Skoro každý lyžující Pražan (a Středočech) ví, že má 70 kilometrů směrem na jih, což dá asi hodinu jízdy, lyžařskou ikonu Monínec s horní stanicí lanovky ve výšce téměř 700 metrů nad mořem. I ti pražští lyžaři, kteří tam ještě nebyli, o Monínci vědí a jsou připraveni do lůna České Sibiře někdy zajet a pěkně si tam zalyžovat. Je to prostě taková poslední jistota, kdyby všechno ostatní selhalo.
Téměř každý druhý lyžař Pražan pak ví, že z Braníka asi 35 minut jízdy přibližně stejným směrem leží u Jílového u Prahy v nadmořské výšce něco málo přes 400 metrů proslulá Chotouň.
A je tu dokonce i třetí místo. Jen 30 minut jízdy směrem na jihovýchod, kousíček od dálnice D1, v Mnichovicích se nachází areál Šibeniční vrch s nejvyšším bodem 435 m. n. m.
První svah je dlouhý přibližně 1200 metrů, druhý asi 300 a třetí něco kolem 200 metrů. Do Pražanů, z nichž mnozí jezdí každoročně alespoň na pár dní do Alp a pečlivě vybírají, aby středisko mělo nejméně 100 km tratí, byste nikdy neřekli, že tyhle domácí mini-svahy půjdou někdy hoblovat. Ale je to tak, půjdou. Žene je sem lyžařská posedlost, která naplno propuká v okamžiku, kdy i v metropoli trochu nasněží.
Nejbližší horská střediskaTelnice – cca 1 hodina 16 minut... 103 km Ještěd – cca 1 hodina 26 minut... 115 km |
A to Monínec, Chotouň a Šibeniční vrch nejsou jedinými lyžařskými kopci v okolí metropole. Ještě je tu například svah na golfové louce na Konopišti a nově se křísí úvahy o obnovení lyžařského svahu v Motole.
Pražané jsou vděční, že tato lyžařská místa mají a majitelů, kteří je obhospodařují s podobnou obsesí, jako farmář levandulové pole v Krkonoších, si váží.
Pro koho vlastně takové lyžování je? Pojďme se podívat na zmíněná místa očima pokud možno nestranného lyžaře. Všechna tři jsme otestovali během tohoto týdne.
Monínec: super svah na České Sibiři
Už z dálky se ten svah vyloupne na obzoru. Na pražsko-středočeské poměry přímo impozantní kopec. Když to už nemůžete vydržet a potřebujete si aspoň na dvě hodiny vyzkoušet novou helmu nebo si jen tak chcete „dát sníh“, zajedete na Monínec a skoro nic vám nebude chybět. 1200 metrů dlouhý, až 70 metrů široký „ostřejší modrý“ kopec s převýšením cca 220 metrů je ideální na prozkoušení carvingových oblouků. Celková hodinová kapacita čtyřsedačky a kotvového vleku je téměř 3 500 lidí.
InformaceDenní lyžování: 9 až 16 hod / večerní: 18 až 21 hod Denní permanentka: 550 Kč (440 kč dítě do 14 let) / večerní: 350 Kč (260 Kč dítě) 2 hodiny 390 Kč (315 Kč dítě) Další info: www.moninec.cz |
Monínec může být i pro dobrého lyžaře půldenní náhradou za Alpy nebo Krkonoše. Ideální je ale pro mírně pokročilého nebo seniorského lyžaře a pro děti. Pak tu je možné trávit i pár dní.
Skoro jako v Alpách se tu také budete cítit. Na české poměry výborné zázemí. Dobrá samoobsluha s milým personálem a teplými jídly za rozumné ceny. Obstojná půjčovna s lyžemi Blizzard a K2. Parkoviště 50 metrů od lanovky. A větší dětský areál, který využívá stejně jako v Chotouni i školička Hravé lyžování.
Na Monínci navíc pořád tlačí na zlepšování kvality. Kromě dětského parku tu právě před zimou investovali 50 milionů do speciálního zasněžování Snowfactory, které vyrábí sníh i při teplotách vysoko nad nulou. V Evropě takových zařízení moc nenajdete. Nejbližší je asi v německém Winterbergu u Dortmundu. Zimu a lyžování si tak prodloužili od konce října do dubna. Výroba umělého sněhu tu také vůbec není levná, přijde až na 1,7 milionu za sezonu.
Sjezdovka v Monínci
Provozovatelé sami říkají, že se technologii umělého zasněžování učili pět let a učí se vlastně pořád. Zvlášť po pořízení nové technologie. „Nejlepší pro zasněžování je suchý holomráz a bezvětří a pak, když na tento podklad nasněží přírodní sníh. Šikovný rolbař to promíchá a máte nejlepší pistu,“ říká výkonný ředitel Jaroslav Krejčí mladší. Svah tu upravují dvěma rolbami vždy odpoledne po denním lyžování (po 16. hod) a pak po večerním (po 21. hod). A pokud v noci nasněží, tak ještě ráno.
Díky tomu, že je téměř nezávislý na počasí, se Monínec stává místem s potenciálně nejdelším lyžováním v celém Česku. Včetně velkých hor. „Letos jsme začali už 26.10. na malé hotelové sjezdovce, od 17.11. pak jede velká sjezdovka. Sezonu bychom rádi zakončili Velikonocemi, to znamená 17. dubna,“ říká Krejčí.
O víkendech v plné sezoně je však třeba počítat s větším návalem jak na sjezdovce, tak na lanovce a čekací doba bývá i přes 10 minut.
