Rychnovský vrch je 541 metrů vysoký izolovaný kopec převyšující své okolí až o dvě stě metrů. Má podobu výrazného protáhlého hřbetu ve směru zhruba sever – jih a vystupuje asi devět kilometrů severně od Moravské Třebové nad vesnicí Rychnov na Moravě.
Je součástí složitě utvářené Moravskotřebovské pahorkatiny a jeho hmotu tvoří strmě ukloněné vrstvy svrchnokřídových opuk a pískovců. Přes pozoruhodný hřbet Rychnovského vrchu nevede klasická turistická značka, pouze místní značení tzv. Hřebečských důlních stezek, provázené tajemným permoníkem Hugem.
Pověstmi opředený Rychnovský vrch
Výchozím místem ke zdolání Rychnovského vrchu je severní zakončení jeho hřbetu v ohbí silnice u autobusové zastávky na dolním konci Rychnova na Moravě.
Dřevěný sloup s „Hugo navigací“ i směrovka cyklostezky ukazují k lesu, kde se má nacházet ve vzdálenosti 800 metrů Mariánské poutní místo.
A skutečně. Kousek za vstupem do lesa stojí kaple z roku 1931 a pod ní studánka zázračné léčivé vody. Lokalitě se říkalo Moravský nebo taky Nový Mariazell a s věhlasným poutním místem v Rakousku má opravdu souvislost.
Pověst na infotabuli vypráví o těžce nemocném kováři Jakobovi Franzovi z Lubníku, který při své ozdravné cestě do Mariazell zmožený vysílením padl u pramene pod jedlí v lese u Rychnova.
Ve snu se ho kdosi dotýkal, nabádal k další cestě a ráno bolesti zmizely. Po návratu z Mariazell umístil na jedli u Rychnova nejprve obrázek Panny Marie, později její sošku. A Moravský Mariazell byl na světě.
Několik jiných pověstí v podání permoníka Huga nabízí nečetným návštěvníkům druhá informační tabule. Týkají se Jezerního hřbetu a všechny zmiňují tajemné síly uvnitř kopce, záhadná zmizení, jezírka a jezerní pannu.
Poodkrýt alespoň trochu záhady Jezerního vrchu znamená vystoupat na dva kilometry vzdálený vrcholový hřbet. Permoník Hugo udává směr a praví, že „na hřebeni rostou vlhkomilné kytky, podivné, že“?
Svatá voda v Moravském Mariazell
Hugovo značení na Rychnovském vrchu
Modré pruhy na stromech určují, že úvodní stoupání bude velmi strmé, mimo jakoukoli pěšinu. Naštěstí však krátké. Po dosažení zatím ještě nízkého hřebene je cesta dál už jasná, přímá a pohodlná. Jde se úzkou lesní cestou stále mírně vzhůru. Zhruba po jednom kilometru se však hřbet rozdvojuje a lesní cesta se mění v chodníček. Mezi dvěma rozdvojenými, rovnoběžnými hřbety se vytváří protáhlý příkop a drobné deprese. Objevuje se první jezírko, či spíše velká louže s bahništěm pro lesní zvěř. Blízký posed a krmelec svědčí o oblibě tohoto místa mezi místními myslivci.
Kousek za ním, nedaleko nejvyšší kóty Rychnovského vrchu, překvapí další, mnohem rozsáhlejší mokřad. Vyplňuje oválnou pánev téměř sto metrů dlouhou a třicet pět metrů širokou a voda se v ní udržuje v podstatě po celý rok. Na vodní hladině se na jaře skrze ještě neolistěné stromy odráží modré nebe, v létě tu bují permoníkem Hugem avizovaná vlhkomilná vegetace.
Druhé jezírko na Rychnovském vrchu
Pak stačí popojít několik desítek metrů dál ve směru protažení Rychnovského vrchu a je tu další jezírko, jehož hladina je o pouhých pár metrů níže než nadmořská výška nejvyšší kóty. Vrcholovou jezerní soustavu doplňuje ještě čtvrté malé jezírko se zvířecím bahništěm. Za ním se dvojhřbet postupně zase spojuje v jeden, klesá a mokřady mizí.
