Skutečná zkouška víry
Monolitických kostelů, vytesaných do skal, je v etiopské oblasti Hawzen pětatřicet. A většina z nich stále funguje.
Návštěva Abuna Yemata Guh skutečně prověří vaši víru a odhodlání. I když je to „kostel“, určitě to není obyčejný svatostánek. Nachází se totiž v prohlubni vytesané uprostřed skalní stěny.
Abyste ho mohli navštívit, musíte se vyšplhat nezpevněnou stezkou do výšky 250 metrů. Pod vámi se přitom bude nacházet hlubina vyprahlého údolí. A pak ještě musíte projít po dřevěné lávce nad propastí. Kostel je dodnes pravidelně používán k bohoslužbám, a cestou můžete potkat matky s dětmi, které se svislou skalní stěnou propracovávají za mší.
Už jen cesta do Abuna Yemata Guh je zkouškou víry a odhodlání.
Etiopský kostel Abuna Yemata Guh. Suché klima tu přispělo k zachování mimořádných maleb i dalších sakrálních pamětihodností.
V etiopské oblasti Hawzen se nachází pětatřicet takových kostelů, vsazených do skalních stěn. Výstup k Abuna Yemata Guh patří k nejextrémnějším.
Ovšem odměna za projevenou odvahu stojí za to. Uvnitř se díky suchému klimatu dochovaly nedotčené fresky z 5. a 6. století. Jsou to stopy počátků křesťanství. Obrazů s postavami ze Starého zákona je tu o něco více, než s kolika počítá současná verze Bible. Dílem i proto, že etiopská víra se víc soustředí na figury devíti svatých a dvanácti apoštolů.
Tři filozofie v jednom hnízdě
Turistický ruch stabilitě čínského chrámu Süan-kchung nesvědčí, ale konstrukce zatím stále drží.
Vlaštovčí hnízda připomíná čínský chrám Süan-kchung, usazený pod skalním převisem Údolí Zlatého draka, v provincii Šan-si. Těch „hnízd“ je tu za sebou seřazeno přes čtyřicet, a mají podobu série zdobně vytvořených pavilonů, obřadních místností, zvonic, bran a nocležen mnichů. Ty nejníže položené jsou ve výšce okolo třiceti metrů, nejvyšší se sápou až 50 metrů vysoko.
Na příkré skále je drží příčně vsazené dubové nosníky, které jsou zasazené do otvorů vysekaných do stěny. Vypadá to sice vratce a křehce, ale chrám tu pevně stojí už od roku 491.
Nesnadná dostupnost chrámu odpovídala představám o řádném životě mnichů. V izolaci od okolí se mohli plně oddat meditacím a rozjímání. Nerušilo je tu kokrhání kohoutů, štěkot psů, oslepující slunce ani déšť. Chrámový komplex je totiž chráněný přesahem skaliska i před deštěm.
Mimořádnost místa podtrhuje i to, že je dodnes jediným existujícím chrámem, který je zasvěcený kombinaci všech tří tradičních čínských filozofií. V Süan-kchung je oficiálně ustanoven jak taoismus, tak i buddhismus a konfucianismus.
Velké a vznášející se
K návštěvě svatých ikon v Agia Triada v řecké Thesálii vás přiblíží kabinová lanovka.
Monastýrů, tedy klášterů zaslíbených společnému mnišskému životu, bychom v zemích vyznávajících pravoslaví napočítali stovky. Kláštery usazené na samých vrcholcích slepencových skal v řecké Thesálii se ovšem vymykají v několika směrech.
Nápad izolovat se ve výškách od pokleslosti okolního světa tu pojali první poustevníci v 11. století, s budováním větších sídel tu pak mniši začali v roce 1356. Název prvního takového – Megalon Meteoro – tedy „Velký a Vznášející se“ – se později přenesl i na ostatní monastýry vystavěné na skaliskách.
OBRAZEM: Krása světa. Podívejte se na nejnovější přírůstky seznamu UNESCO |
Dnes jich je u města Kalambaka čtyřiadvacet. U těch přístupných se k prohlídce nemusíte tlačit do proutěných košů, aby vás na kladce vytáhli až nahoru. To totiž byla po generace jediná cesta, kudy se tam dostat. Nyní vás příkré chodníky a stovky schodů dovedou až nahoru, případně vám s cestou pomůže lanovka.
Monastýr Roussanou u řeského města Kalambaka. Před nezvanými hosty jej chrání padací most.
Rozhled z výšek skalních věží do okolí není o nic méně ohromující. Agia Triada, klášter Nejsvětější trojice, je usazen na ostrožně ve výšce 400 metrů, Megalon je dokonce 613 metrů vysoko. Díky nedostupnosti uchovaly tyto budovy mimořádné sakrální památky – malby a vzácné ikony – jimiž se nyní mohou pochlubit i turistům.
Nekonečné schodiště
Cestu k chrámu Taung-kalat vám mohou znepříjemnit zlí duchové. A taky nenechaví makaci.
Naposledy se sice sopka Popa v Myanmaru rozhněvala přes 2 465 lety, ale ani dnes nevypadá zrovna mírumilovně. Silueta této vyhaslé sopky zlověstně ční nad mandalajským krajem. Těžko tento Olymp jihovýchodní Asie přehlédnete. Až do šedesátikilometrové vzdálenosti se připomíná leskem pozlacených střech buddhistického chrámu Taung Kalat.
Vystoupat až k němu není nic snadného. Plošina, na níž chrám leží, se nachází v nadmořské výšce 1 518 metrů. Vaše kolena budou muset překonat 777 schodů, a vy sami musíte odolat vábení i nástrahám zlomyslných démonů. Dost možná na sebe berou podobu makaků, kteří vám nedopřejí klidu. Pomoci vám naopak mohou nátové, mocní duchové. Pokud se tedy u každé stúpy cestou vzhůru pomodlíte, a nemáte na sobě nic černého či červeného – tyto barvy je prý dráždí.
Buddhistický chrám Taung-kalat v Myanmaru. Zezdola to tak zle nevypadá, ale až nahoru vede 777 schodů.
Sopečná hora Popa má v myanmarské mytologii i historii zvláštní místo. Válečník, který tu shromáždí armádu, se prý stane nepřemožitelným. A co turista? Ten je za námahu odměněn prohlídkou galerie posvátných manekýn a nádherným výhledem až k Baganu a řece Iravadi.
Cesta bouří za zvonkem
Španělský ostrov San Juan de Gaztelugatxe. Za bouře tu rádi vyhledají bezpečí kaple i nevěřící. A někteří se začnou i modlit.
Těch schodů nahoru vede „jen“ asi 230. Nicméně pro to, aby se vám rozbušilo srdce, to úplně stačí. Během cesty na vrchol tohoto španělského ostrova totiž musíte překonat i úzký most nepřetržitě bičovaný příbojem, a klikatící se kluzkou kamenitou stezku.
Čistě technicky se nacházíte ve výšce pouhých osmdesát metrů nad mořem. Ale protože je San Juan de Gaztelugatxe ostrůvkem, každý z těch metrů se počítá. Když se vyškrábete až nahoru, máte kolem sebe pořádnou propast. Celý Biskajský záliv, v němž tento střípek souše stojí, je navíc nechvalně proslulý rychlými proměnami počasí. Ženoucí se bouře tak může z výletu udělat pořádné drama.
Ještěže tu je se kde skrýt. Na vrcholu totiž stojí malý kostelík Gaztelugatxeko Doniene, který je zasvěcený Janu Křtiteli. Od 16. století byl už mnohokrát vypleněn piráty, vypálen a rozbořen. Naštěstí jej vždy postavili znovu. Takže tu můžete třikrát zacinkat na zvon v průčelí, aby se vám splnilo tajné přání.
Kaple s pohanskými základy
kaple svatého Michala d’Aiguihle ve Francii. Stavební kámen tu odkazuje na mnohem starší památky pohanského původu.
Když se ve francouzské Aiguilhe zeptáte, kde hledat kostel, nejspíš se na vás nechápavě podívají a pak zvednou prst k nebesům. Nehledejte za tím, prosím, nic nepatřičného. Z jejich kaple svatého Michala d’Aiguihle je to skutečně do oblak blízko.
Stojí na vrcholu dvaaosmdesát metrů vysoké sopečné jehly. Vystavět ji nechali v roce 969, a dnes platí za jednu z nejhodnotnějších památek románského slohu. Mimořádná je i tím, že její základnu tvoří plocha pouhých 57 metrů čtverečních. Až na vrchol vede 268 širokých schodů, vytesaných do skály. Podle pověstí po nich chodila i Johanka z Arku.
Na skalisku dříve stál i prehistorický pohanský dolmen, a později tam obětní kámen pro boha války Merkura vztyčili i Římané. Tyto původní kameny jsou dodnes stavební součástí kaple.
