"Nejel jsem nikdy víc než čtyřicítkou, abych si auto neuštval. Při tak pomalé jízdě má člověk opravdu čas se dívat," říká Vacek. Živí se jako makléř, volné tempo umí ocenit.
Multikáru koupil kdysi od kamaráda a slouží mu většinou pro práci kolem domu - bydlí totiž na vesnici. Vackova multikára nezapře typické rysy, jinak je to ale auto zgruntu přestavěné. "Léta jsem na něm pracoval a do oprav dal možná sto tisíc. Ale to je právě výhoda multikáry - všechno si na ní dodnes uděláte," líčí cestovatel.
Auto na cestu dovybavil už jen "obývákem" na korbě a navigací. Stěny má z dřevěných palubek a strop z průsvitných laminátových desek.
Nápad na cestu k Černému moři se zrodil v podstatě náhodou. Jednou se bratranec Gustava Vacka zmínil, že se svou starou škodovkou už by nedojel ani do Chorvatska. "Já na to, že tam bych dojel i s multikárou. A to už mě nepustilo. Jen to Chorvatsko jsem se rozhodl nahradit něčím originálnějším," vysvětluje Vacek.
Z domova v Klabavě u Plzně vyrazil letos 24. dubna. Vydal se přes Český Těšín do Polska, podívat se z druhé strany na Tatry. Na ukrajinské území vstupoval z Polska.
Vackova multikára má žlutou poznávací značku jako užitkové vozidlo. "'Češi mají bílé značky,' řekla mi policistka na přechodu a zdálo se, že nastávají potíže. Já jsem měl zjištěno, že se žlutou značkou za hranici můžu. Ale mohlo trvat pěkně dlouho, než si to odsud ověří," líčí.
"Jenže pak mě nechala otevřít nástavbu; a to byl moment, který otevíral brány na celé cestě. Když policisté a celníci viděli uvnitř postel a stolek z prken, vařič, nezřídka i vyprané prádlo na šňůře, pouštěli mě. Jako by rozuměli tomu, že si někdo plní klukovské sny - ten pohled otevíral lidem srdce," usmívá se Gustav Vacek.
Projel Moldavskem, v rumunské Konstantě ukázal ještěrce Černé moře. Cesta domů vedla přes Transylvánské Alpy, Maďarsko a Rakousko.
O tom, že tohle vozítko leccos vydrží, svědčí i fakt, že jsou jich v Česku zaregistrované tisíce. První model M21 z tehdy východoněmeckého Waltershausenu byl bez kabiny a na silnice vyjel už v roce 1958. O dvacet let později začala výroba nejúspěšnějšího a také neznámějšího modelu M25. Tovární pásy opustilo 100 tisíc multifunkčních vozítek tohoto typu.
Po roce 1991 začala výrazná modernizace vozu a vyrábí se dodnes. V poslední verzi už jezdí více než stokilometrovou rychlostí, je vybaven ABS nebo tempomatem.
Gustav Vacek tvrdí, že by se chtěl podívat i výrazně dál na východ, ale s multikárou by to prý už nešlo. Muselo by to být pohodlnější auto.