Chotouň: kde všechno funguje, jak má
Ministředisko u Jílového u Prahy v nadmořské výšce 350 – 400 m. n. m. samozřejmě nemůže Monínci co do velikosti konkurovat. Přesto si troufáme říci, že tohle místo není nutně jen pro děti a začátečníky. Hodinku, dvě si tady zalyžuje i pokročilý lyžař. Na téměř 300 metrů dlouhé sjezdovce jsem zvládal asi dvacet středně dlouhých oblouků a tomu už se dá říci lyžování. Prostě prima místo, kam se jede hlavně s dětmi, ale ani dospělý dobrý lyžař se tu nějakou chvíli nemusí nudit.
InformaceProvoz denně od 9 d 21 hodin (sobota+neděle od 8 do 21) bez přestávky. 1 hodina stojí 120 Kč (100 kč pro děti do 140 cm), celý den pak 350 (dítě 300 Kč). 10 jízd jinak stojí 130 Kč (110 Kč pro dítě). Další info: www.vlekychotoun.cz |
Navíc z Chotouně dýchá nadšení, elán i dostatečné zkušenosti. Tady to lidi evidentně baví, všechno potřebné funguje a všichni vědí, co mají dělat. Výhodou malého místa je relativně silná zasněžovací technologie – mají tu sedm velkých vrtulových děl a tři tyčová (výroba sněhu za sezonu tu stojí přibližně 0,5 milionu korun). Díky tomu poslední sezony trvaly průměrně 100 dní, od prosince do března.
K tomu dva paralelní vleky o celkové kapacitě 1100 osob za hodinu a jednu rolbu Pisten Bully 240. Navíc je tu mírně oddělený velký plac pro výuku malých dětí, kde je provazový vlek a k tomu ještě jeden kobercový.
Chotouňská sjezdovka
„Umělý sníh se pořád učíme. Já zrovna dneska celou noc (ze čtvrtka na pátek, pozn. autora),“ říká spolumajitel Jiří Vorel. „Je to docela věda, ale zase nic, co by se člověk nenaučil. Jelikož záleží na teplotě i vlhkosti vzduchu, je například problém, když při zasněžování sněží. To je obvykle zataženo a teplota jen lehce pod nulou. Je tedy menší mráz a vyšší vlhkost. Proto při sněžení většinou zasněžovat nejde a nebo jde, ale hodně neefektivně. Optimální je, když na kvalitní podklad z technického sněhu napadne sníh přírodní. To pak je ideální lyžování.“
Čekací doba o víkendech závisí na mnoha faktorech - počasí, jak lyžaře přiláká „zimní atmosféra“, době v sezoně. Největší nápor bývá v lednu, kdy se při krásném počasí čeká na vlek i 15 - 20min. Obvykle je to ale méně.
Šibeniční vrch: příjemná domácí atmosféra
Šibeniční vrch v Mnichovicích (408 až 453 m. n. m.) je ještě menší (hlavně výrazně kratší sjezdovka) než Chotouň. Dobrý i pokročilý lyžař si tu už moc nezalyžuje, ale zase je to výborné místo pro děti, které se učí lyžovat nebo už lyžovat umí. Či pro větší začátečníky, kteří se potřebují naučit základy. Snad každý přitom ocení příjemnou domácí atmosféru.
InformaceVe všední dny se lyžuje od 14 do 18 hod. O víkendech a prázdninách od 10 do 17 hod. Noční lyžování je v pátek a sobota od 18-21 hod. Ceny ve všední dny 150 Kč jednorázově, o víkendech stojí polodenní ježdění 200 Kč, celodenní 250 Kč. Dětský vlek stojí vždy 100 Kč bez ohledu na dobu a den. Více info: www.sibenicnivrch.cz |
Pořádný provoz tu začíná až letos. Sjezdovka je dlouhá asi 230 metrů a to se vlastně dobrý lyžař stačí tak rozjet. Děcku nebo začátečníkovi to stačí. A až se příští sezonu zprovozní delší sjezdovka (cca 270 metrů) na druhou stranu kopce, bude to už jistě zajímavější i pro pokročilejší sjezdaře.
U nástupního místa vleku nečekejte žádné turnikety. Vlekař si to ohlídá. Hodinová kapacita je asi 600 osob za hodinu a čekací doby v nejsilnějším provozu 10 až 15 minut.
I zde věnovali velkou pozornost zasněžování. Mají tu 3 velká děla “Lenko Whisper” a 3 tyče Leitner, svah pak rolbuje Kassbohrer 450 z roku 2006. Zasněžování nyní stojí za sezonu asi 150 000 Kč, po rozšíření areálu to bude 400 000 Kč.
Další investici, cca 3 miliony, jediný majitel Jan Zenkl plánuje hlavně do posílení elektřiny a s tím související druhé sjezdovky. I jeho jsme se zeptali na technologii umělého zasněžování. „Je to o hledání grifu, tedy kompletace teploty a vlhkosti, jakmile to pochopíte, už to jde,“ říká Zenkl. Sezony tu i díky tomu plánují od poloviny prosince do března.
Pohled na sjezdovku na Šibeničním vrchu v Mnichovicích
Stylová srubová restaurace na Šibeničním vrchu
K zajímavostem patří, že tu ještě v 18. století skutečně stávala šibenice, kde se popravovalo. Jinak moderní areál Šibeniční vrch je sportovištěm s dobrým zázemím. I tady je dětský plácek s minivlekem a malá půjčovna lyží. O víkendu přímo pod sjezdovčičkou funguje apres ski bar, u parkoviště pak pěkná dřevěná „tyrolská“ restaurace. Ta je součástí multifunkčního megasrubu, kde je nejen několik stylových hotelových pokojů, ale i bowlingová dráha, tenisový a sqashový kurt.
Snad nyní každý vidí, že i v okolí Prahy jsou místa, jež za určitých okolností mohou konkurovat nejen českým horským, ale i alpským střediskům. Nebo si o tom Pražané alespoň sní.
