„Enver Hodža, to byl chlapík. Natožpak Ceausescu, toho je věčná škoda. Vivat Miloševič!“ Jeden z trojice našich dočasných spolucestujících se nás evidentně snaží provokovat. Z předchozí řeči pochopil, že východoevropské komunisty nemáme zrovna v lásce. Mezi provoláváním slávy padlým diktátorům se v pouličním baru připíjí místní pálenkou. Nejvíce pije řidič, který nás sem dovezl.
Snažíme se vysvětlit, že v Česku na takové prostředí už dávno není možné narazit a že trochu i kvůli tomu jsme do Albánie přijeli. A chválíme úžasný chléb, který paní domu vytahuje z pece.