Za pozornost vrcholové části Rychnovského vrchu patří také západní hřeben, který má podobu ostrého příkrého kozího hřbetu a je porostlý krásným bukovým lesem. Mezi stromy se občas naskytnou i dílčí výhledy na vesnici dole pod kopcem.
Záhadné detonace z Jezerního hřbetu
Vedle neobvykle umístěných a pověstmi opředených jezírek proslul Rychnovský vrch v 19. století ještě jednou záhadou, která s umístěním jezírek nepochybně souvisí.
Lidé z okolních vesnic tu a tam slýchali podivné rány, dunění a „rumplování“, údajně pocházející z útrob kopce. Nejvíce prý před příchodem bouřky. Záhadné dunění potvrdili i dělníci při stavbě olomoucko-pražské dráhy v roce 1843, když hloubili nedaleko odsud železniční tunel.
Kozí hřbet na Rychnovském vrchu
První jarní květy na Rychnovském vrchu: jaterník podléšťka
O tři roky dříve přijel dunění zkoumat německý mineralog Glocker, avšak místo něj objevil na hladině jezírek bublinky plynu. Kopec proto označil za plynový vulkán produkující zvukové efekty. Svou teorii publikoval v odborném tisku a vyvolal rozsáhlou, většinou však odmítavou vědeckou diskusi.
Seekammbergem neboli Jezerní horou, jak se vrch dříve nazýval, se dále zabýval vídeňský geolog Tschermak (1858), který vyslovil teorii, že rumplování souvisí se změnami atmosférického tlaku. Nejblíže pravdě se asi dostal ředitel vídeňského c. k. říšského geologického ústavu Tietze (1902), který se domníval, že praskání souvisí s pukáním hornin a občasným lokálním zemětřesením.
Čtvrté jezírko na Rychnovském vrchu
Třetí jezírko na Rychnovském vrchu
Záhadné zvuky nicméně nikdy nikdo uspokojivě neobjasnil. Žádná z teorií nepřinesla hodnověrné důkazy, mimo jiné také z důvodu, že rumplování postupně ustávalo a po druhé světové válce ho už nikdo neslyšel.
Jezírka v protáhlých prohlubních u vrcholu Rychnovského vrchu jsou důkazem neobvyklého utváření celého kopce. Jejich vznik nepochybně souvisí s geologickou stavbou, která zde byla výrazně ovlivněna tektonikou, tedy deformacemi zemské kůry. Rumplování a detonace se tudíž mohou klidně znovu objevit, podobně jako ožívají zdánlivě vyhaslé vulkány. A třeba zrovna při vaší nejbližší návštěvě tohoto dnes již zapomenutého a málo známého místa.
Start a cíl v Rychnově
V případě, že byste se nechtěli vracet z Rychnovského vrchu stejnou pohodlnou cestou kolem Mariánské kapličky, je možné sejít prudkým západním svahem na vrstevnicovou lesní svážnici,z ní pak přes pole a louky do Rychnova na Moravě.
Kostel sv. Mikuláše v Rychnově na Moravě
V obci stojí za vidění původně opevněný gotický kostel sv. Mikuláše, barokně přestavěný v roce 1730, k němuž přiléhá masívní hřbitovní zeď se střílnami. Naproti přes cestu se tyčí impozantní poschoďová budova fary. Nachází se tu rovněž množství památkově chráněných roubených nebo zděných usedlostí a několik mariánských a svatotrojických plastik.
Občerstvení zajišťuje v Rychnově hospoda Na hranici (horního a dolního Rychnova), otevírá ale až později odpoledne. Lákavá hospůdka U Housliček s teplými jídly po celý den je už bohužel minulostí. V létě by mohlo něco být taky na místním koupališti. Přespání je možné v místní ubytovně poblíž kostela.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditPřírodní památka Rychnovský vrch Jak se tam dostat Mapy |
