Největším sídlem Slavonie je zhruba stotisícový Osijek. Ten dříve disponoval výhodou, protože se nacházel na jednom z hojně využívaných tahů českých dovolenkářů, když se jim podařilo úspěšně získat toužebně očekávaný „příslib“, a pak si v létě mohli užívat pozlátka Jugoslávie.
Osijek tehdy plnil úlohu strategicky důležitého místa posledních nákupů před maďarskou hranicí, kde se pracně uspořené dináry utrácely za láhve vinjaku značky Cezar, lyže „elanky“, licenční kraťasy „adidasky“, bundy Toper a ostatní zboží, co u nás v osmdesátých letech mělo kredit „luxusu z Jugošky“.
V současnosti se Osijek drží stranou hlavních tahů našinců. Ačkoli ze slunného pobřeží Dalmácie je to sem pěkný kus cesty, tak i k jeho přívětivé atmosféře očividně přispěl vodní živel. Neboť leží vedle širokého koryta líné kalné Drávy a kolem ní se táhne dlouhá příjemná promenáda.
Nejprve ji za budovami centra vroubí četné pohostinské lokály, kterým z druhé strany sekunduje přístaviště a zimoviště soukromých rekreačních člunů, což dohromady vytváří kouzelné zákoutí provoněné voláním dálek.
Podobně jako v případě Bělehradu jsou zde ukotveny stylové plovoucí krčmy. A nechybí panel s informacemi pro plavbu, kde je zveřejněn aktuální vodočet a další údaje.
Během hezkého víkendu je promenáda plná ležérně korzujících lidí, ovšem skupinky turistů zcela chybí. A pokud tady i nějaké jsou, tak dokonale splývají s domorodci.
Níže po proudu promenádu využívají cyklisté a sportovci, dole u řeky zase poposedávají rybáři, kolem nichž se chvílemi mihne vodní ptactvo. Mně se zde podařilo krátce pozorovat kolpíka bílého, který se i v Chorvatsku řadí mezi vzácnosti.
Poblíž neklidné hranice
Osijek nese spoustu společných rysů s ostatními sídly v jižním předbalkánském pásu bývalé rakousko-uherské monarchie. Ta poté, co odtud císařská vojska vyhnala Turky, radikálně změnila podobu. Vzhledem k blízkosti horké hranice s Osmanskou říší zde byly nově zbudovány, případně modernizovány, samostatné pevnostní komplexy, kde si baroko podává ruce s klasicismem.
Vlastní město mimo pevnostní okrsek standardně krášlí monumentální kostel, proto se Osijek značně podobá rumunskému Temešváru nebo srbskému Novému Sadu.
Tady v Osijeku městské centrum zabírá prostor čtvrtě Gornji Grad, její dominantou je novogotická katedrála. Kolem ní se táhne pěší zóna, dále se hlásí o slovo nádherně upravené parky, vilky z počátku dvacátého století, soudobá zástavba i přízemní venkovské chalupy. A charakter vesnice má i vzdálenější předměstí Donji Grad.
Při procházce se pořád leckdy objevují průčelí domů poznamenaná válkou. Tu připomíná i mnoho pomníků, včetně známé instalace „Fićo přejíždí tank“, inspirované skutečnou událostí, kdy se soukromý automobil kultovního jugoslávského typu Zastava 750 (licenční Fiat 600, v Jugoslávii familiérně nazývaný Fića, Fićo nebo Fičko) pokoušel blokovat křižovatku před tanky.
Autentická pevnost
Promenáda mě kolem elegantního Mostu mládí, určeného pěším a cyklistům, dovedla ke čtvrti Tvrdja. Ta, jak napovídá název, zahrnuje areál bývalé pevnosti, která pravidelnou sítí ulic evokuje český Josefov či Terezín.
Pevnostní ulice vesměs zdobí kamenná dlažba. Část objektů dostala čerstvý oděv pastelových fasád, jiné partie momentálně procházejí rekonstrukcí. A leckde omšelé omítky osazené kovovými lucernami dýchají magickým nábojem minulosti. Většina prstence hradeb a bastionů byla rozebrána, přesto si zástavba uvnitř pevnosti udržela původní historický charakter.
Ústřední náměstí vroubí reprezentativní budovy, o kousek dál se ukrývá malebná piazzetta s kostelem. Na opačném konci se nad červenými střechami zvedá klášterní svatyně, sídlo posádky či štábu se podobá zámku a naopak nízké přízemní chalupy okraje komplexu budí dojem klasické panonské vísky.
Ovšem pevnost zdaleka není mrtvým organismem. Pořád se tu především bydlí. A o nedělním odpoledni jsou nejvíce viditelné zdejší děti při hrách. Osobně jim takové prostředí přeji. Tady si musí naplno užívat svá první dobrodružství v působivé kulise. Na osobitém koloritu pevnosti se také podílí množství kavárniček s místními cenami, lákavé hospůdky a malé obchody. Zároveň zde najdeme galerie, vinotéku, radnici, školy i muzeum Slavonie.
Pozůstatky mohutného opevnění jsou k vidění rovněž na protilehlém břehu Drávy. A u nich začíná dlouhý nábřežní pás věnovaný volnočasovým aktivitám, akvaparkem počínaje a zoologickou zahradou konče.
Unikátní most i neprostupné mokřiny
Osijek se po jistou dobu pyšnil unikátním technickým dílem, jaké nemělo obdoby. Za tureckých válek osmanským bojovníkům v dalším pokračování jejich tažení k severu překážel široký tok Drávy a okolní bažinatá niva. Proto sultán Sulejman I. – Nádherný nařídil vybudovat dřevěný most.
Jeho délka činila stěží uvěřitelných šest kilometrů, přičemž kvůli kolísání vodní hladiny byl zčásti nesen na pontonech. Šíře mostu byla dostatečná tak, aby vedle sebe mohly dobře projet dva povozy, plus zvláštní chodník určený pěším. Roku 1683 část mostu podpálil při svém výpadu proti Turkům Mikuláš Zrinský. O takřka čtvrt století později celý most lehl popelem v důsledku dalšího útoku císařských.
Zhruba před deseti lety archeologové náhodně odkryli pravděpodobné fragmenty mostu. Následně místními médii probleskly zprávy o záměrech obnovit malý ukázkový úsek Sulejmanova mostu.
Kousek od periférií města rovněž začíná Přírodní park Kopački rit. A s ním nespoutané eldorádo rozlehlé džungle lužních lesů, neprostupných bažin a mozaiky jezer plné vodního ptactva, vzácných bylin a kapitálních kousků zvěře. Kopački rit uchovává mimořádně cenné biotopy situované kolem soutoku Drávy a Dunaje.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat |