Do Bouzovské vrchoviny, lemující ze západní strany sníženinu úrodných hanáckých rovin, jezdí turisté obdivovat především pohádkový hrad Bouzov a divukrásné Javoříčské jeskyně.
Zbytek rozlehlého území převážně opuštěného venkovského charakteru čeká na vnímavé objevitele. Putování bukovými lesy, rozkvetlými loukami, jabloňovými alejemi i sklizenými poli kolem zapadlých hanáckých vesniček patří k nezapomenutelným zážitkům.
Romatika starých časů
Oblast Bouzovské vrchoviny má charakter převážně náhorní roviny a je chudá na vydatnější povrchové toky. Tím více tu ale bývá větrno, což v minulosti podmínilo hojnou výstavbu větrných mlýnů. Jeden velmi pozoruhodný stojí v malebné vesničce Hačky.
Větrný mlýn v Hačkách není ani dřevěný celootáčivý, ani zděný s otočnou střechou, ale zcela atypický. Vznikl v roce 1923 jako svérázný produkt, sestrojený patrně podle vlastních plánů zručného a fantazií vybaveného vesnického řemeslníka a stavitele.
Základem je zděná hranolová budova s dřevěnou nástavbou útlého, kónického tvaru bez oken, která je kryta otáčivou střechou se šesti lopatkami. Netradiční bylo i mlecí zařízení, které nemlelo mouku, pouze šrotovalo a vyrábělo kroupy.
Vzhledem k době vzniku byl větrný mlýn v Hačkách v průběhu 20. století považován za novodobý a „památkově nevýznamný“ objekt. Například v Časopise turistů z roku 1946 autor krátkého příspěvku uvádí, že větrnému mlýnu v Hačkách schází „romantika starých časů“.
Atypický větřák stál proto stranou zájmu památkářů, historiků i vlastivědných pracovníků a o jeho činnosti se nezachovaly prakticky žádné informace. Památkové ochrany se mlýn nedočkal dodnes, přestože „romantiku starých časů“ mu dnes již určitě nelze upřít.
Větrný mlýn v Hačkách
Údolí Pilavky s pramenem Ochozské kyselky
Neznámá hanácká kyselka
Od větrného mlýna v Hačkách vás polní cesta přivede do malebného údolí říčky Pilavky, kde kdysi pracoval pro změnu vodní mlýn. Dnes je z něj příležitostně a sezóně otevírající hospůdka „Na starym mléně“. Osamocené stavení je zároveň východiskem k nedaleké Ochozské kyselce, jejíž věhlas má dosah bohužel jen pár kilometrů do okolí. A to navzdory vynikajícím chuťovým vlastnostem!
V širším regionu představuje Ochozská kyselka vzácný přírodní jev, protože široko daleko žádné kyselky nevyvěrají. Pramen pojmenovaný podle nejbližší vesnice souvisí s pokračováním tzv. rovenského zlomového pásma, které se táhne od Rovenska pod Troskami přes celé východní Čechy až k nedaleké Konici.
Po této rozsáhlé poruše zemské kůry se z hlubin země dostává do podzemních vod oxid uhličitý a zvyšuje schopnost rozpouštět horninové prostředí. Celkové množství rozpuštěných látek ve vodě (typ HCO3 – Ca – Mg ) dosahuje až 1800 mg/l, což se příznivě projevuje na chuti vody. Pocit osvěžení pak ještě zesiluje velké množství rozpuštěného oxidu uhličitého (až 2200 g/l).
Hospůdka Na starym mléně
Pramen Ochozské kyselky
Ochozskou kyselku prý objevili a poprvé podchytili prázdninující studenti na sklonku 19. století. Pozdější snahy o lázeňské využití se nesetkávaly s valným úspěchem, přestože vodě byly přiřčeny léčivé účinky. Lokalita získávala věhlas spíše tanečními zábavami a později letními pionýrskými tábory. Dva z původních tří pramenů postupně zanikly, ten třetí k tomu po několika lokálních povodních na počátku 21. století rovněž neměl daleko. Několik let pramen připomínaly pouze unikající bublinky v korytě potoka. Do současné podoby byl vývěr obnoven v roce 2009.
