Je zataženo a první dešťové kapky začnou co nevidět bubnovat do skal. Prohlížím si hrozivě šedé masivy a mám vážně co dělat, abych neupadla, jak se musím zaklánět před jejich výškou.
Stále mi nejde do hlavy, jak se ti lidé na kolmé stěně dokážou udržet. Byť s lany a skobami.
"Heej, moment, mohl by ses na mě otočit?" snažím se přimět jednoho lezce k úsměvu pro můj ne zcela spontánní snímek. Zarytě totiž sleduje mlčenlivou skálu před sebou. A vlastně se mu nedivím. Pokořit Velikou Paklenici, kaňon zařezávající se do nitra chorvatského pohoří Velebit, totiž vyžaduje velkou dávku soustředění.
Kam zmizel sup bělohlavý?
|
|
Paklenica je národním parkem. Uvnitř vede na 150 kilometrů turistických a lezeckých tras. Tou nejnavštěvovanější je stezka Velkým kaňonem od recepce k horské chatě možná málo nápaditého názvu - Paklenica. A právě tenhle výstup chceme dnes zdolat.
U recepce, malého kamenného domku, čeká náš průvodce. Marian je srdcem i duší ekolog a turisty nemá příliš v lásce. Devastují přírodu.
Tenhle unikátní ekosystém, v němž je více než polovina všech ptačích druhů popsaných na území Chorvatska, lze totiž zničit velmi snadno. Důkazem by mohl být vzácný sup bělohlavý.
"Bohužel, tuhle kolonii jsme ztratili. Zmizela, protože tu přestali nacházet obživu. Teď jsou na Cresu, na Pagu. Ale u nás, navzdory údajům v průvodcích, už ne," lituje Marian.
MŮŽE SE HODIT Za kolik do parku Vstupné do národního parku stojí dospělého 30 kun, děti od 7 do 18 let a dospělé nad 65 let 20 kun, vstupné do jeskyně Manita peč (otevřeno o prázdninách denně od 10 do 13 hodin) je 10 kun. Lze si koupit třídenní lezecké povolení za 60 kun na osobu. Kde se najíst Občerstvení nabízí chata Lugarnica ve Velkém kaňonu. Klobása je za 27 kun, malé pivo za 13 kun, džus 12 kun, káva 6 kun, kobliha 6 kun. Co si prohlédnout? Na potoku Velika Paklenica bylo během první poloviny 19. století vystavěno sedm mlýnů. Srednji Marasoviča mlin je možné si prohlédnout denně od 8 do 19 hodin, mlýnské kolo se spouští pouze při dostatku vody. Kousek za recepcí jsou ve stěnách prokopané bunkry z dob jugoslávské armády. Vstupné je 5 kun. Kam na kolo Horská cyklistika je vzhledem k obtížnosti terénu v parku minimální. Lze jezdit po hlavní stezce od recepce Velkým kaňonem k horské chatě Paklenica. Nejvyšší počet cyklistů, kteří se současně pohybují na celé trase, je 10. Mimo hranice parku existují další cyklotrasy. Kde se ubytovat Bydlet můžete v autokempinku Nacionalni park na pobřeží u oblázkové pláže. Dospělý zaplatí 30 kun za den, dítě do 12 let polovinu, stan stojí 28 až 35 kun, auto 25 kun. Pokud se rozhodnete pro vícedenní túru, je dobré si rezervovat ubytování v horské chatě Paklenica (tel: +385/23/213792). Mimo hranice parku lze nocovat v soukromých horských chatách či horském kempu Vrata Velebita (tel:+385/23/333516). V parku není dovoleno stanování a rozdělávání ohně. Další informace o parku najdete na: www.paklenica.hr.
Amerika v lůně Evropy
"Tady se prý natáčel Vinnetou?" vytahuji vzápětí poté, co jsme vyrazili, informační zbraň nejtěžšího kalibru a čekám, co mi Marian odpoví. "Téměř každý český turista se mě na to ptá," potvrzuje naši znalost.
"Ano, točil se tady ve Velkém kaňonu, ve spodním úseku cesty za recepcí. Ale nechápu ten zájem. Pro nás jsou ty filmy odpad. My jsme za komunismu měli přístup k nejlepším americkým westernům a nějaký Vinnetou nikoho nezajímal," diví se průvodce.
Ne tak Čechy. Posedlost kultovními filmy podle předloh Karla Maye je českým specifikem. Dohadujeme se, v které jeskyni, na kterém jezeře, pod kterými vodopády Plitvic se rudý náčelník proháněl, tipujeme, zda byl i v Limském fjordu na Istrii, hledáme skaliska, z nichž skákal do řeky Cetiny. Chorvatsko při troše fantazie nabízí nejen Evropu v malém, ale i mnohá zákoutí Ameriky.
O oslí vytrvalosti a ceně života
Stoupáme Velkým kaňonem, tedy správně řečeno Velikou Paklenicí, a co chvíli se zastavujeme. Od recepce k chatě Paklenica je to pět a půl kilometru horského výstupu po kamenech, šutrech a nerovném terénu. Počasí se stále mračí jednotvárnou šedí a já přemýšlím, jestli se mi vůbec vyplatí vytahovat foťák.
"Spíš bych řekl, že máte štěstí. Pokud někdo na tenhle výšlap vyrazí za jasného, horkého počasí, může si taky uhnat úpal," uvažuje Marian. Cesta je totiž z velké části odkryta intenzitě slunečních paprsků.
Stojíme na rozcestí. "Tohle je Aniča kuk," ukazuje. Před námi je skála, jejíž pokoření stálo na počátku paklenického alpinismu.
Tehdy, v roce 1938, zaplatil Dragutin Brahm na masivu cenu nejvyšší. Nikdy se nahoru nedostal.
Prohlížím si dominantní stěnu, na níž je na sto upravených lezeckých směrů. "Některé jsou až 350 metrů dlouhé a jsou velmi těžké. Kaňon Velika Paklenica je, co se týče alpinismu, po celém světě proslulý," vysvětluje náš průvodce. Má pravdu. Je to opravdu monumentální skála.
Z přemítání o ceně života mě vytrhne až příjemné zvonění. Ze zatáčky se vynoří několik nákladem plně naložených oslů se svými průvodci. Už jednou jsme je dole předcházeli. A vida, jsou vytrvalejší než my. Z rozcestí je to přibližně 50 minut.
K horské chatě Paklenica. Nebo 40 minut k jeskyni Manita peč. Tenhle magnet s přehršlí stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů starých 80 tisíc let však neuvidíme. Mimo sezonu se prostě do jeskyně pouští jen v některých dnech a my zrovna máme smůlu.
"Nechceme o tento poklad přijít. Jeskyně potřebuje stálou vlhkost i teplotu, a ne courání turistů," objasňuje Marian. Kupodivu skupinka starších Čechů, nalehko oblečených s teniskami a polobotkami na nohou, v rukách igelitky s jídlem a nezbytné foťáky, zřejmě otevírací dobu jeskyně u vstupu nečetla. Tlumočím z chorvatštiny údiv našeho průvodce a nazpět údiv českých důchodců. S turisty je holt někdy kříž.
 Národní park Paklenica - Chorvatsko |
