná v přístavbě přímo pod přelivnými poli. Betonové skluzy tvoří střechu elektrárny, po které se za povodní valí masy vody.
Jejich zániku litoval celý národ. Svatojánské proudy dnes leží na dně přehrady |
Práce na stavbě začaly v roce 1949 ražbou obtokového tunelu, do kterého byl sveden tok Vltavy. Aby bylo staveniště v bezpečí, byla nad ním postavena dvacet metrů vysoká sypaná hráz s betonovým jádrem. Možná vás to překvapí, ale tato hráz stojí dodnes, jen je zatopená vodami slapské přehrady
Hlavní hráz se začala betonovat o tři roky později, v roce 1952. Na stavbě pracovaly stovky dělníků, materiál jim dovážely tři nákladní lanovky. Dopravovaly kámen z teletínského lomu, štěrk ze Štěchovic a cement z nádraží v Lukách pod Medníkem.
Do roku 1955 vznikla betonová tížná hráz o šířce 270 metrů a výšce 65 metrů, která se skládá z 22 bloků. V době svého vzniku to bylo největší vodní dílo u nás.
Přehrada byla dokončena v roce 1955, ale naplněna byla už o rok dříve. Poloprázdná nádrž v červenci 1954 čelila velké vodě. Přestože ještě nebyly osazené všechny technologie, podařilo se přívalovou vlnu zmírnit. Od té doby se tato situace opakovala hned několikrát a pokaždé přehrada obstála na jedničku.
Chytře umístěná vodní elektrárna byla během katastrofálních povodní v roce 2002 jedna z mála, která zůstala nezatopená a stále vyráběla elektřinu. Její strojovna ukrývá tři turbosoustrojí s turbínami typu Kaplan. Celkový výkon elektrárny je 48 megawattů. Jen pro představu, turbíny vyrobily od prvního připojení k rozvodné síti tolik energie, že by pokryla spotřebu celého Česka na zhruba 120 dní.
Průzkum betonového obra
Jak jste zvyklí, v naší reportáži díky Povodí Vltavy a ČEZ propátráme celou hráz vodního díla Slapy. Začneme v koruně hráze, kde se podíváme na torzo nedokončené plavební komory a ukážeme si, jak by měl vypadat zbrusu nový lodní výtah, který by se mohl na Slapech začít během pár let budovat.
Zamíříme také k segmentovým uzávěrům bezpečnostních přelivů, ukážeme si jejich ovládací technologie a vysvětlíme si, jak fungují rychlozávěrné tabule na návodním líci. Sestoupíme také do nitra slapské přehrady. Chvíli se budeme proplétat revizními chodbami, které jsou na Slapech ve čtyřech etážích.
V reportáži vám také ukážeme, že hráz a elektrárna jsou dvě nezávislé stavby, které dělí zhruba metr široká dilatační spára. Zvenčí to není vidět, že?
A samozřejmě zavítáme také do elektrárny. Prohlédneme si tři turbosoustrojí, z nichž dvě (TG1 a TG2) jsou zbrusu nová. Zjistíme, který mechanismus je pro turbínu nejdůležitější a podíváme se také do nejnižšího místa celé hráze, ke studni průsaků. Nakonec co nejopatrněji projdeme obě rozvodny (22 kV a 110 kV). K drátům pod napětím není radno se přibližovat na méně než metr a půl. A rovnou vám prozradíme, co je druhý slapský unikát.
Vodní dílo Slapy za bezmála 70 let svojí existence nikdy nezpochybnilo svůj význam na střední Vltavě. Několikrát ochránilo hlavní město před povodní a v době sucha řece naopak vodu přidává. A rozhodně nesmíme zapomenout na rekreaci, vždyť úsloví „Jedu na Slapy“ se stalo pojmem.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz