Půjdete-li však dolů do Soběnova, kamenné schůdky obrůstané lišejníky naznačí, že cesta k vrcholu mohla kdysi vypadat poněkud jinak. Besednice v údolí vstoupila do »dějin« zajímavou architekturou a tragedií v říjnu 1928, kdy většina dělníků smrtelně zraněná při zřícení obchodního domu v Praze Na Poříčí pocházela kromě Soběnova a Bídy i z - Besednice. Přímí potomkové dodnes mohou vypravovat. Ale vydejme se sem za vandličkami. Jedna z nich je v lese Ráchoči, mezi Besednicí a Kohoutem. Na Svratecku je prý nazývají pernicemi a podle Aloise Lustiga a jeho Posvátných kamenů doudlebských je tady těchto malebných balvanů s prohlubněmi nejvíce. Pan Lustig je přesvědčen o existenci dávných kameníků, kteří dotvářeli vhodné objekty,hloubili mísy; pazourkem ve vlhčeném materiálu sypaném jemným pískem to prý jde nadobyčej rychle. V proláklinách se shromažďovala voda s léčebnými účinky,takže sem chodívali lidé s dary a obětmi a dle legend občas i Panna Maria vykoupat Ježíška. I pouhý pobyt na místě, přicházíte-li s oumysly dobrými, působí pozitivně. Neromantičtí geologové ovšem hovoří o skalních mísách vytvářených v žulách přirozenou cestou. V pokročilém stadiu dokonce u mísy existuje odtokový žlábek. Německé pojmenování Opferkessel - obětní kotel - zas určitou naději romantikům dává... Víme, co vědět potřebujeme, pojďme do terému. Předpoklady: urputnost, vytrvalost, sic člověk odejde s míněním mnohých obyvatel v údolí: někde pod Kohoutem by to být mohlo. Stoupá sem silnička z obce. Dojde na vrchol a než počne klesat, odbočuje vpravo souběžně lesní stezka. Zanedlouho zabočí téměř kolmo, projde tyčovinou, mlázím. Všude borůvčí, vpravo i vlevo kameny, až člověka napadá, nejsou-li to ony páně Lustigovy. Díky marnému dvouhodinovému hledání lze odpovědět: nikoliv. Cesta dojde do vzrostlého lesa. Žulový pahorek by mohl být na vrcholku, napadá a stoupá po jeho okraji. Náhle se les rozšiřuje a mezi stromy objeví kamenný masiv. Před ním překlad kamene, jakási malá vrátka, a na vrcholku masivu mísy dokonce dvě. Ovšem bez vody, plné jehličí, zato s velkým žlábkem, spíše porušenou stranou. Podle staré zprávy pana Lustiga má větší mísa průměr sedmdesát centimetrů a hloubku přes půl metru. Douchů háj leží za Dobrkovem. Mezi hnědavými vysokými kmeny a zeleným borůvčím se tyčí skupina žulových bochníkovitých balvanů. V jednom z nich je skalní mísa, upravený kříž opodál bude poněkud mladší. Vodní hladina v míse se leskne, kmeny tyčí a na kamenech lze spočinout, takže i fyzično získá skutečně dobrý pocit v uklidňujícím prostředí. Díky zelené turistické značce patří k nejsnáze přístupným. Smrhovská vandlička už tak snadno k nalezení není. Projdete vesnicí k Malši, zamíříte k okraji lesa v dáli a podél stromů pokračujete k řece tušené v údolí. »Chodívali jsme tam jako kluci,« říká starší muž na návsi a dodává: »V mlází ji už nehledejte!« Objevit ji lze se štěstím na rozhraní vzrostlého lesa a mlází, ve svahu nad řekou a patří k nejhezčím. Vodní oko se leskne na vrcholku balvanu přečnívajícího další kameny, jeden je podobný viklanu. V údolí teče Malše. Podobné útvary lze objevit i u Záluží. Průvodcem bude mapa Českobudějovicko z Kartografie Praha či Novohradské hory KČT.
 Douchů háj s vandličkou u Dobrkova. |
