Seriál dokumentárních rekonstrukcíPříběhy ze seriálu Přežít! vám přinášíme ve spolupráci s Českou televizí. Devátý díl seriálu můžete zhlédnout v úterý 17. července na ČT1. |
Národní park Denali, sídlo nejvyšší hory USA, láká horolezce z celého světa svými takřka dvaceti pěti tisíci kilometry čtverečními panenské přírody – impozantní ledovce, rozeklané horské štíty. Nebude tedy překvapením, že se jedná o oblast velice řídce obydlenou.
"Je to oblast velká jako Anglie. Byli jsme zřejmě jedinými horolezci v celém aljašském pohoří," potvrzuje Jim Sweeney, horolezec, který se spolu s parťákem Davidem Nymanem vydali na nesnadný výstup – horu Johnson ještě nikdo po této trase nezdolal.
Jim byl, jakožto zkušenější z horolezců, vpředu: "Když jdete nahoru, na všechno zapomenete. Zkrátka jsem lezl a na nic jinýho jsem nemyslel. Chtěl jsem nahoru."
Ve chvíli, kdy narazil na nepříjemné místo, byl Jim už tak rozprouděný, že za sebou Davida málem táhl. Nyní, po dvou hodinách strmého výstupu, se ale Jim neměl čeho chytit, sněhová návěj neskýtala žádný bezpečný záchytný bod.
Odhrabával sníh a ten padal dolů na Davida. Nic ale nepomáhalo. Jim se rozhodl, že se otočí a zkusí to jinudy, když v tu chvíli kus skály povolil.
Jim se zřítil několik metrů dolů a po cestě se pořádně udeřil o skálu.
David zakřičel a okamžitě začal slaňovat směrem k nehybnému parťákovi:
"Byl asi třicet metrů pode mnou. Viděl jsem, že musím rychle konat. V tu chvíli jsem netušil, v jakém stavu ho najdu. Jestli se nedusil, jestli... jestli může dýchat. Věděl jsem jen to, že k němu musím rychle slézt."
Jimovi tekla krev z nosu a nejevil známky života. Davidovy obavy se naštěstí nepotvrdily, po prvním doteku se Jim probral.
Namáhavý sestup začíná
Davidova role se v mžiku změnila: "Už jsem nebyl 'dvojka', ale vůdce. Věděl jsem, že od této chvíle bylo všechno na mně."
Prvním úkolem bylo snést Jima ze svislé skalní stěny. Znamenalo to tři sta metrů postupného spouštění a jištění.
"Několik hodin jsem ho spouštěl dolů, snesl jsem ho níž o jednu délku lana, tedy asi padesát metrů." Přitom Jim upadal do bezvědomí a Dave se ho snažil co nejdříve dostat do relativního bezpečí. Trvalo mu to bezmála pět hodin.
Jen tak tak dokázal Dave dopravit bezvládného, chvílemi bezvědomého Jima k místu, kde zahrabali výstroj. Nacházeli se ve výšce 1700 m.n.m. a pomalu se stmívalo.
Nouzový příbytek poskytl horolezcům, jak jinak, sníh. Dave s vypětím sil vyhrabal pro oba díru do sněhu, aby je izoloval před prudkým poklesem teplot v aljašské noci.
Nelehké rozhodování
Jako mnoho hrdinů seriálu Přežít, také Dave se musel v nelehké situaci rozhodnout, jak se zachová – nechá parťáka na místě a dojde pro pomoc, nebo se přidrží pravidla, že parťáka nesmí opustit za žádných okolností?
David se rozhodl, že dojde pro pomoc. Jim samozřejmě nechtěl, aby jej Dave na místě nechal. Ale chata, do které se Jim chystal, byla jejich naděje.
K chatě to bylo půldruhého kilometru z kopce po ledovci a pak nějakých deset kilometrů do kopce. "Když na ledovci Rút spadnete do trhliny, nemáte nejmenší naději, je po vás, zmizíte ze světa. Může být šest set, devět set metrů hluboká. Toho jsem se hrozně bál," vysvětluje Dave úskalí cesty.
Po šesti hodinách náročného výstupu dorazil Dave k horské chatě. Zde se dozvěděl zdrcující zprávu – vysílačku nemají. Našel zde však alespoň skupinu lyžařů. Jeden z nich byl zdravotník a svolil, že půjde Jima hledat.
SOS
Aby udělali alespoň něco pro přivolání pomoci, vyšlapal Dave s dalším lyžařem z chaty velký nápis SOS do sněhu.
Jim zatím ležel v mrazu a blouznil, zatímco jej zasypával sníh.
Nový den, nové starosti
Počasí se rapidně zhoršovalo, a tak měli navrátivší se lyžaři pro Davida zlou zprávu – viděli několik lavin, a tak se raději otočili a vrátili, než aby riskovali další životy.
"Snažil jsem se ovládnout, ale nevěřil jsem vlastním uším!" vzpomíná Dave na zradu, kterou pociťoval. Okamžitě vzal spacák a vyrazil za Jimem. Provázely ho soucitné pohledy těch, kteří odcházeli do bezpečí chaty.
"Řítil jsem se po ledovci. Co mi nahoru trvalo šest hodin, jsem sjel za půl hodiny. Za chvilku jsem byl dole v táboře a nabral všechno, co se mohlo hodit." Pak vyrazil vzhůru, k místu, kde nechal Jima.
Jim byl nevýslovně rád, když se s Davem shledal: "Brečel jsem, měl vztek na svou bezmocnost, plakal jsem, vztekal se, obojí naráz. Litoval jsem se i vztekal."
Dave postavil nad dírou ve sněhu stan a Jima strčil do spacáku, aby se poprvé po více jak dni mohl konečně zahřát.
To byl velký krok dopředu. Ale parťáci se lišili v názoru, co by měli dál podnikat. Zatímco Jim mínil, že by jej měl Dave dostat co nejdřív dolů, ten najisto doufal, že je příjdou zachránil lidé z chaty. Proto také zůstali čekat ve stanu.
Letadlo - pomoc je blízko, a přece tak daleko
Čtvrtý den se do příběhu nečekaně zapletla nová dvojice. Manželé Niverovi si totiž letěli udělat piknik na ledovci Rúth a hledali místo pro přistání. Tak také Mark spatřil velký nápis S.O.S.
"Musíme tam," konstatoval a začal měnit kurz. "Ne, Marku, nemusíme!" protestovala jeho žena Roberta.
Nešlo z její strany o nějakou neochotu. Roberta byla v osmém měsíci těhotenství, a tak přirozeně nechtěla riskovat. Stejně tak ale nechtěl Mark riskovat, že by jeho lhostejnost připravila někoho o život.
Přes Robertiny protesty letadlo otočil a začal navádět na přistání. Ale ve špatném počasí, silném větru a nad neurčitě bílým terénem nedokázal odhadnout, jestli je nad zemí metr, nebo metrů deset. Snažil se znovu nabrat výšku, ale v řídkém vzduchu se mu to již nepodařilo.
"Chytla jsem se za břicho a držela se..."
Do neštěstí tak je zapojeno více lidí než na začátku. Letadlo manželů Niverových se zřítilo čtrnáct kilometrů od místa, kde Dave a Jim čekají ve stanu na záchranu.
Ale záchrany se nedočkají...
(O to, jak napínavý příběh dopadne, vás nebudeme připravovat... Dozvíte se to dnes v 20:00 na ČT1)
