Každý rok samička ptakopyska klade dvě až tři vajíčka s měkou skořápkou do hnízda, které je vytvořeno na konci velice dlouhých a klikatých chodbiček vyhrabaných pod břehy potoků, řek a jezer v mnohých oblastech východní části Austrálie. Za dva týdny se z vajíček vylíhnou mláďata tohoto primitivního živočicha, který je plachý a vzácný, a proto je pochopitelně přísně chráněn. Jídelníček ptakopyska není niktera okouzlující. Tvoří ho drobní vodní živočichové, krevety, raci pulci, červi a vodní hmyz.
Národní park Eungella leží víc než tisíc kilometrů na sever od Brisbane, v horách asi 85 km na západ od přímořského města Mackay. Větší část oněch 85 kilometrů na cestě za ptakopyskem z Mackay do Eungally projedete vcelku fádní rovinou farmářské oblasti, kde se střídají ananasová pole s plantážemi cukrové třtiny. O kus dál však začne dosti mizerná a klikatá cesta stoupat strmě do hor, které se jmenují Clark Range. Pokud neuvaříte motor vašeho auta, tak pak už zbývá jen asi 10 km cesty po hřebenech těchto nevysokých (asi 800 m) hor a jsme tam. Kolem farmy - tentokrát mlékárenského zaměření - pár zatáček dolů a už jsme u mostu přes Broken River.
Předtím ale zastavíme v jediném místním ubytovacím zařízení a nastěhujeme se do jedné z jeho chat vybavených vším co změkčilý turista potřebuje k pobytu v divočině - tj. barevná TV, klimatizace, dobře vybavená kuchyň a pokud máte sebou i dítě s ohněstrůjcovskými sklony jako je náš Jakub, tak to si také přijde na své. Možnost beztrestného rozdělávání ohně v krbu v obývacím pokoji chaty dá pak rodičům alespoň chvilku těžce zaslouženého klidu.
Dle místních znalců se nejlépe ptakopysk pozoruje v podvečer a tak tedy s místním prostředím obeznámeným průvodcem se vydáte pár se metrů přes most na opačný břeh Broken River a pak ješte kousek na vyhlídkovou plošinku. Reklama nelhala - ptakopyskové, tito absurdně vypadající tvorové se opravdu prohánějí blízko pod hladinou a někdy i nad hladinou řeky. Zobák jako od obrovské kachny, délka těla pokrytého pěkným kožíškem něco přes půl metru a rovněž jako kachny plovací blány na všech čtyřech končetinách, zato jeho plochý a dosti široký ocas připomíná bobra. Po asi půl hodině rejdění ptakopysky přestalo bavit a tak postupně mizeli do děr na rozhraní břehu a hladiny řeky.
Na různých místech řeky žijí tito vejcorodí savci v malých koloniích obvykle jen v počtu několika rodin. Jednotlivé kolonie jsou od sebe obvykle izolovány velkými vzdálenostmi. Normální akční radius ptakopyska je nevelký - maximálně jeden až dva kilometry, ale v době letních cyklónů, kdy se pod přívaly tropického deště řeka rozvodní a proud nabude na síle, mnohdy řeka spláchne tyto kolonie i desítky kilometrů daleko od původního hnízda a tím se ptakopyskové dostávají do styku s dalšími koloniemi. Díky tomuto moudrému opatření matky přírody mezi nimi nedochází ke genetické degeneraci, která by jinak musela nutně nastat při křížení mezi poměrně nevelkým počtem spřízněných členů jednotlivých kolonií.
Podvečerní vycházka skončila a dalším číslem programu nemohlo být nic jiného než večere v příjemné restauraci našeho ubytovacího podniky - Na zdi restaurace - zřejmě coby díkuvzdání tvorovi, který do těchto odlehlých míst přivádí turisty a tedy možnost obživy - nutně zaujme asi 150 centimetrů dlouhý samorost, který vypadá jako věrohodná dřevěná zvětšenina ptakopyska.
Ptakopysk v Eungelle sice nezklamal, a když nic jiného tak mě přesvědčil o tom, že není vymyšlený, a že opravdu existuje, ale zato vynikající ryba barramundi připravená na citrónovém másle v tamní restauraci přímo nadchla a předčila všechna očekávání. I ta ptakopysková.
 samorost, který vypadá jako věrohodná dřevěná zvětšenina ptakopyska |
 |
 |
