Skupina rovněž veze rituální obraz Buddhy a pohlednice kláštera v osadě Diskit, které tam Lebloch pořídil při své minulé cestě v roce 1999.
Nejméně týden budou členové expedice na obnově tohoto kláštera v Diskitu pracovat. Poté hodlají pěšky ujít tři sta kilometrů napříč pohořím Himálaj a navštívit asi tucet dalších klášterů.
Přečtěte si, co píše z Tibetu Dalibor Lebloch:
Po skoro třítýdenní pauze mailuji teď už z jižních svahů indického Himálaje, z městečka Manálí s velkým Tibetským kempem. Ano, povedlo se: Přešli jsme Himálaj v jeho nejširší části ze severu na jih. Na oslech a na koních jsme převezli své věci pomíjivé, ale v paměti a v srdcích vezeme dál požehnání a díky mnichů z buddhistických klášterů Diskit a Tikse.
Přání "taši delek" (značí štěstí, úspěch, dlouhý věk, zdraví - zkrátka požehnání) a uctivé poděkování (tibetsky se řekne tukčeče) patří všem návštěvníkům brněnské galerie Malý Tibet, kteří na letošní dar přispěli.
V klášteře Diskit běží počítač z Brna, prodávají tam pohlednice kláštera, vytištěné v Tišnově, v džókhangu (hlavní modlitebně) visí nová thangka Buddhy mediciny a vysoko na svahu se blyští tři "moravské" čhorteny. Krásným obřadem je mniši posvětili a následující den mohla naše pětice vyrazit přes hory na jih.
Putování do Zanskaru
Od slavného kláštera "žlutých čepic" v Lamajúrú nás do Zanskaru, části Malého Tibetu hluboko v srdci Himálaje, zavedl majitel tří oslíků Tinlej Dordže. Přešli jsme s ním průsmyky Prikti (3700 metrů nad mořem), Sirsir (4800 m n. m.), Senge (5000 m n. m.), Murgum (4100 m n. m.), Hanuma (4700 m n. m.) a Parfi (už jen 3900 m n. m.).
Tinlej nás jedno pozdní odpoledne zavedl do svatyně na vrcholu hory nad soutokem dvou divokých řek. Obsahuje opravdu poklady a my jsme slíbili její polohu zachovat v tajnosti. Diapozitivy ovšem rád ukážu. V Zanskaru Tinleje vystřídal Tendzin Sangpo a jeho dva malí šedí koníci.
Těžký přechod přes průsmyk Šingo
Sedm dnů nám trval přechod průsmyku Šingo s ledovcem ve výšce 5100 metrů nad mořem. Výrazně nám to ztížil sníh, který letos předčasně pokryl ještě nesklizenou úrodu horského ječmene. Tendzinovi je šestnáct let a byli jsme jeho první skupinou, kterou vedl samostatně. Celé zmoklé nás třetí den přivedl ukázat mamince do své rodné vsi Ší.
Víska má asi šest domků, do školy v Raru je to dva dny pochodu, a tak právě maminka byla jeho jediným učitelem. Jí vděčí i za pár anglických slovíček, s nimiž kupodivu vystačil. Spali jsem u nich doma. Celou noc sněžilo a ráno maminka nechtěla Tendzina pustit s námi dál do průsmyku. Je to na dlouhé vyprávění - kláštery, horalé, Himálaj.
Doufám, že vám to všechno dopovím na stránkách MF DNES, na vlně Českého rozhlasu Brno a určitě na večerech s diapozitivy, nejspíš na Staré radnici v Brně. Říjen ještě hodlám strávit v Nepálu, takže na shledanou až v listopadu.
