Hrad Mírov se nachází v rozsáhlé Zábřežské vrchovině, která se pozvolna zdvihá od pravého břehu řeky Moravy a spojuje jesenickou oblast s oblastí středomoravských vrchovin.
Její prostřední část mezi řekami Moravskou Sázavou a Třebůvkou se nazývá Mírovská vrchovina. Dominuje jí hrad Mírov nad romantickým údolím říčky Mírovky, které je bránou k poznání této zajímavostmi nabité oblasti.
Čarodějnický dům v Mohelnici
Východiskem k cestě na Mírov je město Mohelnice. Leží na důležitém křížení hlavních silnic (Olomouc – Praha, Olomouc – Jeseníky), staví tu i několik rychlíků (železniční trať Olomouc – Praha).
Kromě výrobního závodu Siemens elektromotory dominuje Mohelnici špička gotického farního kostela, kolem něhož se rozkládá historické centrum s hezkým náměstím a starobylými uličkami evokující představu kulis z Rychlých šípů.
Jiný literární příběh, tentokrát skutečný, připomíná tzv. čarodějnický domek vedle kostela.
Během čarodějnických procesů na sklonku 17. století v něm byl vězněn a mučen šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, hlavní hrdina románu Kladivo na čarodějnice. Ve stejnojmenném filmu ho věrně zosobnil slovenský herec Elo Romančík.
V parku u autokempu, kde byl roku 1685 Lautner za přihlížení dvacetitisícového obecenstva za živa upálen, se dnes nachází nenápadný památník. Poblíž něj prochází modrá turistická značka směrem k Mírovu. Na přesnou lokalizaci památníku je však třeba se poptat místních.
Utajený hrad Mírov
Zhruba šest kilometrů dělí Mohelnici od Mírova, který se úspěšně skrývá za terénními vlnami, takže nebývá moc často vidět. Nejkrásnější podívaná na hradní areál se nabízí od severovýchodu z luk na úbočí hory Studničná (483 m), nejlépe brzy po ránu.
Lautnerův pomník na okraji Mohelnice
Mírovská věznice
Nejstarší zpráva o hradu Mírov, patřícímu k nejstarším na Moravě, pochází již z roku 1266. Patřil k rozsáhlému majetku olomouckých biskupů a klíčovou úlohu v regionu sehrál v pohnutých dobách 15. století, kdy byl opěrnou baštou proti husitům i pozdějším stoupencům krále Jiřího z Poděbrad.
Dnešní podobu získal Mírov po třicetileté válce, kdy jej biskup Karel II. z Lichtenštejna podrobil dvacet let trvající přestavbě. Výsledkem stavebního úsilí byl vznik moderní barokní pevnosti se šesti bastiony, kostelem a rozsáhlou zbrojnicí. Poslední bojová akce na Mírově proběhla v období napoleonských válek, kdy roku 1805 francouzská setnina zaútočila na hrad. Houževnatý odpor desetičlenné hradní posádky prý Francouze natolik znechutil, že raději bez úspěchu odtáhli.
Jako kněžská káznice začal Mírov sloužit v roce 1761 (chvíli tu seděl i výše zmíněný děkan Lautner), na státní vězení byl přeměněn v polovině 19. století, kdy jej koupilo moravské místodržitelství a přemístilo sem věznici z brněnského Špilberku.
Mírovský grunt pod hradem Mírovem
Něco víc než hezký pohled zpovzdálí od Mírova nečekejte. Na náměstí před vstupem do věznice je pouze ubohý vietnamský obchod a restaurace s odpoledním provozem. V létě kousek opodál pak ještě koupaliště. Jinak dalo by se říci konec světa.
Údolím Mírovky k maletínskému pískovci
Skrze pomyslný konec světa za Mírovem vede jediná, zato překrásná trasa zalesněným údolím říčky Mírovky po úzké silničce směrem na západ. Dříve tudy pokračovala modrá značka, dnes je tu jen cyklistické značení.
