Přechod Tater můžete zvládnout i s dětmi, kterým lze trasy přizpůsobit podle jejich zdatnosti a počasí. Ideálním obdobím na vícedenní turistiku je začátek léta a podzim, kdy chaty „nepraskají ve švech“ a na cestách nepotkáte tolik lidí.
Chata pri Zelenom plese
Náš plán byl postupovat podél hřebene Tater od východu k západu a za první chatu jsme zvolili Chatu pri Zelenom plese, neboli postaru „Brnčálku“. Tato naše základna se nakonec ukázala jako nejlepší ze všech, co jsme navštívili a bylo dobře, že jsme si na třídenní rozchození před vlastním přechodem zvolili právě tuto lokalitu.
Vyrážíme s napěchovanými batohy z příjemného penzionu Lesna v Tatranské Lesné a električkou se přesouváme do Tatranské Lomnice. Odtud již vede značená trasa, podle ukazatele to máme na Brnčálku necelé čtyři hodiny.
Dětem jsme do batůžků dali spacák, pár lehkých věcí a do postranních kapes jejich nejoblíbenější plyšáky. My to máme o dost těžší, přesto naše rodinné tempo stíhá časové údaje na ukazatelích, a to včetně sběru lesních jahod a několika občerstvovacích zastávek.
Krátce po poledni dorážíme na Chatu pri Zelenom plese, která leží přímo u jezera pod mohutnými štíty tatranských hor. Ubytováváme se ve čtyřlůžkovém pokoji s palandami a vydáváme se na průzkum okolí. Postupně v následujících dnech navštěvujeme Kopské sedlo a Velké Biele pleso, šplháme k Červenému plesu pod Jahňačí štít (vrchol kvůli počasí vzdáváme), pozorujeme zblízka kamzíky, seznamujeme se s chlupatým psem Brunem a hrajeme si na písečné pláži u jezera.
Přes Velkou Svišťovku na Zamku
Čtvrtý den nás čeká první přechod do nové chaty. Jako obvykle snídáme v půl sedmé z velkorysého švédského stolu a v osm již v plné polní vyrážíme k našemu dalšímu cíli, kterým je Zamkovského chata.
Trasa vede po červeně značené magistrále do strmého kopce do sedla pod vrcholem Velká Svišťovka. Hravě překonáváme první úsek jištěný řetězy a postupně nabíráme výšku. Můžeme se kochat pohledy na Zelené pleso a podkovu vrcholů, které jej obklopují. Naše chata najednou vypadá jako malinká hračka z Lega.
Z Huncovské doliny k nám doléhá hvízdání svišťů, tato milá zvířátka jsou ale plachá, takže se nám je nepodaří zahlédnout. To kamzíci na nás zvědavě koukají ze skalky nad cestou a ochotně pózují při fotografování. V červnu je na cestě ještě klid a asi proto se nás zvířata nebojí.
Trasa přechodu s dětmi podle autora1. den: Tatranská Lomnica – Chata pri Zelenom plese (4 – 5 hod.) |
Na oběd zastavujeme na Skalnaté chatě, která je oproti bufetu v mezistanici lanovky jakousi oázou klidu. Chatařem tu je vysloužilý nosič pan Kulanga a dětem chceme ukázat, jak vypadá opravdová nosičská krosna. Bohužel se ale setkáváme s velmi pomalým servisem, vodovou polévkou a i pivo mají zvětralé. Škoda, ještě před pár lety tu vše jakžtakž fungovalo, zdá se, že chod chaty je již nad síly starého pána.
Sestupujeme úbočím po magistrále a noříme se do lesa. Na Lomnické vyhlídce se nám naskytne smutný pohled na kůrovcem napadený les okolo Rainerovej chaty. Důsledkem větrných kalamit a „nezásahové“ politiky lesníků se v posledních letech kůrovec pořádně „zakousnul“ do tatranských lesů a vypadá to, že smrčiny v dolinách už nic nezachrání.
Odpoledne přicházíme na Zamkovského chatu. Je to naše oblíbené místo, již jsme tu s dětmi několikrát nocovali, takže se již těšíme do pokojíčku s balkonem a vyhlídkou na Slavkovský štít.
Velká Studená dolina
Následujícího rána míříme na Zbojnickou chatu. Kvůli náročnosti jsme zavrhli průchod přes Téryho chatu a Priečne sedlo a sestupujeme kolem Obrovského vodopádu na rozcestí Nad Rainerovou chatou, odkud stoupáme Velkou Studenou dolinou k našemu dalšímu nocležišti.