Nejstarší moravské lázně pod hanáckým Mont Blankem
Hluboké zlomy v zemské kůře omezují taky nejjižnější výběžek Bouzovské vrchoviny, vrch Velký Kosíř (442 m), kterému se přezdívá hanácký Mont Blanc.
Velký Kosíř je nejenom krajinnou dominantou s vynikajícím rozhledem prakticky uprostřed Moravy, ale také významným přírodním fenoménem v téměř bezlesé a zemědělsky intenzivně využívané krajině Hornomoravského úvalu.
K nejznámějším přírodním lokalitám patří Státní a Růžičkův lom, což jsou místa patřící mezi top-lokality českomoravské paleontologie. V devonských vápencích se tu vyskytují zkameněliny prvohorních korálů a řady dalších tehdejších mořských živočichů včetně trilobitů. Bohužel z rozhledny na vrcholu, postavené v roce 2013, se od letošního roku asi delší dobu nerozhlédnete, je totiž uzavřená z důvodů reklamace vad stavebního díla.
Rozhledna Velký Kosíř
Lázně Slatinice
Tím spíše se ale zastavte v nenápadných malých lázních na severovýchodním úpatí Kosíře. Mohou se pochlubit přídomkem nejstarší na Moravě, což dokládá první písemná zpráva o lázeňské léčbě k roku 1526. Na konci 16. století píše o slatinických vodách rovněž učenec Tomáš Jordán z Klausenburku (1580).
Léčivou přírodní sílu zajišťují ve Slatinicích sirné vody o zvýšené teplotě (15–17 °C) vyvěrající podél velmi hlubokých tektonických poruch. Na počátku 21. století doznaly tyto prameny moderních úprav a získaly nevšední novodobý vzhled.
Návštěva slatinických lázní představuje v každém případě příjemný zážitek, kterému nechybí ani malé objevitelské kouzlo spjaté s hledáním některých zřídel v ulicích vesnické zástavby. Kromě pramenů láká návštěvníky Slatinic ještě Muzeum starých aut a motocyklů.
Keltská svatyně u Ludéřova
Pět kilometrů vzdušnou čarou od Slatinic se na okraji zdvihající se Bouzovské vrchoviny ukrývá v lese další pozoruhodné místo. Hradiště pravidelného čtyřúhelníkového tvaru s dobře zachovalými a patrnými valy i příkopy se dříve nazývalo Švédské šance, ve 21. století však do turistických map proniklo mnohem lákavější označení Keltská svatyně. Příznivci keltské kultury a mystiky totiž začali lokalitu interpretovat na základě analogie podobných staveb ze západní Evropy jako „Viereckschanze“ – kultovní místo Keltů, mimochodem jediné u nás!
Roku 2001 byl dokonce poblíž na travnatém návrší vztyčen čtyřmetrový novodobý menhir s typickými ornamenty, například spirálou – znakem nekonečnosti. Obelisk je umístěný tak, aby na něj celý den svítilo slunce, což způsobuje, že se postupně mění výrazy na vyrytých obličejích.
Menhir u Keltské svatyně
Nejnovější archeologické výzkumy však zřejmě přimějí tvůrce map vrátit se k původnímu názvu Švédské šance, neb se zjistilo, že valy a příkopy údajné keltské svatyně jsou mladší než historické cesty v okolí. Nicméně menhir i povídání na infotabuli o Keltech stojí když už ne za ezoterickou meditaci, tak alespoň za pozornost.
V Ludéřově, vesnici pod Keltskou svatyní, můžete navštívit hospodu U Čarodějnice, případně v neděli odpoledne, kdy mívá čarodějnice zavřeno, malou a postupně obnovovanou Barokní sýpku s malou expozicí o obci i Keltské svatyni.
A pokud zbude čas tak i tvrz Černou věž v Drahanovicích nebo Zahradní železnici ve Střížově. Drobných, málo známých a velmi vděčných míst k návštěvě je na území Bouzovské vrchoviny rozseto opravdu bezpočet.
Červená značka ukazuje přibližně mlýn v Hačkách a pramen Ochozské kyselky, šedá značka keltskou svatyni u Ludéřova a modrá vrch Velký Kosíř
Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.
Může se hoditMapy Jak se tam dostat |
