Znalci nicméně zdůrazňují, že i z několika po sobě jdoucích neštěstí nelze zdaleka ještě vyvozovat, že by se Češi na horách chovali méně odpovědně než ostatní.
Právě nyní v mnoha částech světa vrcholí lezecká a vysokohorská sezona, je tedy přirozené, že v tomto období vyráží do velehor nejvíce lidí. A s tím přirozeně souvisí i zvýšený počet nehod.
"Já si nemyslím, že jsme na tom nějak hůř než ostatní. Za 25 let jsem viděl nejrůznější národy, které páchají všechno možné i nemožné. Domnívám se, že nevybočujeme nahoru ani dolů," říká zkušený horolezec a šéf univerzitního horolezeckého oddílu v Ústí nad Labem Ota Louka. "Nemám přesné statistiky, ale jsem přesvědčen, že nijak nevybočujeme. Dokonce si myslím, že býváme v průměru docela dobře připravení," dodává.
Přesto se naši horolezci a vysokohorští turisté dopouštějí určitých specifických chyb. Andrea Minnichová z turistické centrály Salcburska například říká, že Češi jsou sice považováni v Rakousku za zdatné sportovce, ale jsou známí i tím, že se někdy přeceňují a bývají lehkomyslní. "Prostě trochu šílenci," říká Andrea Minnichová.
"Rakušan si vybere perfektní den na výstup, ale Čech přijede na týden a chce to všechno stihnout bez ohledu na počasí a riskuje. Někdy tu hrají roli i peníze. Někteří čeští turisté šetří a nevezmou si průvodce do terénu tam, kde se to doporučuje."
Ladislav Jirásko, šéf Alpského klubu v České republice, zase dává na první místo informovanost a přípravu.
"Čím dál víc odvážlivců vyráží na akce, aniž mají dobré informace. Důležitá je perfektní příprava. Nyní je trend zkoušet neznámé terény, ale už tu chybí domácí příprava od stolu - najít si GPS body, únikové cesty, kontakty, seznámit se s místními podmínkami, vědět, na koho se obrátit kvůli počasí, a naučit se pozorovat a předpovědět počasí," říká Jirásko.
|
Na vše o bezpečnosti v horách i horských vůdcích v Česku se můžete ptát online zkušeného horolezce Josefa Šimůnka a Dušana Stuchlíka - šéfa vzdělávání na Českém horolezeckém svazu - v úterý 19. srpna od 12 hodin na cestovani.idnes.cz |
"Za každou cenu třeba chceme na Mt. Blanc, ale když je špatný vývoj počasí a všichni sestupují dolů, naši nejednou pokračují dál. "
Druhou věcí bývá podcenění aklimatizace ve vyšších polohách. Alpy nejsou Tatry a asijské velehory nejsou Alpy. Je třeba počítat s výškou a dát si čas na aklimatizaci. "Pak musím mít správnou výstroj a výzbroj - a něco o tom vědět. Na strmém sněhovém poli musím mít cepín - a lidé si přitom někdy myslí, že stačí hůlky. Také číst ledovec není jednoduché kvůli trhlinám. I zkušení horolezci někdy chodí nenavázaní, " říká Jirásko.
Na problémy s vybavením upozorňuje i Ota Louka: "Ve snaze ušetřit na váze v letadle si třeba nevezmou helmu. A pak zjistí, že ji v terénu nutně potřebují, ale přesto lezou bez ní."
Podle Jiráska se také stále šetří. "Turisté místo aby šli do chat, berou stany. Horský průvodce stojí v Alpách na den okolo 7000 Kč - to si hodně našich lidí odpustí." Jako jednu z variant, jak ušetřit v Alpách, ale přitom být zajištěn, navrhuje Jirásko členství v rakouském Alpenvereinu, který umožňuje slevy na chatách a navíc poskytuje unikátní systém pojištění.
Zejména mladí lidé nejednou podcení velehory. Netuší, že kvůli těžkým podmínkám může být mnohem složitější lézt lehčí terén v Alpách než těžký někde na českých pískovcích.
|
V čem se dopouštíme chyb a riskujeme 1 Podceňujeme přípravu 2 Přeceňujeme své síly 3 Dostáváme se do časového stresu 4 Podceníme aklimatizaci 5 Šetříme na výbavě, na průvodcích |
 Val Thorens - pod sedlem Chambre. |