V půlce června jsou tatranské chodníky prosté turistů, takže si užíváme klidu a pohody. U Vareškového plesa obdivujeme záplavu jarních květin na šťavnatě zelených horských loukách. Fotíme fialové dřípatky karpatské, růžové silenky, žluté kamzičníky i modré zvonky. Jsme v alpínském pásmu, kde se jaro teprve probouzí a na svazích nad jezerem se ještě bělají jazyky posledního sněhu.
Zbojnická chata leží ve výšce 1960 metrů a je tak nejvýše položenou chatou našeho výletu. Výše v Tatrách najdeme už jenom Téryho chatu a Chatu pod Rysmi. Zásoby sem vynášejí nosiči z Hrebienku a kvůli tomu jsou ceny vyšší a porce menší než dole v údolí. To vše ale vyvažuje neopakovatelná scenérie štítů a horských jezer.
Poprvé během našeho výletu spíme ve společné noclehárně, poprvé musíme na záchod do venkovní kadibudky a poprvé se musíme mýt ve dřezu studenou vodou.
Přes dvě sedla na Sliezsky dom
Na závěr jsme si nechali nejnáročnější túru – chceme přejít dvě horská sedla a dojít na horský hotel Sliezsky dom. První průsmyk se jmenuje Prielom, dosahuje výšky 2290 m a cesta přes něj není úplně snadná, i když snazší než přes již vzpomínané Prične sedlo.
Nejprve stoupáme po modré značce dolinou, pak se kamenitý chodník stáčí k hřebenu a postupně nabývá na strmosti. Poslední úsek vede po skalách a vzápětí stojíme v úzké skalní štěrbině, v nejvyšším bodě našeho putování.
Náročnější přechod včetně vysokohorských sedel1. den: Ždiar – Široké sedlo – Chata pri Zelenom plese (4,5 - 5 hod.) |
Sestup z Prielomu po ocelových kramlích nepostrádá na dobrodružnosti a odměnou jsou nám pohledy na Zamrznuté pleso, které dle svého názvu i nyní pokrývá vrstva sněhu a ledu.
Nakrátko se dostáváme na severní stranu Vysokých Tater, vzápětí ale znovu stoupáme do sedla Poľský hrebeň. Tentokrát je to ale oproti Prielomu doslova pohoda. Protože hřebeny jsou v mracích a začíná pršet, vynecháváme „bonus“ v podobě výstupu na nádherný rozhledový vrchol Východnou Vysokou a sestupujeme Velickou dolinou k Sliezskemu domu.
Původně jsme zvažovali pokračovat jeden další den na Popradské Pleso, ale špatné počasí nás dál nepustilo. Končíme tedy u Velického plesa pod vrcholem Gerlachu a užíváme si komfortu horského hotelu.
Může se hoditDoprava Horské chaty Ve Vysokých Tatrách najdeme přes desítku vysokohorských chat, které nabízejí ubytování. Seznam chat s kontakty a dalšími informacemi najdete například zde. K seznamu je ještě možno přiřadit Chatu Plesnivec, která leží v sousedních Belianských Tatrách. Ubytování je na pokojích, ve výše položených chatách jen ve společných noclehárnách, většina chat nabízí i nouzové spaní na matracích ve vlastním spacáku. Cena za ubytování se pohybuje průměrně kolem 20 eur/osobu, děti platí přibližně polovinu. V sezoně se vyplatí rezervace ubytování předem, některé chaty vyžadují platbu zálohy. Chaty nabízejí stravování; ceny za teplé jídlo jsou cca 5-7 eur, polévka 3 eura, pivo 2 eura, čaj 1,50 eura, snídaně 5-8 eur. Pitná voda není vždy k dispozici zdarma. Co s sebou Kdy vyrazit? Červen – v tomto období je ještě málo turistů v horách, chaty nejsou většinou plné. Kvete spousta horských rostlin a kamzíci jsou poměrně nízko. Na druhou stranu je červen nejdeštivějším měsícem a v sedlech může být sníh. Červenec a srpen – hlavní sezona, hodně lidí, chaty jsou plné, rezervace jsou nezbytné. Pro děti příjemné teplé počasí. Za horkých dní časté odpolední bouřky. Září a říjen – babí léto přináší stabilní slunečné počasí. Fotografové ocení barvy podzimu, které se začínají objevovat zhruba od druhé poloviny září. V říjnu chladnější počasí, ve vyšších polohách hrozí námraza. Kratší dny nepřejí dlouhým túrám. NÁVRH TRASY POHODOVÉHO PŘECHODU S DĚTMI 1. den: Tatranská Kotlina – Chata Plesnivec (2 – 2,5 hod) |