Prokletí Uluru. Turisté vracejí kameny ze svaté skály, prý nosí smůlu

aktualizováno 
Domorodí Australané věří, že skála Uluru přímo ve středu kontinentu je posvátná. Kdo ji vyruší, toho stihne trest. Dávné mýty potvrzují turisté, kteří posílají nazpět balíky kamení, které odtamtud odvezli. Přinášejí prý jen problémy.

Posvátná hora Uluru je roku 2019 nepřístupná turistům, prosadili to Austrálci. | foto: Reuters

Během své návštěvy Ayersovy skály neboli Uluru si Steve Hill vzal na památku menší kámen. O necelý rok později se vydal z Canberry na tři tisíce kilometrů dlouhou cestu zpět do středu australského vnitrozemí, aby jej vrátil na původní místo.

Proč? Začal mu prý nosit smůlu. „Byl jsem úplný idiot, že jsem si ten kámen vzal. Měl jsem ho tam prostě nechat,“ stěžoval si v deníku The Canberra Times na oranžový kousek velikosti dlaně. „Kamarádi a příbuzní mi říkali, ať nic neberu, ale neposlechl jsem je,“ dodal.

Po sérii dopravních nehod, nákladných poruch na autě a přetrvávající nervozitě nicméně usoudil, že na jejich slovech možná něco bylo. A že nejlepší bude kámen vrátit zpět na jeho původní místo. K Uluru si proto udělal výlet podruhé.

Kletba Uluru

S podobným zážitkem není Hill zdaleka sám. Odnášet kameny z posvátné skály ve středoaustralské poušti je zakázáno pod pokutou 8 500 australských dolarů (137 tisíc korun). Přesto tomu mnozí ze zhruba tří set tisíc turistů, kteří každoročně ikonickou skálu navštíví, neodolají.

Fotogalerie

Někteří z nich si pak stěžují na podobné problémy jako Hill. Tento fenomén má i své jméno, říká se mu „kletba Uluru“.

Ti, kteří nemají možnost na místo znovu zajet, své pak už nechtěné suvenýry národnímu parku UluruKata Tjuta posílají poštou.

Důvod mají všichni stejný: jejich majitelé se domnívají, že jsou prokleté a přinášejí neštěstí. Ročně sem podle správy parku přijde kolem 350 balíků kamenů, štěrku a písku v zásilkách z celého světa.

Kam s ním?

Zatímco Hillovi trvalo necelý rok, než se rozhodl kámen vrátit, někteří se k tomu odhodlají třeba po čtyřiceti letech. Dosud nejtěžší balík, který do národního parku dorazil, vážil 32 kilogramů. K zásilkám je často připojen i krátký vzkaz s vysvětlením a omluvou.

„Je to sice hezké, že nám kousky Uluru posílají zpět, ale tak jednoduché to pro nás není,“ říkají zaměstnanci národního parku. „Je to komplexní záležitost. Nemůžeme totiž kameny vrátit jen tak někam, to by bylo i neuctivé vůči lidem z kmene Anangu, tradičním strážcům Uluru,“ vysvětlují.

Kameny proto vracejí na „neutrální“ místo, což je nejčastěji potok nedaleko místního návštěvního centra. Podle kmene Anangu v Uluru přebývají duše předků.

„Je v pořádku, pokud si místo vyfotografujete a vezmete si je na památku takto. Kameny nám tu ale nechte,“ uvedl příslušník tohoto kmene Johnny Jingo.

Výzkum „kamenů lítosti“

Od letošního roku je i kvůli lehkomyslným návštěvníkům oficiálně zakázáno na skálu lézt. Ještě donedávna to tamní nápisy jen doporučovaly, stejně to však jen málokdo dodržoval. V roce 2004 se fenomén prokletých kamenů dočkal také vědeckého zkoumání.

Kdo neviděl rudé centrum Austrálie, jako by na tomto kontinentu nebyl

Jasmine Foxleeová ze Západosydneyské univerzity sledovala zásilky, které do národního parku přišly. Většinu z nich doprovázel omluvný vzkaz, odbornice jim proto začala říkat „kameny lítosti“. V patnácti procentech z nich prý lidé psali o smůle, kterou jim kameny přinesly.

„Chtěl jsem kámen okamžitě vrátit,“ psal například jeden návštěvník z Hongkongu. „V jediném týdnu se můj bratr rozešel se svou partnerkou a otce vzali do nemocnice s nemocným srdcem. Chci kámen vrátit tam, kam patří, a rozloučit se konečně s touto smůlou.“

Nejčtenější

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

Místo prosecca si dám radši pivo, říká nejlepší someliér na světě

Nejlepší sommeliér světa za rok 2018 Eros Teboni miluje ryzlinky a jihotyrolská...

Víno má podle něj hlavně vzbuzovat silné emoce. A o vínu umí Ital Eros Teboni vyprávět tak, že odložíte skleničku a...

Lyže v Německu, postel v Česku. Zkusili jsme lyžování na Velkém Javoru

Lyžování na Grosser Arber stojí za to i v pozdějších odpoledních hodinách, kdy...

Moderní lanovky, sjezdovky všech obtížností, výborné sněhové podmínky obvykle až do dubna a perfektní zázemí. To jsou...

Je to drahé, ale luxusní. Výlet za tři stovky na Dlouhé stráně na běžkách

U horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně

Utrácet nehorázné sumy na sjezdovkách se stalo samozřejmostí, zatímco na běžkách je u nás zvykem jezdit zadarmo. Ne...

Další z rubriky

OBRAZEM: Pohovka z ananasu. Hilton otevře hotelové apartmá pro vegany

Vegani se snaží ze svého života odstranit všechny formy využívání zvířat, ale...

Vegani se snaží ze svého života odstranit všechny formy využívání zvířat, ale to ještě neznamená, že by neměli mít...

Karneval Viareggio. Podívejte se na slavnou masopustní veselici v Itálii

Karneval v italském městečku Viareggio (2017)

Karneval v přímořském městečku Viareggio patří k nejznámějším masopustním veselicím v Evropě. S historií od roku 1873 a...

Prakticky jsem k ničemu, říká jeden z posledních ponocných v Evropě

Renato Häusler pracuje jako ponocný v Lausanne od roku 2002.

Už nevaruje před požáry, ale každou noc oznamuje hodiny z výše zvonice na katedrále v Lausanne. Ponocný v tomto...

Najdete na iDNES.cz