Greg Rasmussen spolu se svým kolegou Peterem Blinstonem mapovali výskyt vzácného psa hyenovitého, jednoho z druhů na pokraji vyhubení. Zimbabwská savana se na dlouhá léta stala jejich domovem, a byli tak schopni rozpoznat zvěř podle zvuku jejích kroků. "Vždycky jsem miloval přírodu, odmalička, už jako dítě jsem miloval buš a celou Afriku. Dodneška mě fascinuje, neustále se mění a člověk se z ní má stále co učit. Jako z knihy, která nikdy nekončí," vysvětluje svou lásku k africké divočině Greg. Brzy se mu znalosti získané životem v buši a studiem tamní zvěře budou velice hodit.
Po stopách nosorožce
Spřátelená organizace požádala Grega, zkušeného pilota ultralehkých letadel, aby jim pomohl při lokalizaci zaběhlého nosorožce. Protože kdykoli šlo o záchranu zvířat, byl Greg ochoten pomoci, ani tentokrát neváhal a prosbě národního parku vyhověl. I přes nepříznivé větrné podmínky odstartoval nad neznámý terén, aby pomocí radiolokátoru nosorožce našel.
Let v ultralightu ale může být za horkého počasí velice ošidný - vzduch je řídký a není snadné udržet stroj v klidném letu.
Právě ve chvíli, kdy Greg hledaného nosorožce spatřil a otáčel se, aby se mu přiblížil, se jeho letoun dostal do "vzdušné díry" - znenadání jedno křídlo přestalo nadnášet.
"Sevřel se mi žaludek. Vší silou jsem zatahal za směrovku, dělal jsem vše, jak bylo třeba, jenže to nezabíralo a letadlo začalo padat dolů ve spirále - a země se na mě řítila, proklatě rychle, a mně ve zlomku vteřiny došlo, že jsem překročil bod, z kterého není návratu, " vzpomíná Greg na moment těsně před havárií.
"Ani se mi nechtělo otevřít oči. Nevěděl jsem, co uvidím, co ucítím, co objevím... Byl jsem omráčený, omámený, ale viděl jsem, že žiju, já žiju! Jenže jsem cítil, že po mně začal stékat benzin." Pokusil se vylézt z letadla a dostihlo jej strašné zjištění - neposlouchají jej nohy.
Když se vyplazil z letadla, uvědomil si, že nikdo neví, kde je. I přesto, že se obával hrozícího výbuchu, s vypětím sil se dostal zpátky do letadla a sáhl po nouzové vysílačce. Vzápětí ji ale s výkřikem pustil - byla rozpálená. Došlo pravděpodobně k nějakému zkratu a jeho jediná naděje na rychlou záchranu se zhroutila.
A pak přišel nával nesnesitelné bolesti, způsobený odezněním účinků adrenalinu. "Takovou bolest jsem v životě nezažil. Nic podobného, nic, co by se tomu vzdáleně přiblížilo. Měl jsem pocit, že mi nohy zevnitř explodujou."
Greg se rozhlédl po okolní krajině a uvědomil si, že žádná pomoc nepřijde - bude muset přežít sám.
Rozvázat tkaničku - dvě a půl hodiny
Přestože byl uprostřed savany a hrozilo mu nebezpečí ze strany jejích zvířecích obyvatel, jediné, na co se teď Greg mohl soustředit, byla palčivá bolest v nohou. Chodidla mu nesnesitelně natékala a on se rozhodl, že se musí zbavit bot.
Doplazil se k nedalekému stromu a opřel se o něj. Ke vší smůle se jednalo o trnovník. Původně se za použití jedné větvičky snažil jen uvolnit tkaničky. To ale nepomohlo, a natékajícím nohám tak musel uvolnit místo sundáním bot. Dírku po dírce.
Ani vytažení tkaniček nepomohlo. Bylo třeba boty zcela sundat. "Uviděl jsem kus klacku. Nic jiného tam nebylo a mě napadlo, že je to jediná pomůcka, kromě šutrů. Tak jsem ho drapnul a jen co jsem se dotknul boty, ta bolest byla prostě příšerná, já si řek 'panebože!' - a teď musím zatlačit."
Dal si do pusy klacek, aby lépe snášel bolest, a taky proto, že to kdysi viděl v nějakém filmu. Zatlačil... a bolestí prokousl klacek. "Byl zpráchnivělej a plnej termitů. V ústech jsem teď měl ještě víc sucho. Ale tlačil jsem ze všech sil, až jsem botu zul... a pak jsem shodil i tu druhou a pak jsem tam ležel. Pak jsem kouknul na hodinky - zabralo mi to dvě a půl hodiny!"
Byl také dehydrovaný. "Celý den jsem nepil, poněvadž nám slon zničil vodní trubky v místě, odkud jsem odletěl. S normální žízní to nemělo co dělat, bylo to, jako by vás mučili. Všecko bylo vyprahlý a kůži jsem měl jak vyschlý pergamen. Snažil jsem se dotknout jazykem patra, ale jako bych ho ani neměl."
