Vrátí se turisté?
Letošní rok, kdy napětí na Blízkém Východě přece jen trochu polevilo, může znamenat pozvolný 'návrat starých časů', kdy do těchto míst denně proudila procesí návštěvníků, toužících spatřit na vlastní oči úplně nejranější křesťanské památky.
Největší zájem pochopitelně budí Chrám narození páně, z něhož vede jen úzký východ pověstnou Branou pokory (1,2 metru vysokou a 87 centimetrů širokou), takže se musí každý - s výjimkou dětí - nutně řádně ohnout.
To ovšem, kromě dalších bezpečnostních opatření, jeho prohlídku značně zdrží. Dříve se kvůli tomu tvořila dlouhá fronta a kdo si řádně nepřivstal, mohl v ní stát od rána až do pozdního večera. Dnes je to volnější, turistů není tolik, i když kolem Vánoc jich jezdí nejvíc.
Dveře však nebyly zazděny z náboženských důvodů či proto, aby donutily návštěvníky poklonit se hluboko památce Krista jak si mnozí věřící myslí. Důvod byl podle průvodců mnohem prozaičtější - zabránit beduínům jezdit na koni až do místnosti, jak byli zvyklí. Pro ně, muslimy, totiž toto svaté místo nemělo zvláštní přitažlivost, Ježíš se sice v koránu jako postava vyskytuje, ale jen jako jeden z mnoha proroků.
Brána pokory
Mystický Chrám páně
Chrám má zvláštní, mystickou atmosféru, což ještě dotváří osvětlený, dřevěný strop, hnědočervené sloupy či mozaiková podlaha. Byl vybudován na místě, kde podle mýtů Helena, matka jednoho z prvních křesťanských (a zároveň ještě také římských) císařů Konstantina, našla kolem roku 326 hliněné jesličky, a na jiném pak dokonce i trnovou korunu a hřeby z Kristova kříže.
Později byla - i za tento čin - církví svatořečena. Otázkou ovšem zůstává, co s tak unikátním nálezem udělala. Žádný z těchto předmětů se totiž nezachoval na obraze či jiném artefaktu, natož pak ve skutečnosti. Podle historika E. Gibbona je dost pravděpodobné, že předměty existovaly jen v kněžské fantazii.
První, kdo popsal umístění jeskyně, kde se měl Ježíš narodit, byl Svatý Justin, ale až 200 let po jeho smrti. O jaké údaje se při stanovení místa opíral, není známo.
Nicméně, legenda je legenda, takže se po staletí stavělo a budovalo, až se z chrámu postupnými úpravami stala pětilodní bazilika. Oltáře Narození, Obřezání, Klanění tří králů a Panny Marie jsou v péči vícero církví a každý ilustruje část betlémských událostí.
V okrouhlém prostoru se třpyt kadidelnic odráží od zlatých ikon světců a stříbrné hvězdy na zemi z roku 1770, která má označovat posvátné místo Ježíšova narození latinským nápisem "Hic de Virgine Maria Jesus Christus Natus Est".
Záhada vraždění neviňátek
Podzemní prostory, běžně neprůchodné, pokračují jeskyní, kde mělo dojít k vraždění neviňátek. Jenže to má háček, vlastně dva. Jednak jeskyně není tak velká, aby se do ní těch vešlo tisíc dětí, jednak historikové poukazují na to, že Herodes byl v době, kdy měl tento zločin spáchat, prokazatelně po smrti.
Dětství Ježíše je spojeno i s mnoha dalšími záhadami, nad kterými si badatelé lámou hlavy už po staletí. Jak to bylo například s proslavenou kometou, která měla zvěstovat jeho příchod na svět?
Protože dráhy hvězdných těles jsou dnes astronomové schopni vypočítat tisíce let zpátky, vědí, že v roce 0, kdy se měl Ježíš narodit, na nebi nic zajímavého k vidění nebylo. Dnes se proto většina z nich kloní k teorii, s níž jako první přišel Jan Kepler, a to, že k tomu muselo dojít o celých sedm let dřív. Šlo o ojedinělou, navíc třikrát se opakující konjunkci Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb, která musela na obloze vypadala jako nová velká hvězda (k další došlo až do roce 1940).
Sluj ústí až pod vedlejším kostelem Svaté Kateřiny, odkud se každoročně přenáší vánoční mše do celého světa.
Východně odtud je pak v pečlivé péči řádu františkánů Mléčná jeskyně - Panně Marii tu podle legendy ukáplo něco mléka při kojení a obarvilo skálu na bílo.
Ještě dál na východ je "Pastýřské pole", na němž se měli pasáčkové dozvěděli o Ježíšově narození. Nezačali ovšem ihned pět koledy, ty jsou daleko staršího data.
K vyloženým mystifikacím patří postavy u nás tak populárních tří králů. Jestli totiž Kašpar, Melichar a Baltazar existovali, tak šlo o tři mudrce, mágy, nikoli panovníky, omyl se stal kdysi dávno chybným překladem Nového zákona, jak poukazují historikové, a už to tak zůstalo.
Kostel sv. Kateřiny
Nepravý Betlém?
Podle názoru izraelského archeologa Avirama Ošriho a několika dalších, je jeruzalémský Betlém, coby místo zrození Krista, mýtus. Tvrdí, že v době, o níž hovoří Nový zákon, byl neobydlený, jeho předchozí sláva se vytratila.
Za jeden z důkazů pro toto tvrzení považuje Ošri zbytky římského akvaduktu z daného období - ty totiž nikdy nevedly přes místa s větší koncentrací obyvatel, ale přes neobydlené lokality.
Ono ale existovalo (a existuje) ještě jedno město stejného jména. Leží šest kilometrů od Nazaretu a je to vlastně spíš vesnice, kde dnes žije asi dvě stě rodin. Nicméně právě tam byly odkryty zbytky kostela, kláštera a opevnění z doby zhruba 500 let po Ježíšovi. Podle Ošriho šlo o sídlo křesťanské komunity, která se izolovala od okolního nepřátelského židovského prostředí…
Je ovšem nesmyslné tvrdit, že se Betlém proslavil až díky malému Ježíškovi, byl totiž slavným městem už dávno předtím, než v něm on (či spíš jeho rodiče) zakotvili. Má v něm svůj hrob Jákobova manželka Ráchel, která zemřela při porodu Benjamína, i příběh Rút, popsaný v Bibli, byl situován právě sem.
A někde poblíž něj se narodil i David - nejdřív pastevec, poté přemožitel obra Goliáše a nakonec král všech židovských králů.
Co hodně kazí dojem z návštěvy svatých míst, je všudypřítomná špína a odpadky, poházené kam oko dohlédne. Jak jsou Palestinci hákliví na čistotu a hygienu ve svých domech, tak naopak si s pořádkem nedělají hlavu v nejbližším okolí, včetně ulic a prostranství. Motivačním faktorem vedoucím ke generálnímu úklidu může být jen opětovný příliv turistů. Ale těm se do lokality, která stále nepatří k těm bezpečným, příliš nechce…