Údolí je romantické, cesta se často kroutí, místy se vyskytují menší skalky a dnes už i kůrovcové holoseče. Asi po sedmi kilometrech se les otevře v rekreační osadě Svojanov se dvěma vodními nádržemi, kde se nachází několik zaniklých, ale i několik nových a provozuschopných rekreačních zařízení.
Pokud zůstanete věrni údolí Mírovky i poté, co se za kempem Iveta silnice stočí doprava vzhůru do Maletína, narazíte v lese pravděpodobně na některý ze starých maletínských pískovcových lomů.
Stylový penzion v údolí Mírovky
Pramen a lom U dvou Janů
Maletínský pískovec je pojem mezi přírodovědci i kameníky. Je mechanicky i chemicky odolný, zároveň však dobře opracovatelný až do velmi jemných detailů. Proto byl od 15. až do 20. století vyhledáván v přilehlých oblastech Moravy kameníky ke zhotovování křížů, soch a stavebních ozdob.
Nejznámějším uměleckým dílem z maletínského pískovce je sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, památka UNESCO. V pískovci se našla rovněž spousta zkamenělin z období křídy, jejichž velká kolekce je vystavena v muzeu v Moravské Třebové. Dnes nejznámější je lom U dvou Janů, kde je odpočinkové místo a pramen výborné pitné vody.
V samotném Maletíně najdete kromě několika pískovcových plastik i památník místní rodačce Emilii Schindlerové, roz. Pelzlové, která se podílela spolu se svým manželem Oskarem Schindlerem na záchraně Židů před holocaustem.
Hřebečský čtyřkant a liška Bystrouška
Převážná část Mírovské vrchoviny patřila v minulosti do tzv. Hřebečského jazykového ostrova, což byl největší německy mluvící vnitrozemský útvar v českých zemích čítající na 130 tisíc obyvatel.
Maletínská přehrada
Studená Loučka
Specifickou kulturu, folklor i stavební styl je možné pocítit například v obci Studená Loučka na náhorní pláni nad údolím Mírovky. Je tvořená velkými selskými statky čtvercového nebo obdélníkového půdorysu. Říkalo se jim „čtyřkanty“ a občas připomínají opevněné tvrze. Jeden z nich je přístupný každou neděli v odpoledních hodinách jako zatím v kraji ojedinělé muzeum Hřebečský grunt.
Dlužno dodat, že Studená Loučka je mezi širokou motoristickou veřejností známá především nonstop motorestem Mohelničák s ojedinělou nabídkou tvarůžkových specialit a domácích salámů. Nezastavit se tu na pečenou klobásu znamená ochudit se o jeden z významných cestovatelských zážitků.
Posledním místem, které by našinec v Mírovské vrchovině neměl minout, je Střítežská hájovna, nedávno zařazená mezi kulturní památky. Ze Studené Loučky k ní vede modře značená trasa.
Střítežská hájovna
Ve Střítežské hájovně, typické usedlosti hřebečského typu, se odehrával prvotní příběh chytré lišky Bystroušky. Podle vyprávění místního revírníka jej zachytil malíř Stanislav Lolek, v té době lesnický praktikant. Teprve díky Lolkovi se tématu chopil novinář Rudolf Těsnohlídek a slavný literární příběh lišky Bystroušky zasadil do bílovických lesů u Brna. Původní chytrou lišku ze střítežských lesů připomíná pamětní deska na hájovně.
Po červené značce a zároveň Naučné stezce Lišky Bystroušky lze doputovat od Střítežské hájovny do Loštic. V případě cyklistické výzbroje se nabízí mnoho cest a silniček s malým provozem, které vás dovedou zpět do Mohelnice.
Může se hoditMapa Itinerář cykloturistického okruhu Jak se tam dostat Autem z Olomouce po D35 nebo ze Svitav po I/35. |