Pátrání na nesprávném místě
Mezitím se stovky kilometrů odsud rozběhlo pátrání. Petera napadlo, že by jeho přítele mohli najít podle nosorožců, které sledoval. Kdyby je lokalizovali, najdou nejspíše i Grega. "Jenže Greg s sebou vzal náš jediný přístroj na lokalizaci."
"Říkal jsem si, že ho musíme najít, že i když přežije havárii, může ho zabít dravá zvěř, šelmy, šance na jeho přežití se stále zmenšují," vysvětluje Peter.
Predátoři na lovu
Greg velice dobře věděl, že spalující žár slunečních paprsků není to nejhorší, co mu hrozí.
"Když v buši strávíte tolik let co já, v mžiku poznáte absolutně každý zvuk, rozeznáte každý krok, po zvuku poznáte chůzi každého zvířete. Trnul jsem, aby se ke mně něco nepřiplížilo. Nic bych s tím nenadělal, neutekl bych. Vtom jsem zaslechl slony – celé stádo," splnily se Gregovy obavy. Celé sloní stádo se hnalo přímo na něj.
"Patrně vycítili, že jsem tady. Když vás slon zaregistruje v pravou chvíli, nic se neděje; když vás objeví pozdě, tak se třeste. Poněvadž pak na vás zaútočí. A já si pomyslel: jestli fouká z blbý strany a oni mě ucítí až na poslední chvíli, pak je to můj konec." Když zaslechl řev, mohl se jenom skrčit a třást. Měl ale štěstí - stádo zamířilo jinam.
Aby získal alespoň částečnou ochranu, vydal se na dlouhou cestu zpátky ke kostře letadla. Jeho žízeň se ještě stupňovala: "Ze rtů jsem měl gumu. Něco mezi voskem a gumou. Upadl mi kousek rtu. Měl jsem ho v hrdle... a najednou jsem si s hrůzou uvědomil, že jsem spolknul svůj ret."
Noc plná strachu
Greg měl ale brzy starosti ne o to, co spolkl, ale o to, co by chtělo spolknout jeho - zaslechl zvířecí kroky. Podle chůze to byl lev a podle zvuků posléze poznal, že jde o samici s mláďaty, tedy o nejnebezpečnější kombinaci.
Přírodovědec věděl, že jeho jedinou nadějí je vydat hlasitý zvuk v ten pravý čas. Kdyby byla šelma příliš blízko, zaútočila by. Kdyby byla daleko, upozornil by na sebe. Když zahlédl siluetu, rozhodl se jednat. Randálem se mu povedlo lvici odehnat. Bez jeho znalostí a zkušeností mohl zpanikařit, takto ale věděl, jak reagovat, to bylo zřejmě rozhodující.
Letecké pátrání pokračuje
Ráno opět odstartovalo letadlo a pátralo po Gregovi. Konečně se dostalo i nad oblast, kde ležel v troskách letadla. "Zdálo se mi, že hluk letadla sílí, a napadlo mě, 'našli mě, našli mě!' A zaplavil mě pocit obrovského štěstí. Jenže já to jen chtěl slyšet. Věděl jsem, že si to nalhávám. Ale nesmělo mě to zlomit, když totiž upadnete do deprese, je konec, konec všeho."
Greg netušil, zda se mu hluk letadla jen zdál, nebo jestli po něm skutečně pátrají. Vzal do rukou kus vraku, doufal, že se mu povede odrazit světlo tak, aby si ho nahoře lidé v letadle všimli.
Posádka letadla skutečně záblesk zahlédla a na místo, kde nemohl letoun bezpečně přistát, okamžitě vyrazily džípy. Vydal se tam samozřejmě i Peter, a to i přes to, že se obával toho, co uvidí. Bude Greg naživu i po více než dni v divočině?
Zachráněn
Celých 27 hodin po ztroskotání byl Greg na pokraji fyzického kolapsu. "A pak jsem zaslechl kroky, neumím to popsat. Samo sebou jsem věděl, čí jsou to kroky. A mezi nimi byl Peter. Díval jsem se – a nevěřil, že to je on. Nevydal jsem ze sebe hlásku. Všichni se mě ptali, co se stalo, a já se zmohl na 'vzduchovou díru', víc jsem ze sebe nevypravil," vzpomíná s dojetím na okamžik, kdy unikl ze spárů smrti. "Vědomí, že neumřu, bylo nepopsatelné, porval jsem se s tím a vyhrál."
Grega čekalo více než sto operací, než se mohl zase postavit na nohy. Naučit se znovu chodit jej stálo nezměrné úsilí a mnoho trpělivosti.
"To víte, když prožijete něco takového, nutně vás to musí změnit. Vždycky jsem si vážil každého dne, ale teď je o to vzácnější. Stále sním o tom, kdy se vrátím do Afriky, k jejím vůním, zpátky k východům a západům slunce, a hlavně ke svým psům hyenovým a k záchraně ohrožených druhů."
Greg se ke svému projektu skutečně vrátil. S Peterem nadále pokračují v jejich práci. Ultralehkým letadlem už ale nikdy neletěl.
Spolupráce s Českou televizíDalší díl seriálu dokumentárních rekonstrukcí Přežít! uvidíte v úterý 3. července ve 20:00 na ČT1. Články pro vás připravujeme ve spolupráci s ČT. |
